4 C 113/2021-30 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) z 26. 3. 2021 se žalobkyně domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 25 200 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení (v kapitalizované podobě a dále v procentní částce do zaplacení), a to z titulu žalovaným nesplněných povinností vyplývajících z obsahu smlouvy o půjčce č. 140062 uzavřené dne 19. 2. 2015 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba], [IČO] – dále též jen„ [příjmení] [jméno]“) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty [příjmení] [jméno] peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit [příjmení] [jméno] peněžní prostředky ve výši 26 100 Kč, a to formou 58 týdenních splátek po 450 Kč. Celková dlužná částka byla tvořena jistinou ve výši 15 000 Kč, dále kapitalizovaným úrokem za dobu trvání smlouvy ve výši 2 100 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas a celkově na pohledávku uhradil jen 900 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, uzavřené mezi [příjmení] [jméno] a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k převedení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 6. 12. 2019. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení 25 200 Kč (dlužná jistina 15 000 Kč + dlužné úhrady za služby [částka]), kapitalizovaný úrok ve výši 13 293,08 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 487,88 Kč, úrok ve výši 23,72 % p. a. z 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 8,05 % p. a. z 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. 2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 16. 9. 2021, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že podle žalobkyně [příjmení] [jméno] splnil svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smluv. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného; majetková situace žalovaného byla ověřena z výměru podpory, pracovní smlouvy a dokladů SIPO. Současně si [příjmení] [jméno] ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. [příjmení] [jméno] ani žalobkyně přitom nemají k dispozici kopie dokladů žalovaného, neboť uchazeči o zápůjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření – žalovaný (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Soud při posouzení důvodnosti žaloby vycházel z listin předložených žalobkyní; ze smlouvy nadepsané jako [anonymizováno], smlouva o půjčce soud zjistil, že dne 19. 2. 2015 došlo mezi [příjmení] [jméno] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem k podpisu smlouvy o zápůjčce, v níž se [příjmení] [jméno] zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to za úrok ve výši 2 100 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaný byl podle této smlouvy povinna splácet celkovou částku 26 100 Kč v 58 pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč. Jednotlivé splátky byly splatné do rukou zástupce [příjmení] [jméno], a to tak, že první splátka byla splatná sedmého dne po uzavření smlouvy. 6. [příjmení] [příjmení] [jméno] z 6. 12. 2019 byl žalovaný informován o výši dlužné částky ([částka] bez příslušenství) plynoucí z uvedené smlouvy a dále o tom, že tato pohledávka byla z [příjmení] [jméno] postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy ze dne 6. 12. 2019. Uvedená smlouva o postoupení pohledávek byla též součástí listin provedených k dokazování, a to včetně výňatků z přílohy k této smlouvě, dokládající postoupení pohledávek [příjmení] [jméno] za žalovaným. Následně pak žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ze dne 22. 2. 2021 k úhradě žalované pohledávky s upozorněním na její možné vymáhání prostřednictvím soudního řízení. 7. Z karty zákazníka datované ke dni 19. 2. 2015 soud zjistil, že tato listina (vyhotovená ke stejnému dni jako smlouva o půjčce) obsahuje osobní údaje žalovaného včetně čísla dokladu totožnosti, dále údaje o tom, že žalovaný žije ve vlastní nemovitosti, má další půjčku u Fair Creditu, je starobní důchodcem, kdy je rovněž zaměstnán na částečný pracovní poměr, jeho příjmy tvoří další příjmy 9 300 Kč a 8 980 Kč jako státní podpora (celkem 18 280 Kč), jeho výdaje pak nájem/inkaso 1 600 Kč, výdaje domácnosti 3 700 Kč, spoření/pojištění 1 500 Kč, splátky/půjčky/alimenty 1 440 Kč a výdaje na telefon 200 Kč (celkem 8 440 Kč). Jako použitelný příjem byla uvedena částka 9 840 Kč. Ověřen měly být občanský průkaz, pracovní smlouva, SIPO, výměr státní podpory. 8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále též jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 2394 o. z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. 10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 13. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ ZoSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. 15. Mezi právním předchůdcem žalobkyně ([příjmení] [anonymizováno]) a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, a to jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu § 1810 o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve smyslu § 1 ZoSÚ ve výši 15 000 Kč za výše specifikovaných smluvních podmínek. Na smlouvu přitom dopadá citovaný § 9 ZoSÚ, který ukládal věřiteli s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud by věřitel spotřebitelský úvěr poskytl i v případě, že by po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí nebylo zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, byla by smlouva absolutně neplatná. 16. Soud přitom nemohl přehlédnout související judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, kdy v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval, že„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby j