21 C 281/2025-40 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 9. 7. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 13 939 Kč s příslušenstvím, s následujícím odůvodněním. Žalovaný uzavřel dne 6. 4. 2024 se žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě tato společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to vyplněním online formuláře na stránkách www., Anonymizováno, .cz. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku vrátit žalobkyni spolu s poplatkem ze její poskytnutí ve výši 3 250 Kč nejpozději do 6. 5. 2024. Žalovaný svou povinnost vrátit zápůjčku řádně a včas nesplnil a nereagoval ani na výzvy k zaplacení pohledávky a žalobkyni vznikl dále nárok na zaplacení částky 2 500 Kč jako nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením za písemné výzvy a rovněž částky 689 Kč představující smluvní pokutu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání na den 12. 2. 2026, ke kterému se žalobkyně ani žalovaný, ač řádně předvoláni, nedostavili. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti, žalovaný se nedostavil bez omluvy, za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. tedy soud jednal v nepřítomnosti účastníků.4. Soud ve věci provedl důkaz listinami, které v řízení předložila žalobkyně, když žalovaný zůstal ve věci nečinný, a dále zprávou banky vyžádanou k návrhu žalobkyně, a z provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav:5. Žalobkyně poukázala dne 6. 4. 2024 převodem z účtu na účet vedený u , právnická osoba, ., č. , č. účtu, částku 10 000 Kč. Ze sdělení , právnická osoba, ., vyplývá, že majitelem předmětného účtu a jedinou osobou s dispozičními právy byl v dubnu 2024 žalovaný, přičemž na tomto účtu je dne 6. 4. 2024 evidována příchozí platba ve výši 10 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, . Dle tvrzení žalobkyně předcházelo zaslání uvedené částky žalovanému uzavření smlouvy o zápůjčce prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy k tomuto tvrzení žalobkyně předložila listinu označenou „Smlouva o zápůjčce“, která je podepsána toliko žalobkyní, stejně tak i Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Upomínkami ze dne 13. 5. 2024, 20. 5. 2024, 27. 5. 2024, 5. 6. 2024 a 20. 6. 2024 měl být žalovaný vyzýván žalobkyní k úhradě dlužné částky; doklad o odeslání těchto upomínek nebyl soudu doložen. Dopisem právní zástupkyně žalobkyně ze dne 19. 3. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, který mu vznikl z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 6. 4. 2025, a to do tří dnů. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne 19. 3. 2025.6. Po právní stránce posuzoval soud žalobou uplatněný nárok s ohledem na žalobní tvrzení zejména podle ust. 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), a dále dle ust. § 2991 a násl. občanského zákoníku.7. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena tvrzená smlouva o zápůjčce. V řízení bylo toliko prokázáno, že žalobkyně zaslala na účet, jehož majitelem a disponentem byl v předmětném období žalovaný, částku 10 000 Kč. Soud tedy po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, kterou je žalovaný povinen vrátit žalobkyni s odkazem na ust. § 2991 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Ze shora uvedených důvodů tedy soud částečně vyhověl podané žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč.8. Pokud žalobkyně touto žalobou uplatnila nárok na zaplacení poplatku za sjednání a poskytnutí tvrzené zápůjčky ve výši 3 250 Kč, nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši celkem 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 689 Kč, soud v tomto rozsahu žalobě nevyhověl a žalobu v této části zamítl, neboť žalobkyně neprokázala, že se žalovaným uzavřela tvrzenou smlouvu o zápůjčce, z níž měly uvedené nároky žalobkyně vyplývat. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání žalobních tvrzení s poučením o procesních následcích, pokud uvedené výzvě nevyhoví, žalobkyně se však k nařízenému jednání nedostavila a svou neúčastí se tak o možnost tohoto poučení připravila.9. Žalobkyni dále v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k vrácení této částky. Žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, které mu byla zaslána dne 19. 3. 2025 a dnem 24. 3. 2025 tak nastala domněnka doby dojití ve smyslu ust. § 573 občanského zákoníku. Pokud tedy žalovaný nejpozději dne 28. 3. 2025 neplnil, dostal se následujícím dnem do prodlení, a soud mu tak uložil povinnost zaplatit žalobkyni spolu s dlužnou částkou 10 000 Kč i zákonný úrok z prodlení z této částky ve výši vyplývající z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, od 29. 3. 2025 do zaplacení. Ve zbývající části uplatněného příslušenství pak soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že v období od 7. 5. 2024 do 28. 3. 2025 nebyl žalovaný v prodlení s vrácením peněžitého plnění, a od 29. 3. 2025 dosud pak ani není v prodlení s vrácením částky 3 250 Kč, tj. tvrzeného sjednaného poplatku za poskytnutí zápůjčky, který nebyl v tomto řízení prokázán, jak již bylo uvedeno shora.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 566,41 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, které dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna ve výši 400 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním právním a skutkovým rozborem věci a písemné podání soudu ve věci samé) a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21% stanovená ze základu ve výši 1 500 Kč částkou 315 Kč. Soud pak nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v plné výši, ale v poměru 21,66 % k celkové částce náhrady nákladů řízení, když žalobkyně byla v tomto řízení úspěšná v poměru 60,83 %, v poměru 39,17 % byl ve věci úspěšný žalovaný.11. K použití ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. pro stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů právní zástupkyně žalobkyně pak soud ještě uvádí, že z lustrace v rejstříku zdejšího soudu je zřejmé, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, kdy skutková tvrzení jsou obdobná jako v dalších sporech vedených u zdejšího soudu, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč.12. Žalobkyně byla v řízení zastupována advokátkou, proto soud uložil žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).13. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.