25 C 246/2023-38 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 13 926,13 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že spol. [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit tuto částku a zaplatit 12 888 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, to vše v měsíčních splátkách po 1 992 Kč, kdy poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaná řádně nehradila sjednané splátky, přičemž zaplatila pouze částku 8 492 Kč. Žalovaná nezaplatila na jistině částku 10 704,17 Kč a dále neuhradila kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 732,63 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 111,89 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 969,47 Kč, inkasní poplatek ve výši 1 877,84 Kč a kapitalizovaný úrok za období od [datum] do [datum] ve výši 1 324,09 Kč (v žalobě společně označeno jako kapitalizovaný úrok). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž z provedených listinných důkazů dospěl k níže uvedeným skutkovým zjištěním. 4. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná dne [datum] požádala spol. [právnická osoba] o poskytnutí peněžních prostředků ve výši 15 000 Kč, přičemž uvedla, že pobírá invalidní důchod ve výši 9 571 Kč a celkové měsíční výdaje má ve výši 6 289 Kč. V žádosti není vyznačen žádný dokument, kterým by žalovaná údaj o svém příjmu doložila. [právnická osoba] informovala žalovanou dne [datum] o podmínkách poskytnutí úvěru v uvedené výši (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že spol. [právnická osoba] a žalovaná dne [datum] podepsaly smlouvu, podle které se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč s tím, že žalovaná vrátí tuto částku a zaplatí úrok ve výši 1 444 Kč, kdy úrok byl sjednán ve výši 15 % ročně, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a inkasní poplatek v částce 2 700 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaná svým podpisem potvrdila, že dne [datum] převzala v hotovosti částku 15 000 Kč. 6. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek a jejího dodatku, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek a potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku vůči žalované žalobkyni. [právnická osoba] dále přípisem ze dne [datum] odeslaným dne [datum] (podací arch) vyrozuměla žalovanou o tom, že postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni a vyzvala ji k úhradě dluhu žalobkyni ve lhůtě do 10 dnů. 7. Žalobkyně dále opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu, jak vyplývá z přípisů ze dne [datum], [datum] a podacího archu. 8. Z dalšího provedeného důkazu (výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky) soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti. 9. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] žalovaná požádala [právnická osoba] o poskytnutí peněžních prostředků ve výši 15 000 Kč, přičemž schopnost žalované splácet byla posouzena porovnáním žalovanou sdělených údajů o příjmu a výdajích. Téhož dne [právnická osoba] a žalovaná podepsaly smlouvu, podle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 12 888 Kč. Spol. [právnická osoba] dne [datum] poskytla žalované v hotovosti 15 000 Kč, přičemž žalovaná vrátila částku 8 492 Kč. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu ve lhůtě do 10 dnů přípisem odeslaným prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne [datum], kterým [právnická osoba] zároveň vyrozuměla žalovanou o tom, že došlo k postoupení pohledávky žalobkyni. Přes opakované výzvy žalovaná neuhradila žalobkyni 6 508 Kč. 10. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). V projednávané věci bylo sice prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná učinili projev vůle směřující k uzavření smlouvy o úvěru (jenž je zároveň spotřebitelským úvěrem ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru), žalobkyně však neprokázala, že před uzavřením smlouvy byla řádně posouzena úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná uvedla výši svého příjmu a výdajů, z provedených důkazů však nevyplývá, že by žalobkyně tyto údaje jakkoliv ověřila či že by posuzovala úvěruschopnost žalované také z příslušných databází či jiných zdrojů. Pokud žalobkyně tvrdila, že v žádosti o úvěr byly uvedeny rovněž listiny či doklady, které byly předloženy žalovanou k ověření uvedených údajů, uzavřel soud, že z předložené žádosti o úvěr tato skutečnost nevyplývá. Přitom součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Pouhé doplnění číselných údajů do formuláře o hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho byly získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně tak neprokázala, že její právní předchůdce náležitě splnil své povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a soud proto uzavřel, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2022, sp. zn. 22 Co 244/2021 či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1As 30/2015). Soud byl připraven poučit žalobkyni podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobkyně se však k jednání nedostavila a o možnost poučení se tak sama připravila. 11. Protože právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 15 000 Kč, posoudil soud věc podle ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku, o bezdůvodném obohacení, když žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a byla povinna obohacení v uvedené výši vydat. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu do 10 dnů dopisem doručeným jí dne [datum] (§ 573 občanského zákoníku) a byla tak povinna uhradit uvedenou částku nejpozději dne [datum] (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná nezaplatila částku 6 508 Kč, a protože je počínaje dnem [datum] v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, vznikla jí podle § 1970 občanského zákoníku rovněž povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pohledávka vůči žalované byla postoupena ve smyslu § 1879 a násl. občanského zákoníku žalobkyni, která je tak ve sporu aktivně věcně legitimována. 12. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně co do zaplacení částky 6 508 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, a proto jí ve výroku I. rozsudku v této části vyhověl, přičemž ve zbylém rozsahu žalobu zamítl (výrok II. rozsudku). 13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když z větší části byla ve sporu úspěšná žalovaná, žádné náklady jí však nevznikly. Soud proto rozhodl o nákladech řízení, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku. 14. Lhůtu k plnění uložené povinnosti soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty prvé o.s.ř.