19 C 349/2023-51 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 24. 11. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 10 724 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla distančním způsobem uzavřena dne 30. 1. 2023 smlouva o spotřebitelském úvěru č. , adresa, a žalované byla poskytnuta částka ve výši 7 000 Kč na její bankovní účet. Ve smlouvě se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40% p. m. z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná se zavázala tuto částku splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k prvnímu dni v měsíci s úrokem přirostlým za uplynulé období. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 4. 6. 2023 a žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalobkyně má dále právo na úhradu kapitalizovaného smluvní úroku za první měsíc do vyčerpání úvěru ve výši 2 800 Kč a úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky až do zaplacení, přičemž žalobkyně tuto smluvní pokutu požaduje v kapitalizované výši 924 Kč pouze do 15. 10. 2023, kdy žalované byla odeslána předžalobní výzva.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci, ač řádně a včas předvoláni, se k jednání nedostavili, soud proto jednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.4. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobkyně k žalobě doložila listinu nazvanou „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , adresa, “ a že zde žalobkyně vystupuje jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný. Úvěrovaný je označen jménem a příjmením žalované, je zde uvedeno rodné číslo, adresa, číslo účtu, e-mailová adresa a telefonní číslo. Předmětem smlouvy je úvěrový limit až 20 000 Kč, přičemž úvěrový limit byl úvěrovanému poskytnut dne 30. 1. 2023 a úvěrovaný může žádat po dobu trvání smlouvy o poskytnutí prostředků opakovaně, vždy však pouze do maximální výše limitu. Dále je zde uvedeno, že poskytnutá částka bude splácena každý měsíc, a to vždy nejpozději k prvnímu dni v měsíci. V bodě 2.1.6 je uvedeno, že úvěr bude úročen úrokovou sazbou ve výši 40% měsíčně. V bodě 4.2.c) je uvedeno, že v případě prodlení úvěrovaného s plněním jeho závazku je úvěrovaný povinen zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. U podpisu smluvních stran není za úvěrovaného uvedeno ničeho.5. Dále žalobkyně doložila soudu kopii občanského průkazu a cestovního pasu se jménem žalované, výplatní lístky za období září až prosince 2022, potvrzení o platbě 1 Kč z účtu , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 16. 9. 2022, potvrzení o platbě ve výši 7 000 Kč na účet č. , č. účtu, ze dne 30. 1. 2023, upomínku, zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 1. 6. 2023, předžalobní výzvu ze dne 15. 10. 2023 a podací lístek ze dne 15. 10. 2023.6. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 4. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla připsána v lednu 2023 platba ve výši 7 000 Kč od žalobkyně.7. Zjištěný skutkový stav soud nejprve posoudil po právní stránce podle § 1824 a násl. a § 2390 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dospěl k závěru, že žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by byla mezi účastníky distančním způsobem v zákonem stanovené formě uzavřena smlouva o úvěru na základě, které byla žalované poskytnuta částka výši 7 000 Kč a na základě, které se žalovaná zavázala za sjednaných podmínek tuto částku vrátit. Doložené listiny soud považuje za nedostatečné k prokázání tvrzení, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl tvrzený smluvní vztah a že žalovaná akceptovala tvrzené smluvní podmínky. Doložená kopie průkazu totožnosti a cestovního pasu, výplatní lístky, ani úhrada 1 Kč z účtu žalované neprokazují její vůli souhlasit s uzavřením smluvního vztahu za akceptace tvrzených smluvních podmínek. Nárok žalobkyně soud ovšem posoudil podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na její účet částku ve výši 7 000 Kč. Žalovaná tyto finanční prostředky žalobkyni nevrátila. Soud má tedy za prokázané, že se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a uložil jí proto povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč. Ve zbytku žalobou uplatněné nároky, které by měly vyplývat z uzavřené smlouvy jako nedůvodné zamítl. Soud byl připraven žalobkyni poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání tvrzení ohledně uzavření smlouvy o úvěru za sjednaných podmínek, ovšem žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a dobrovolně se tak vzdala práva na poučení soudem o své povinnost unést důkazní břemeno a o následcích jeho neunesení.8. Protože je žalovaná v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení. Ten počínaje dnem následujícím po marné výzvě k vrácení bezdůvodného obohacení, do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jako okamžik účinné výzvy k vrácení částky vzal soud až doručení žaloby žalované na adresu jejího trvalého pobytu, když výzva k plnění byla žalované zaslána žalobkyní na adresu odlišnou. Tedy až dnem 13. 3. 2024 se žalovaná ocitla v prodlení s vrácením částky. Z tohoto důvodu soud rovněž zamítl jako neopodstatněný úrok z prodlení uplatněný žalobkyní, který přesahoval období prodlení, výši úroku z prodlení a byl uplatněn z částky vyšší než 7 000 Kč.9. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve sporu pouze částečný úspěch.10. , adresa, k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.