20 C 258/2025-78 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne 18. 8. 2025, zaplacení plnění z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 19. 3. 2022, sjednané žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, (soudu notoricky známé jako jeden z poskytovatelů nebankovních predátorských úvěrů s lichevními parametry, formou podomního zprostředkování/inkasování). Žalovaná měla dne 19. 3. 2022 načerpat 10 000 Kč a uhradit je bez navýšení v 5 měsíčních splátkách. Žalovaná uhradila pouze 3 000 Kč. Domáhala se tak pouze jistiny 7 000 Kč, dále 1 717,92 Kč na úroku z prodlení a dále v sazbě 15 % ročně z 7 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení. S bezúročným úvěrem tohoto věřitele se soud setkává poprvé, pravděpodobně proto, že žalovaná byla v tomto případě invalidní a tomuto věřiteli se obvykle podaří realizovat lichevní schéma ze souběžných i navazujících úvěrů, když následné úvěry již zahrnují i lichevní navýšení.2. To ostatně potvrzuje již druhý úvěr ze dne 20. 4. 2022, dle něhož žalovaná měla načerpat 25 000 Kč a uhradit celkem 55 809 Kč v 18 měsíčních splátkách (již zde je třeba konstatovat hrubý rozpor s dobrými mravy takto sjednaného navýšení). Uhradila pouze 1 000 Kč. Domáhala se 53 176,10 Kč na jistině (včetně úhrady za zpracování úvěru a poplatku za komfortní a flexibilní splácení), 1 712,03 Kč na obchodním úroku a dále v sazbě 25,23 % ročně z jistiny 24 428,43 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a 5 421,75 Kč na úroku z prodlení a dále v sazbě 11,75 % ročně z 24 428,43 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení.3. Pokud je v tomto rozsudku použit výraz „lichevní“ či „lichva“, pak je míněn přinejmenším ve smyslu občanskoprávním dle § 1796 o. z.4. Dosud obvyklý rozpor nároku na obchodní úrok s kogentním omezením dle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZoSÚ“), který tato žalobkyně (a právní zástupce, jehož soud považuje za 100 % vlastníka žalobkyně skrze nastrčený svěřenský fond) dlouhodobě ignoroval a advokát zřejmě považoval vymáhání protiprávního plnění v doslova průmyslovém měřítku za přijatelné (soud nikoliv), zde výjimečně není přítomen, případně je skryt v kapitalizovaném úroku (pro důvod nevyhovění je však nadbytečné jej přepočítávat). Soud kvituje, že advokát po několika letech od této praxe (přinejmenším v rozsahu běžícího úroku) zřejmě konečně upustil. I tak však bylo třeba nevydat platební rozkaz, nárok převést soudci a dovybrat soudní poplatek, neboť neoprávněně vysoký úrok ve smyslu § 122 odst. 4 ZoSÚ je zpravidla i nadále součástí kapitalizovaného poplatku. Tvrzení ke splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet dle § 86 ZoSÚ začal právní zástupce ve formulářové podobě uvádět, vyšší desítky předchozích řízení však ukázaly (§ 121 o. s. ř.), že jim nelze důvěřovat. Soud však u těchto nároků žalobkyně (ať již úvěrů , právnická osoba, , , právnická osoba, , v insolvenci, , právnická osoba, , či , právnická osoba, .) pravidelně shledává, že pokud je přítomno hotovostní inkaso, incidence osob v exekučním inhibitoriu je drtivě převažující. V tomto případě zřejmě žalovaná exekuci neměla, soud však opět zaznamenal úvěr s lichevními parametr, přičemž žalovaná ve věku 21 byla invalidní. Pravidelně rovněž soud zjišťuje, že těmito společnostmi jsou úvěrováni všichni zletilí členové téže domácnosti, lze tak předpokládat, že podobným lichevním schématům současně čelí o rodiče žalované, případně další spolužijící zletilé osoby., právnická osoba, povinnosti zkoumat úvěruschopnost se žalobkyně vyjádřila stroze a formulářově (většina nebankovních úvěrů od této žalobkyně je ostatně poskytnuta po frapantním ignorování této zákonné povinnosti). Netvrdí lustraci žádného registru typu NRKI, BRKI, SOLUS či REPI, pouze shromáždění podkladů od spotřebitele a jejich vyhodnocení. Pokud soud v posledních letech zkoušel žalobkyni vyzvat k předložení důkazů ohledně kontroly listiny, vyznačených na zákaznických kartách, pravidelně je sdělováno, že je postupník nemá k dispozici. I soudem zjištěné údaje však výsledek tohoto řízení determinovaly, tj. soud ani nemusel doplňovat dokazování o takové podklady, či u příslušenství dovozovat jeho zjevný hrubý rozpor s dobrými mravy (RPSN nejméně 139,47 % !). Úvěr byl totiž vědomě poskytnut osobě, která byla zcela zjevně neúvěruschopná. Otázkou je, zda zprostředkovateli a původní věřitelce nebylo z domácnosti, v níž žalovaná žije, již dobře známo, že i další členové domácnosti již byli obětí úvěrů s lichevními parametry