5 C 17/2016-224 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 2. 2. 2016 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 663 525,25 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody a zaplacení nákladů vynaložených žalobcem před zahájením řízení. 2. Rozsudkem ze dne 11.10.2016, č.j. 5 C 17/2016-127, Okresní soud v Třebíči uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 337 173.50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 20.5.2016 do zaplacení do 3 měsíců od právní moci rozsudku. Ohledně další částky 326 351,75 Kč a zbývající části žalobou uplatněného nároku na příslušenství pohledávky žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. V zamítavém výroku II. tento rozsudek nabyl právní moci, vyhovující výrok I. a související výrok III. o nákladech řízení Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 1. 2018, č.j. 17 Co 101/2017-165, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně s tím, že je třeba, aby se tento soud ještě vyrovnal s námitkou promlčení vznesenou v průběhu odvolacího řízení žalovaným. Dalším rozsudkem ze dne 27. 3. 2018, č.j. 5C 17/2016-187, Okresní soud v Třebíči žalobě ohledně částky 337 173,50 Kč s příslušenstvím vyhověl a o nákladech řízení rozhodl, že je žalovaný povinen žalobci zaplatit náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 55 272 Kč. Na základě odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 10. 2018, č.j. 17 Co 72/2018-213, tento rozsudek ohledně částky 308 032,50 Kč s příslušenstvím z této částky změnil tak, že žalobu v této části zamítl s tím, že odlišně od soudu prvního stupně posoudil otázku důvodnosti námitky promlčení vznesené žalovaným a dospěl k závěru, že v této části je nárok žalobce promlčen. Ve zbývající části ohledně částky 29 141 Kč a příslušenství z této částky a výroku o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Uložil přitom soudu prvního stupně posoudit rozhodné skutečnosti týkající se nákladů žalobce na opravu a dokončení izolace sklepa a základové desky domu žalobce z pohledu hmotněprávní úpravy promlčení nároku žalobce a přijmout závěr ohledně důvodnosti námitky promlčení této části žalobou uplatněného nároku s tím, že v tomto směru je třeba uvažovat a stanovit počátek běhu subjektivní dvouleté promlčecí doby od okamžiku, kdy žalobce získal vědomost o skutkových okolnostech, které mohly vést k závěru o odpovědnosti žalovaného za škodu na zhotovené izolaci sklepa a základové desce. 3. Soud prvního stupně následně vyzval žalobce k doplnění skutkových tvrzení ohledně okolností naznačených odvolacím soudem. Žalobce na tuto výzvu svoje tvrzení doplnil tak, že se o škodách vzniklých mu na izolaci sklepa a základové desky v důsledku zavinění žalovaného dozvěděl až od zhotovitele dalších nedodělků a oprav na stavbě [jméno] [příjmení], který mu teprve při prohlídce jeho domu dne 5. 11. 2014 popsal tyto vady, jejich rozsah i jejich důsledky v budoucnu, i možnosti a náklady jejich nápravy. Teprve tohoto dne se tak žalobce dozvěděl o jemu vzniklé škodě i jejím rozsahu, předtím se vady díla zhotoveného žalovaným na izolaci sklepa i základové desky neprojevovaly a zjistit je jako laik nemohl. 4. Žalovaný se k jednání soudu nařízenému na 24. 1. 2019 nedostavil, přestože k němu byl řádně předvolán, a nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 5. Při tomto jednání soud doplnil dokazování o výpověď svědka [jméno] [příjmení], který ve své výpovědi v podstatě potvrdil správnost doplněných skutkových tvrzení žalobce. Zejména uvedl, že v listopadu 2014 jako OSVČ spolupracoval s podnikatelem [jméno] [jméno] a podílel se na zakázce pro žalobce. Při provádění díla z vlastní iniciativy zjistil vady díla provedeného žalovaným spočívající v tom, že při izolaci sklepa nebyla fólie zvednutá na úroveň terénu a nebyla zatmelena, což by mělo za následek možné zatékání při srážkách. Dále zjistil nedodělky na základové desce spočívající v tom, že nebyl izolovaný sklep. Jednalo se o vady závažné, které bylo nutno odstranit, přičemž těchto vad si osoba nemající zkušenosti s prováděním stavebních prací nemusela být vědoma, a žalobce si do té doby nebyl těchto vad vědom. Celková cena za odstranění těchto vad asi 29 000 Kč byla v místě a čase obvyklá a vynaložení nákladů žalobcem na jejich odstranění v této výši bylo plně způsobeno vadným provedením díla žalovaným. 