24 C 62/2023-89 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 21. 9. 2022 domáhala částky 23 175,93 Kč s příslušenstvím po žalovaném. Žalobu odůvodnila tím, že v rámci poskytování služeb elektronických komunikací umožnila žalovanému využít i služby jiných subjektů – tzv.„ služby třetích stran“ či„ služby obsahu“, které však nejsou službami elektronických komunikací, dále poskytla žalovanému doplňkové služby v podobě pronájmu set-top-boxu a smart boxu a sjednala se žalovaným službu pojištění zařízení. Žalovaný byl v době poskytnutí těchto služeb (v období od 23. 6. 2019 do 30. 4. 2021) účastníkem telekomunikační služby O2 [číslo] O2 TV, O2 Internet, Pojištění zařízení a [příjmení] pojištění, na základě smluv o poskytování služeb ze dne 25. 2. 2019, 25. 3. 2019, 12. 4. 2019, 15. 4. 2019 a 16. 6. 2019. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřil. 4. Z předložených listin soud zjistil následující skutečnosti. Mezi žalobkyní a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací č. OMS [číslo], OMS [číslo], OMS [číslo], OMS [číslo], OMS [číslo], OMS [číslo], OMS [číslo], OMS [číslo], na jejichž základě bylo žalovanému umožněno volání (tel. [číslo]), dále bylo sjednáno„ chytré cestovní pojištění“, poskytování O2 TV, prodej Set-top-boxu na splátky, poskytování Internetu Premium HD, prodej O2 [příjmení] [jméno] na splátky, poskytování mobilního internetu, poskytování služby O2 Security – ochrana internetového připojení před útoky a škodlivým obsahem, poskytování služby pojištěné nahodilého poškození a odcizení hardware, přičemž žalovaný se zavázal za tyto služby platit měsíční poplatky (viz dodatek ze dne 25. 2. 2019, dodatek ze dne 25. 3. 2019, dodatek ze dne 12. 4. 2019, dodatek ze dne 16. 6. 2019, dodatek ze dne 23. 6. 2019). Fakturami [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] žalobkyně vyúčtovala žalovanému za zúčtovací období od 23. 6. 2019 do 30. 4. 2021 za sjednané služby celkem částku 23 175,93 Kč (viz faktury [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo]). Dopisem ze dne 4. 10. 2019 žalobkyně zrušila poskytování služeb z důvodu neplnění platebních povinností žalovaným a vyzvala ho k zaplacení částky 25 611,65 Kč, dopis si žalovaný osobně převzal dne 9. 10. 2019. Dopisem ze dne 18. 12. 2019 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby. 5. Při právním hodnocení věci se soud nejprve zabýval otázkou pravomoci, kterou posoudil v souladu s názorem Nejvyššího soudu ČR vyplývajícím z rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 2213/2013 a dále v souladu s usnesením zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 20. 4. 2011, č. j. Konf 4/2011-12, podle něhož umožní-li poskytovatel služby elektronických komunikací uživateli objednat a konzumovat službu s vyjádřenou cenou (příloha 1 bod 7 vyhlášky č. 117/2007 Sb., o číslovacích plánech sítí a služeb elektronických komunikací), jejíž obsah je uživateli sdělen prostřednictvím sítě a služeb elektronických komunikací, jde o výjimku předvídanou § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích; spor o zaplacení ceny za takovou službu (službu obsahu) přísluší rozhodnout soudu. 6. Soud tedy nárok žalobkyně na úhradu částek vyúčtovaných za služby třetích stran právně posoudil podle ust. § 1746 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. zák.), jako smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena (smlouva inominátní), která v sobě nese prvky smlouvy o zprostředkování (§ 2 445 obč. zák.) a zároveň smlouvy kupní (§ 2079 obč. zák.), když žalobkyně jako poskytovatel služeb elektronických komunikací zprostředkovala žalovanému koupi služeb obsahu od třetích osob a žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit cenu těchto služeb a provizi přímo žalobkyni. Nárok žalobkyně na úhradu služby pojištění soud posoudil podle ustanovení § § 2758 a násl. obč. zák. o pojištění. Nároky žalobkyně na úhradu splátek zařízení – Set-Top-Boxu a [příjmení] [jméno] soud právně posoudil podle ustanovení § 2079 obč. zákoníku o kupní smlouvě. Na základě hodnocení předložených důkazů a právního posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl. 7. V souladu s ustanovením § 1970 obč. zák. soud uložil žalovanému rovněž povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z dlužných částek, a to ode dne následujícího po splatnosti dluhu a ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 128 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 928 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.