a takto přenesená tíseň žalované, odkázané na tuto domácnost, stejně jako její nevědomost protiprávnosti takových parametrů úvěru, je zjevná. Soud ani nemusí příliš spekulovat, když matka žalované čelí exekučnímu inhibitoriu nejméně od roku 2013 a otec zřejmě ještě déle (přes 46 řízení u zdejšího soudu). Pokud soud takovou skutečnost v předchozích řízení pouze dovozoval z faktického stavu, četnosti a předpokladu, že věřitel ve skutečnosti o spotřebitelích přinejmenším díky přístupu do NRKI (kam své úvěry zadává a nepochybně tedy s databází pracuje obousměrně) ví více, než je ochoten přiznat, pak v posledních řízeních se to definitivně potvrdilo. I v tomto řízení soud oslovil i původního věřitele, aby vyloučil existenci širšího lichevního schématu, které již z aktuálního výpisu NRKI nemusí být vždy patrné, původní věřitel zaslal sdělení a tuto rizikovou eventualitu výjimečně vyvrátil. Ostatně poměry žalované byly zjevně tak nuzné, že rozvinutí lichevního schématu obligátním třetím a čtvrtým úvěrem logicky nebylo možné.6. Soud na tomto místě nemůže nepřipomenout původnímu věřiteli, současnému věřiteli i jeho právnímu zástupci (který však tuto činnost ve zjevné iluzi nepostižitelnosti vykonává v průmyslovém měřítku již druhou dekádu), existenci trestného činu lichvy, případně původnímu věřiteli správní delikt dle § 122 ZoSÚ či trestný čin § 248 odst. 2 alinea třetí trestního zákoníku, pokud se týká systematického nedodržování schváleného postupu zkoumání úvěruschopnosti. Z databáze rozhodnutí České národní banky (https://www.cnb.cz/cs/dohled-financni-trh/vykon-dohledu/pravomocna-rozhodnuti/pravomocna-rozhodnuti-cnb-v-rizenich-zahajenych-po-datu-1.1.2009/) vyplývá, že to jsou v prvé řadě věřitelé, kdo na trh se spotřebitelskými úmysly vstupují s protizákonnými úmysly. Tento původní věřitel byl rovněž postižen rozhodnutím s právní mocí dne 25. 5. 2025 a byla mu vyměřena poměrně vysoká, leč relativně stále jen symbolická sankce 8 000 000 Kč, za porušování povinností dle ZoSÚ u úvěrů z let 2021 a 2022. Obdobně byla postižena i , právnická osoba, . (sankcí 2 500 000 Kč) a , právnická osoba, , v insolvenci (3 000 000 Kč a podruhé již odnětím licence), stejně jako , právnická osoba, (6 000 000 Kč). Tyto čtyři společnosti používají nápadně podobné typy úvěrů, smluv i podomních obchodních zástupců/výběrčích a analogická lichevní schémata (zejm. lichevní příslušenství, inscenované zpoplatněné služby, nezkoumání úvěruschopnosti, sériové úvěry, paralelní úvěry). Tato skupina úvěrů je pravidelně poskytována osobám v exekučním inhibitoriu, splácení má často probíhat týdně a hotovostně. Pokud má tedy věřitel v úmyslu podávat trestní oznámení na spotřebitele (jak právní zástupce povětšinou soudu sděluje v písemném doplnění, pokud si jej soud vyžádá), nechť tak učiní – na průběh a obsah tohoto řízení to samo o sobě nemá vliv. Z vyjádření spotřebitelů vůči soudu ostatně vyplývá, že právě hrozbou trestního stíhání jsou ze strany věřitelů a inkasních agentur často přesvědčování k přednostním úhradám pohledávek, když věřitel získal na zákaznickou kartu se spornými údaji podpis spotřebitele a tyto zákaznické karty přitom zpravidla vyplňuje zprostředkovatel úvěru, v jehož zájmu je rovněž sjednání úvěru. Stejně tak nemá na průběh posouzení splnění povinnosti věřitele ve smyslu § 86 ZoSÚ aktivita spotřebitele, neboť se jedná o veřejnoprávní povinnost a soud je povinen k jejímu splnění přihlížet z moci úřední, bez ohledu na ojedinělá opačná rozhodnutí soudů. Práva na ochranu spotřebitele jsou všeobecně platnou výjimkou z obecné úpravy právních jednání (která zahrnují především dřívější „obchodní“ závazky), nikoliv benefitem pro procesně aktivní spotřebitele. Pokud žalobkyně/advokát občas uvádí, že zanedbání této povinnosti vede pouze k neplatnosti relativní, velmi dobře ví, že takový právní názor je již několik let vyvrácen a proti bezpočtu částečných či úplných zamítnutí jejích žalob se pro zjevnou nadbytečnost sama neodvolává. Zjevně tedy pouze zkouší zmást spotřebitele, kteří se nespolehnou na soudní ochranu a podlehnou záměrně nepravdivým informacím od původní věřitelky/(advokáta) žalobkyně (a jsou případně vedeni ke sjednání smíru).7. Soud v tomto řízení ani nemusel zohledňovat skutečnost, že považuje právního zástupce za 100 % vlastníka žalobkyně, který předstírá (dokonce i před Českou advokátní komorou), že vlastní toliko 23 % hodnoty žalobkyně, ačkoliv jednotlivá nezvykle restriktivní ustanovení statutu jím založeného svěřenského fondu svědčí o opaku (zejména v otá