27 C 52/2023-80 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 22. 7. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 17 700 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalovanému v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 21. 5. 2020 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (, jméno FO, , právnická osoba, ), když žalovaný řádně nesplácel poskytnuté peněžní prostředky.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se řádně předvolaní účastníci řízení nedostavili. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.4. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. , jméno FO, , právnická osoba, (dále jen „, jméno FO, , Anonymizováno, “) a žalovaným byla dne 21. 5. 2020 uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, , v níž se , jméno FO, , jméno FO, zavázala poskytnout žalovanému v úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit , jméno FO, , Anonymizováno, poskytnutý úvěr v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. V ceně úvěru byl úrok 2 000 Kč a další poplatky 6 000 Kč. , jméno FO, žalovanému úvěr 10 000 Kč poskytla, ale žalovaný jí vrátil pouze 300 Kč. , jméno FO, , Anonymizováno, předmětnou pohledávku za žalovaným postoupila Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 3. 2. 2022.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanského zákoníku), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Při hodnocení aktivity právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu učiněný v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 75 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Proto věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud.11. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem, je třeba – i s ohledem na shora uvedené – dovodit, že k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédne i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru by věřitel nezasáhl pouze do zájmů spotřebitele, nýbrž by zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše). Porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru (věřitele) podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má tak za následek absolutní neplatnost takové smlouvy o spotřebitelském úvěru.12. V projednávaném případě žalobkyně v žalobě pouze v obecné rovině (formulářovým tvrzením opakujícím se v celé řadě žalob týkajících se spotřebitelských úvěrů podávaných žalobkyní) tvrdila, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru posuzovala a dospěla k závěru, že poskytnutí úvěru nic nebrání. Soud žalobkyni vyzval, aby svá tvrzení doplnila o uvedení konkrétní úkonů, které její právní předchůdkyně činila, k jakým zjištěním dospěla, jak tyto vyhodnotila, a předložila k tomu i důkazy. Žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti z Karty zákazníka, kam žalovaný uvedl své příjmy a výdaje. Dále měl žalovaný doložit pracovní smlouvu, výplatní pásky a nájemní smlouvu. Žalovaný měl mít měsíční příjmy 12 135 Kč, osobní výdaje 3 700 Kč a měl platit nájemné 4 000 Kč. Tedy žalovanému mělo zbývat měsíčně 4 435 Kč na splátky úvěru a z pohledu žalobkyně byl schopen splácet úvěr. Z listiny „Karta zákazníka – Žádost o spotřebitelský úvěr“ soud zjistil, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 35 000 Kč. Uvedl, že splátky úvěru mají být vybírány na adrese , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , adresa, , že bydlí v nájmu, pracuje na dobu neurčitou, má měsíční příjmy 12 135 Kč, na bydlení platí polovinu nájemného 4 000 Kč, osobní výdaje má 3 700 Kč. Z výplatních pásek soud zjistil, že v měsících únor až duben 2020 měl ze zaměstnání příjmy 4 571 Kč, 15 539 Kč a 16 295 Kč (průměrně 12 135 Kč měsíčně). Ze mzdového výměru soud zjistil, že žalovaný měl určenu měsíční hrubou mzdu 21 300 Kč. Z dalších žalobkyní doložených listin soud nezjistil nic, co by prokazovalo zkoumání úvěruschopnosti právní předchůdkyní žalobkyně. Z listiny „Stvrzenka pro zákazníka“ lze toliko dovodit, že někým bylo dne 11. 5. 2020 uhrazeno platební kartou 8 000 Kč. Z příjmového dokladu toliko vyplývá, že jakási paní , Anonymizováno, uhradila dne 15. 3. neznámého roku částku 6 000 Kč za „ubytování“. Z uvedeného nikterak nevyplývá, že by žalovaný hradil nájemné v tvrzené výši. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z uvedených podkladů, zjevně nepostupovala s odbornou péčí. Z žalovaným poskytnutých listin lze ověřit toliko měsíční příjmy žalovaného (z pracovního poměru, v němž dosud neuplynula ani zkušební doba!), nic dalšího. Právní předchůdkyně žalobkyně však úvěr žalovanému i přesto poskytla.13. Provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Soud byl připraven žalobkyni poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě označení dalších důkazů, což žalobkyně zmařila svou neúčastí při jednání.14. Soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, proto je předmětná smlouva o úvěru neplatná, a na jejím základě tedy nemohly vzniknout nároky uplatněné žalobkyní v tomto řízení.15. Shora uvedený závěr o skutkovém stavu však podle názoru soudu umožňuje právní posouzení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku (Bezdůvodné obohacení), po němž soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná ohledně částky 9 700 Kč představující nevrácenou část finančních prostředků a části žalobkyní požadovaného kapitalizovaného