21 C 323/2023 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 11. 9. 2023, doplněnou podáním ze dne 17. 10. 2023, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 21 339,42 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaný uzavřel dne 22. 3. 2022 se společností , právnická osoba, ., smlouvu o úvěru, na jejímž základě se tato společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 200 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 21. 4. 2022. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a společnost , právnická osoba, ., před poskytnutím úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalovaný úvěr ve výši 10 200 Kč čerpal bezhotovostně, do sjednaného data však peněžní prostředky nevrátil. Společnost , právnická osoba, ., postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 6. 2023. Předmětem žalobní návrhu je pak nevrácená jistina úvěru ve výši 10 200 Kč a nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 11 139,42 Kč Žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích a dále lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI a BRKI, žalobkyně však příslušnou dokumentací nedisponuje.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání na den 19. 3. 2024, ke kterému se žalobkyně ani žalovaný, ač řádně předvoláni, nedostavili. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti, rovněž žalovaný svou neúčast telefonicky omluvil, za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. tedy soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.4. Soud ve věci provedl důkaz listinami, které v řízení předložila žalobkyně, když žalovaný zůstal ve věci nečinný, a dále zprávou banky vyžádanou k návrhu žalobkyně, a z provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:Ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 22. 3. 2022 vyplývá, že jako věřitel je zde označena společnost , právnická osoba, ., jako klient žalovaný a předmětem smlouvy má být poskytnutí spotřebitelského neúčelového úvěru ve výši 10 200 Kč žalovanému, s datem splatnosti dne 21. 4. 2022, při zápůjční úrokové sazbě 40 % ročně, za podmínek ve smlouvě dále uvedených. Listina je podepsána pouze členem představenstva společnosti , právnická osoba, ., podpis žalovaného na smlouvě chybí.Základní parametry úvěru ve výši 10 200 Kč poskytovaného společností , právnická osoba, ., obsahuje formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který není nikým podepsán.Z potvrzení o provedené platbě ze dne 21. 6. 2023 je zřejmé, že z účtu č. , č. účtu, majitele , právnická osoba, ., že z tohoto účtu byla poukázána platba ve výši 10 200 Kč na účet č. , č. účtu, .Dopisem ze dne 28. 8. 2023 oznámila společnost , právnická osoba, ., žalovanému, že pohledávku ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ve výši 30 337,95 Kč postoupila žalobkyni. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného předžalobní upomínkou téhož data k úhradě částky 30 337,95 Kč, s příslušenstvím žalobkyni. Dle podacího lístku byla žalovanému zásilka zaslána dne 28. 8. 2023 doporučeně.Ze zprávy , právnická osoba, ., ze dne 3. 10. 2023 soud zjistil, že majitelem a disponentem účtu č. , č. účtu, byl v březnu 2022 žalovaný a dne 22. 3. 2022 byla na tento účet pod variabilním symbolem , var. symbol, připsána částka 10 200 Kč.Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 6. 2023 vyplývá, že tato byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, ., a žalobkyní a jejím předmětem je postoupení pohledávek specifikovaných v příloze žalobkyni; v příloze ke smlouvě je pak pod číslem smlouvy , Anonymizováno, uvedena pohledávka za žalovaným ve výši 30 337,95 Kč.5. Ze shora uvedeného má soud za prokázané, že společnost , právnická osoba, ., poukázala dne 22. 3. 2022 převodem z účtu na účet vedený u , právnická osoba, ., č. ú. , č. účtu, částku 10 200 Kč, a v uvedený den byla tato částka na účet i připsána. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 3. 10. 2023 vyplývá, že majitelem předmětného účtu a jedinou osobou s dispozičními právy byl v březnu 2022 žalovaný. Dle tvrzení žalobkyně předcházelo zaslání uvedené částky žalovanému uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy k tomuto tvrzení žalobkyně předložila listinu označenou „Smlouva o úvěru č. , č. účtu, “, která však není žalovaným podepsána. Pohledávka za žalovaným z tvrzené smlouvy o úvěru byla žalobkyni postoupena dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 6. 2023. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 28. 8. 2023 a předžalobní upomínkou téhož data byl právním zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dluhu. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne 28. 8. 2023.6. Po právní stránce posuzoval soud žalobou uplatněný nárok s ohledem na žalobní tvrzení zejména podle ust. 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), a dále dle ust. § 2991 a násl. občanského zákoníku.7. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku. Jak již bylo uvedeno shora, smlouva není podepsána žádnou ze smluvních stran a žalobkyně tedy neprokázala, že by žalovaný byl s obsahem smlouvy seznámen a bylo jeho vůlí takovou smlouvu sjednat. Nadto soud podotýká, že žalobkyně ani soudu nedoložila žádné ze svých tvrzení, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, sama uvedla, že doklady v tomto směru nedisponuje. V řízení tak bylo toliko prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet, jehož majitelem a jediným disponentem byl v březnu 2022 žalovaný, částku 10 200 Kč a tato částka byla na účet žalovaného připsána. Aktivní legitimace žalobkyně v řízení je dána ujednáním smlouvy o postoupení pohledávek. Soud tedy po provedeném dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 200 Kč, kterou je žalovaný povinen vrátit žalobkyni s odkazem na ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, z titulu bezdůvodného obohacení. Ze shora uvedených důvodů tedy soud částečně vyhověl podané žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 200 Kč.8. Pokud žalobkyně touto žalobou uplatnila nárok na zaplacení další částky ve výši 11 139,42 Kč (tj. tvrzeného sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru), soud v tomto rozsahu žalobě nevyhověl a žalobu v této části zamítl, neboť žalobkyně neprokázala, že se žalovaným byla uzavřena smlouvu o úvěru, z níž měl uvedený nárok žalobkyně vyplývat, jak již bylo uvedeno shora. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání sporných žalobních tvrzení s poučením o procesních následcích, pokud uvedené výzvě nevyhoví, žalobkyně se však k nařízenému jednání nedostavila a svou neúčastí se tak o možnost tohoto poučení připravila.9. Žalobkyni dále v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení z částky 10 200 Kč, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k vrácení této částky. Žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, které mu byla zaslána dne 28. 8. 2023 a dnem 31. 8. 2023 tak nastala domněnka doby dojití ve smyslu ust. § 573 občanského zákoníku. Lhůta ke splnění povinnosti byla žalobkyní stanovena třídenní, pokud tedy žalovaný nejpozději dne 4. 9. 2023 neplnil, dostal se následujícím dnem do prodlení, a soud mu tak uložil povinnost zaplatit žalobkyni spolu s dlužnou částkou 10 200 Kč i úrok z prodlení z této částky dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 5. 9. 2023 do zaplacení. Ve zbývající části uplatněného příslušenství pak soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že v období od 22. 4. 2022 do 4. 9. 2023 nebyl žalovaný vůbec v prodlení s vrácením peněžitého plnění, a od 5. 9. 2022 do současné doby pak není v prodlení s úhradou částky 11 139,42 Kč, když žalobkyně v řízení neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela tvrzenou smlouvu o úvěru, jak již bylo podrobněji uvedeno shora.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, když poměr úspěchu a neúspěchu ve věci je na stranách obou účastníků téměř totožný.11. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení jiné delší lhůty ke splnění povinnost či umožnění úhrady dluhu ve splátkách nebyly splněny podmínky.