27 C 206/2023-102 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalovanému v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet č. , tel. číslo, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, , když žalovaný řádně nesplácel poskytnutý úvěr.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se řádně předvolaní účastnici řízení nedostavili. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet (, Anonymizováno, , Anonymizováno, ), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal na úvěr splatit v 96 měsíčních splátkách po , částka, včetně pojištění. Žalovaný úvěr nesplácel, a proto mu žalobkyně dopisem odeslaným dne , datum, oznámila, že celý úvěr se stal splatným ke dni , datum, , a vyzvala jej k úhradě , částka, . Žalovaný zaplatil žalobkyni do zesplatnění úvěru pouze , částka, , a to dne , datum, .5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Při hodnocení aktivity žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu učiněný v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 75 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Proto věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , i Nejvyšší správní soud.11. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem, je třeba – i s ohledem na shora uvedené – dovodit, že k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédne i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru by věřitel nezasáhl pouze do zájmů spotřebitele, nýbrž by zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše). Porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru (věřitele) podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má tak za následek absolutní neplatnost takové smlouvy o spotřebitelském úvěru.12. V projednávaném případě žalobkyně v žalobě pouze ve velmi obecné rovině tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž čerpala jednak z informací, které žalovaný sám poskytl, jednak z výpisu z bankovního účtu a jednak interních a externích databází. Soud žalobkyni v předvolání k jednání vyzval, aby svá obecná tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doplnila tak, že uvede zcela konkrétní úkony, které byly učiněny před poskytnutím úvěru, s jakými výsledky a jak byly tyto výsledky vyhodnoceny. Dále žalobkyni vyzval k předložení důkazů k prokázání takto doplněných tvrzení. Žalobkyně na výzvu reagovala a (kromě dalších obecných úvah nad zkoumáním úvěruschopnosti) uvedla, že z informací, které jí žalovaný sdělil v Žádosti o úvěr, které doplnila o výpočty za využití legislativně zakotvených údajů. Z Žádosti o úvěr ze dne , datum, – podané v téže sekundě (téže minuty atd.) jako byla uzavřena smlouva o úvěru – soud zjistil, že žalovaný deklaroval, že je ženatý, má jednu vyživovací povinnost, bydlí v pronajatém domě nebo bytě, je vyučen, je v pracovním poměru na dobu neurčitou od , datum, . Jeho průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce byl , částka, , má jeden zdroj příjmů, nemá žádné nezbytné měsíční náklady, žádné měsíční splátky ani srážky ze mzdy. Příjem jeho domácnosti má být , částka, měsíčně. Z listiny „Vyjádření k procesu posuzování úvěruschopnosti“, kterou nelze vnímat jinak než jako další tvrzení žalobkyně, je zřejmé, že žalobkyně při zjišťování schopnosti žalovaného splácet úvěr vycházela z údajů uvedených žalovaným, tedy od deklarovaných příjmů odečetla deklarované výdaje (v nulové výši!), dále odečetla částku odpovídající životnímu minimu a normativním nákladům na bydlení a dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že příjmy žalovaného ze zaměstnání za poslední tři měsíce před poskytnutím úvěru činily , částka, , , částka, a , částka, . Z těchto výpisů dále vyplývá, že příjmy žalovaného se přibližně rovnaly výdajům, a to bez ohledu na výši příjmů za daný měsíc. Žalovaný nedisponoval žádnou finanční rezervou, která by mu umožňovala na úvěr splácet.13. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobkyně jakkoli ověřovala tvrzený příjem domácnosti ve výši , částka, měsíčně nebo jakkoli zohlednila lživé a protichůdné informace žalovaného o nulové výši pravidelných výdajů a souběžné vyživovací povinnosti a nájemním bydlení či údaje vyplývající z výpisů z účtu svědčící o absenci byť jen minimální reálné finanční rezervy v rozpočtu žalovaného.14. Za této situace byl soud při jednání připraven poskytnout žalobkyni poučení podle § 118a 3 o. s. ř. o tom, že dosud provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že žalobkyně dostatečným způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalobkyně, jež se k jednání nedostavila, znemožnila soudu, aby jí při jednání poskytl naznačené poučení podle § 118a o. s. ř.15. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je předmětná smlouva o úvěru neplatná, a na jejím základě tedy nemohly vzniknout nároky uplatněné žalobkyní v tomto řízení.16. Shora uvedený závěr o skutkovém stavu však podle názoru soudu umožňuje právní posouzení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku (Bezdůvodné obohacení), po němž soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná ohledně částk