27 C 247/2023-30 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 7. 7. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 12 042 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh žalovaného vzniklý vyúčtováním záloh na služby spojené s užíváním bytu [číslo] (za rok 2021) ve 4. nadzemním podlaží domu [adresa] v [obec], ul. [ulice], jehož vlastnicí je žalobkyně a v rozhodném období jej užíval žalovaný na základě Smlouvy o nájmu bytu ze dne 1. 9. 2021 a dodatků k této smlouvě. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Po posouzení předložených listinných důkazů a obsahu spisu soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně jako vlastnice domu [adresa] v [obec], ul. [ulice], přenechala žalovanému do užívání byt [číslo] ve 4. nadzemním podlaží uvedeného domu, ale žalovaný nezaplatil žalobkyni nedoplatek vzniklý vyúčtováním záloh na služby spojené s užíváním uvedeného bytu za rok 2021. Po posouzení zjištěného skutkového stavu po právní stránce dle ustanovení § 2235 a násl. (zejména podle § 2246 a § 2247) občanského zákoníku a dle ustanovení § 3 a § 4 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je po právu. Žalobkyně jako pronajímatelka přenechala předmětný byt žalovanému jako nájemci do užívání. Žalovaný však nesplnil svou povinnost nájemce zaplatit nedoplatek vzniklý vyúčtováním záloh na služby spojené s užíváním bytu. Soud tedy uložil žalovanému výrokem I. rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 042 Kč odpovídající výsledku vyúčtování záloh na služby za rok 2021. Vedle práva na zaplacení jistiny pohledávky, má žalobkyně podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky, a proto soud vyhověl i tomuto požadavku žalobkyně. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu zcela úspěšná, a tudíž jí soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokátky ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč) určenou dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. a tři režijní paušály po 100 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a podání žaloby) přiznané dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátkou, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). K aplikaci § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. soud uvádí, že řízení o projednávané věci bylo zahájeno typickým návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Je třeba zdůraznit, že ustáleností nemá zákonodárce ani soud na mysli použití či nepoužití elektronického formuláře, ale obsah tvrzení významných pro rozhodnutí. Struktura žalobních tvrzení je téměř shodná v řadě návrhů žalobkyně týkajících se nároků z nájemních smluv uzavřených na straně pronajímatelky žalobkyní. V této části žaloby žalobkyně mění pouze identifikaci budovy a bytu, data a částky. Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.