6. O pravdivosti svědka [jméno] [příjmení] nemá soud pochyb a v souladu s ní dospěl k závěru, že žalobce v této části jemu vzniklé škody získal vědomost o vadách díla zhotoveného žalovaným na izolaci sklepa a základové desky až dne 5. 11. 2014 z iniciativy svědka, předtím si existence těchto vad díla jako laik nemusel být vědom, a až tímto dnem počala běžet žalobci subjektivní dvouletá promlčecí doba stanovená v § 106 odst. 1 občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 2013 (dále jen občanský zákoník), neboť z důvodů uvedených již v předchozích rozhodnutích soudu prvního stupně i odvolacího soudu musel na právní vztah mezi účastníky aplikovat ustanovení občanského zákoníku právě v tomto znění. Je přitom zřejmé, že nárok žalobce byl v dosud nerozhodnuté části uplatněn v objektivní tříleté promlčecí době dle § 106 odst. 2 občanského zákoníku ve stejném znění a ke stavení běhu promlčecí doby dle § 112 občanského zákoníku ve stejném znění došlo podáním žaloby, tedy dnem 2. 2. 2016. Námitka promlčení vznesená žalovaným tak v dosud nerozhodnuté části žaloby není důvodná. 7. Co do důvodnosti žaloby na náhradu škody v dosud nerozhodnuté části je při nezměněném skutkovém stavu od posledního rozhodnutí soudu prvního stupně soud i nadále přesvědčen, že byť mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o dílo, žalovaný ve prospěch žalobce na základě ústního ujednání účastníků provedl dílo spočívající ve zhotovení střechy a izolace sklepa a základové desky, přičemž za zhotovení tohoto díla žalobce žalovanému zaplatil částky uvedené v rozsudku ze dne 11. 10. 2016 v celkové výši 256 250 Kč. Toto dílo mělo v části týkající se izolace sklepa a základové desky vady popsané žalobcem i svědkem [jméno] [příjmení] a za odstranění těchto vad zaplatil žalobce podnikateli [jméno] [jméno] částku 29 141 Kč včetně DPH, přičemž se jednalo o cenu obvyklou v místě a čase. I nadále je pak soud názoru akceptovaném i odvolacím soudem, že si žalovaný při provádění prací pro žalobce počínal v rozporu s ustanovením § 415 občanského zákoníku zakotvujícím princip obecné prevenční povinnosti, podle něhož je každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí, a jeho jednání je tak porušením právní povinnosti ve smyslu § 420 odst. 1 občanského zákoníku. Lze tak uzavřít, že ohledně částky 29 141 Kč jsou splněny zákonné podmínky pro vznik odpovědnosti žalovaného za škodu vzniklou žalobci a tento nárok žalobce není promlčen. 8. Předmětný nárok žalobce na náhradu škody je dluhem splatným na výzvu dle § 563 občanského zákoníku, přičemž při neexistenci jiné výzvy k plnění zaslané žalovanému je třeba za výzvu žalovanému ke splnění dluhu považovat žalobu. Tato byla žalovanému doručena 18. 5. 2016, dnem následujícím byl povinen žalobci plnit, a dnem 20. 5. 2016 se žalovaný ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu. Žalobci tak počínaje tímto dnem vzniklo dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku právo na zaplacení úroku z prodlení vedle plnění, přičemž dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činila k prvnímu dni prodlení zákonná výše úroků z prodlení 8,05% ročně. Ze všech důvodů uvedených shora proto soud žalobě v dosud nerozhodnuté části vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody k případnému výjimečnému stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů právo. Převážně byl v celém řízení před soudy obou stupňů úspěšný žalovaný, a obecně by mu tak příslušelo právo na náhradu části nákladů řízení. Dle názoru soudu však nelze přehlédnout, že žalovaný svým zaviněním nepochybně způsobil žalobci škodu převyšující 337 000 Kč a jediným důvodem pro zamítnutí žaloby ohledně částky 308 032,50 Kč bylo důvodné vznesení námitky promlčení žalovaným až v průběhu odvolacího řízení. Za této situace dospěl soud k závěru, že povaze a okolnostem věci nejlépe odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a takto o nákladech řízení také rozhodl.