27 C 253/2023-94 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobou došlou soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s tím, že se jedná o dluh ze smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, , Anonymizováno, ., dne , datum, . Žalované byl poskytnut úvěrový rámec, který byl navyšován dodatky ke smlouvě o revolvingovém úvěru až na částku , částka, . Žalovaná nehradila řádně a včas měsíční splátky úvěru ve výši , částka, a , Anonymizováno, . celý úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu a zákonný úrok z prodlení od , datum, do zaplacení. Dne , datum, postoupila , Anonymizováno, pohledávku žalobkyni.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se řádně předvolané účastnice řízení nedostavily. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Mezi žalovanou a , Anonymizováno, byla dne , datum, uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru, dle které byl žalované poskytnut k čerpání úvěrový rámec ve výši , částka, , na který se žalovaná zavázala , Anonymizováno, splácet v měsíčních splátkách po , částka, . Dodatky ke smlouvě ze dnů , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, docházelo k navyšování úvěrového rámce, kterým žalovaná mohla disponovat, a to až do výše , částka, . Žalovaná nesplácela řádně a včas, , Anonymizováno, jí opakovaně vyzývala k úhradě dlužných splátek a následně celý dluh zesplatnila ke dni , datum, . Později , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, . pohledávku ve výši , částka, za žalovanou postoupila žalobkyni a podáním ze dne , datum, toto oznámila žalované.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanského zákoníku), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Při hodnocení aktivity žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované, je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu učiněný v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 75 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Proto věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , i Nejvyšší správní soud.11. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem, je třeba – i s ohledem na shora uvedené – dovodit, že k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédne i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru by věřitel nezasáhl pouze do zájmů spotřebitele, nýbrž by zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše). Porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru (věřitele) podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má tak za následek absolutní neplatnost takové smlouvy o spotřebitelském úvěru.12. V projednávaném případě žalobkyně v žalobě ani v obecné rovině netvrdila, zda a případně jak její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, a proto ji soud v předvolání k jednání vyzval, aby tak učinila a k doplněným tvrzením označila i důkazy. Žalobkyně v reakci na výzvu soudu doplnila, že pracovník její právní předchůdkyně kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, bankovní a nebankovní registr klientských informací a insolvenční rejstřík. Pracovník měl dále kontrolovat příjmy žalované na základě výpisů z bankovního účtu žalované a vycházel z informací, které žalovaná bance poskytla, využil statistických údajů a údajů o životních nákladech a normativních nákladech na bydlení. K těmto tvrzením doložila listinu „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ k žádosti o úvěr ze dne , datum, , kde právní předchůdkyně žalobkyně sděluje, že žalovaná uvedla jako svůj měsíční příjem , částka, a výdaje , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně vzala jako měsíční příjem částku , částka, , když zohlednila průměr příjmů dle výpisu z účtu. Výši měsíčních výdajů stanovila na , částka, za využití „dat sdělených klientkou“ a interních informací banky. Žalobkyně předložila soudu výpisy z účtu žalované od března do srpna 2020. Z těchto výpisů soud zjistil, že žalovaná vedle revolvingového úvěru čerpala ještě kontokorentní úvěr, a minimálně v období od března do srpna 2020 byla se svým finančním zůstatkem na účtu v minusu kolem , částka, . Měsíční příjmy žalované v tomto období byly od cca , částka, do , částka, , přitom její výdaje byly v každém měsíci přibližně stejné jako její příjmy (s rozdíly v rámci desítek korun). Žalovaná tak dle výpisů nedisponovala v žádném měsíci finanční rezervou, která by jí umožňovala splácet vyčerpaný úvěr. Je zřejmé, že vycházela-li právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti ze shora uvedených (z části samotnou právní předchůdkyní žalobkyně stanovených) údajů, ignorovala tím ekonomickou realitu i skutečnosti vyplývající z výpisu z účtu žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně nijak nezohlednila fakt, že jí žalovaná lhala o pravidelné výši svých příjmů i výdajů. Je třeba zdůraznit, že doplněná tvrzení a označené a předložené důkazy navíc směřovaly pouze k prokazování úvěruschopnosti před uzavíráním posledního dodatku, jímž byl naposledy navýšen úvěrový rámec.13. Provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru, ani následně před uzavřením dodatků o navýšení úvěrového rámce. Soud byl při jednání připraven poskytnout žalobkyni poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., o potřebě označení dalších důkazů. Žalobkyně se však k jednání nedostavila a znemožnila tak soudu, aby jí při jednání poučení podle § 118a o. s. ř. poskytl.14. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto