19 C 79/2024-41 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 19. 2. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 10 654 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla distančním způsobem uzavřena dne 28. 3. 2023 smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 7 000 Kč na jeho bankovní účet. Ve smlouvě se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40% p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal tuto částku splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k prvnímu dni v měsíci s úrokem přirostlým za uplynulé období. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 31. 7. 2023 a žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalobkyně má dále právo na úhradu kapitalizovaného smluvní úroku za první měsíc do vyčerpání úvěru ve výši 2 800 Kč a úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky až do zaplacení, přičemž žalobkyně tuto smluvní pokutu požaduje v kapitalizované výši 854 Kč pouze do 1. 12. 2023, kdy žalovanému byla odeslána předžalobní výzva.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci, ač řádně a včas předvoláni, se k jednání nedostavili, soud proto jednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.4. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobkyně k žalobě doložila listinu nazvanou „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ a že zde žalobkyně vystupuje jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Úvěrovaný je označen jménem a příjmením žalovaného, je zde uvedeno rodné číslo, adresa, číslo účtu, e-mailová adresa a telefonní číslo. Předmětem smlouvy je úvěrový limit až 30 000 Kč, přičemž úvěrový limit byl úvěrovanému poskytnut dne 28. 3. 2023 a úvěrovaný může žádat po dobu trvání smlouvy o poskytnutí prostředků opakovaně, vždy však pouze do maximální výše limitu. Dále je zde uvedeno, že poskytnutá částka bude splácena každý měsíc, a to vždy nejpozději k prvnímu dni v měsíci. V bodě 2.1.6 je uvedeno, že úvěr bude úročen úrokovou sazbou ve výši 40% měsíčně. V bodě 4.2.c) je uvedeno, že v případě prodlení úvěrovaného s plněním jeho závazku je úvěrovaný povinen zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. U podpisu smluvních stran není za úvěrovaného uvedeno ničeho.5. Dále žalobkyně doložila soudu kopii občanského průkazu a rodného listu se jménem žalovaného, potvrzení o platbě 1 Kč z účtu č. , č. účtu, ze dne 27. 3. 2023, potvrzení o platbě ve výši 7 000 Kč na účet č. , č. účtu, ze dne 28. 3. 2023, zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 28. 7. 2023, předžalobní výzvu ze dne 1. 12. 2023 zaslanou na adresu , adresa, a podací lístek ze dne 1. 12. 2023.6. Ze zprávy , Anonymizováno, , a. s. ze dne 30. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla připsána dne 29. 3. 2023 platba ve výši 7 000 Kč od žalobkyně.7. Zjištěný skutkový stav soud nejprve posoudil po právní stránce podle § 1824 a násl. a § 2390 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dospěl k závěru, že žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by byla mezi účastníky distančním způsobem v zákonem stanovené formě uzavřena smlouva o úvěru na základě, které byla žalovanému poskytnuta částka výši 7 000 Kč a na základě, které se žalovaný zavázal za sjednaných podmínek tuto částku vrátit. Doložené listiny soud považuje za nedostatečné k prokázání tvrzení, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl tvrzený smluvní vztah a že žalovaný akceptoval tvrzené smluvní podmínky. Doložená kopie průkazu totožnosti a rodného listu, ani úhrada 1 Kč z účtu žalovaného neprokazují jeho vůli souhlasit s uzavřením smluvního vztahu za akceptace tvrzených smluvních podmínek. Nárok žalobkyně soud ovšem posoudil podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet částku ve výši 7 000 Kč. Žalovaný tyto finanční prostředky žalobkyni nevrátil. Soud má tedy za prokázané, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a uložil mu proto povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč. Ve zbytku žalobou uplatněné nároky, které by měly vyplývat z uzavřené smlouvy jako nedůvodné zamítl. Soud byl připraven žalobkyni poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání tvrzení ohledně uzavření smlouvy o úvěru za sjednaných podmínek, ovšem žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a dobrovolně se tak vzdala práva na poučení soudem o své povinnost unést důkazní břemeno a o následcích jeho neunesení.8. Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení. Ten počínaje dnem následujícím po marné výzvě k vrácení bezdůvodného obohacení, do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jako okamžik účinné výzvy k vrácení částky vzal soud až doručení žaloby žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu, když výzva k plnění byla žalovanému zaslána žalobkyní na adresu odlišnou. Tedy až dnem 5. 5. 2024 se žalovaný ocitl v prodlení s vrácením částky. Z tohoto důvodu soud rovněž zamítl jako neopodstatněný úrok z prodlení uplatněný žalobkyní, který přesahoval období prodlení, výši úroku z prodlení a byl uplatněn z částky vyšší než 7 000 Kč.9. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve sporu pouze částečný úspěch.10. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.