17 C 21/2024-50 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobce se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu shora uvedené částky s příslušenstvím, představující dluh žalované vzniklý v důsledku porušování povinností vyplývajících jí ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 8. 2022 [číslo] platné a účinné ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 7. 11. 2022 uzavřené formou elektronické komunikace mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovanou. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobce vrátit částku 14 760 Kč spolu s příslušenstvím do 7. 12. 2022. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas a v souladu se smluvními podmínkami je povinna rovněž uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Dle Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 ve znění pozdějších dodatků právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na společnost žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem právního předchůdce žalobce dne 12. 6. 2023 Vedle jistiny dluhu 12 000 Kč se žalobce s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhal zaplacení: zákonného úroku z prodlení z částky 12 000 Kč od 8. 6. 2023 do zaplacení ve výši 15 % p. a., kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 882,74 Kč, nesplaceného úroku ve výši 2 860 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 2 148 Kč a neuhrazených nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě meritorně nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil skutečnosti uvedené žalobcem a rekapitulované v bodě 1. rozsudku (důkazy: smlouva o úvěru [číslo] ze dne 7. 8. 2022 ve znění ze dne 7. 11. 2022 včetně všeobecných obchodních podmínek společnosti právního předchůdce žalobce, potvrzení o platbě – půjčky od [anonymizováno] ve výši 12 000 Kč dne 7. 8. 2022 na protiúčet č. [bankovní účet], upomínky k úhradě ze dne 12. 6. 2023, 17. 7. 2023, výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 10. 2023 s dokladem o odeslání, Rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 a oznámení o postoupení pohledávky žalované ze dne 12. 6. 2023). 5. Z pohledu práva platí u smluv o úvěru následující: dle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V ustanovení § 2397 obč. zákoníku je stanoveno, že úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá a dle ustanovení § 2399 odst. 1 obč. zákoníku platí, že úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle ustanovení § 1970 obč. zákoníku platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ustanovení § 588 obč. zákoníku určuje, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám, přičemž v § 2999 odst. 1 cit. zák. ustanovení je uvedeno, že není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. 6. Na základě skutečností uvedených v bodě 4. rozsudku vzal soud za prokázané, že věřitel – právní předchůdce žalobce žalované poskytl peněžní prostředky v celkové výši 12 000 Kč, které žalovaná ve lhůtě splatnosti nevrátila. Žalobce však neprokázal uzavření řádné smlouvy o spotřebitelském úvěru, když předložil toliko listiny s digitálními podpisy věřitele – právního předchůdce žalobce a klienta - dlužníka, a právě u podpisu klienta nelze ověřit, zda se skutečně jedná o osobu v tomto sporu žalovanou, která souhlasila s podmínkami smluvního vztahu. Neexistuje-li tak řádný smluvní vztah, je žalovaná povinna žalobci, kterému byla pohledávka postoupena (ustanovení § 1879 obč. zákoníku) vrátit dle ustanovení §§ 2991 a 2999 obč. zákoníku bezdůvodné obohacení, které tvoří částka, kterou jí jeho právní předchůdce poskytl, tedy částku 12 000 Kč. Soud proto žalobci tuto částku přiznal spolu s požadovaným úrokem z prodlení v zákonné výši. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.