4 C 126/2021-26 — Okresní soud v Třebíči

Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení jistiny ve výši 6 568 Kč s příslušenstvím, představující zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny, a smluvní pokuty ve výši 2 188 Kč z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba], jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem dne 18. 12. 2018 pomocí prostředků elektronické komunikace, tato smlouva se stala platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru ze dne 18. 12. 2018. Na základě uvedené smlouvy byl poskytnut žalované úvěr ve výši 6 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit do 30 dnů. Žalovaná své povinnosti z uzavřené smlouvy o úvěru nesplnila, když do sjednané doby splatnosti řádně neuhradila částku, k jejímuž plnění se zavázala. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19. 8. 2020, účinnou ke dni 28. 8. 2020, byla pohledávku z původního věřitele postoupena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitel byla žalované oznámena přípisem původního věřitele ze dne 8. 9. 2020. Žalobkyně po žalované požaduje vedle dlužní jistiny úvěru ve výši 4 380 Kč, zákonný úrok z prodlení plynoucí od 18. 1. 2019 do 10. 8. 2020 ve výši 666,90 Kč a dále plynoucí od 29. 8. 2020 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 2 188 Kč a paušální poplatek náhrady nákladů za upomínání ve výši 100 Kč. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože oba byli vyzváni k vyjádření se podle § 101 odst. 4 o. s. ř. (žalovaná). Podáním ze dne 7. 10. 2021 žalobkyně vzala žalobu co do částky ve výši 2 288 Kč (představující poplatek za upomínání ve výši 100 Kč a smluvní pokutu ve výši [částka]) zpět. Soud tak dle ustanovení § 96 odst. 2, věty první, o. s. ř. řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil a věcně rozhodl o zbývající části žaloby. V rámci zjištěného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalovaná jako dlužník uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba] [anonymizováno] věřitelem dne 18. 12. 2018 smlouvu o úvěru a z ní poskytnuté finanční prostředky ve výši 6 000 Kč se zavázala vrátit ve sjednaném termínu, což však posléze řádně nečinila. Z uvedeného důvodu jí soud stanovil povinnost k úhradě dlužné jistiny ve výši 4 380 Kč. Při hodnocení posuzovaného závazku co do jeho výše soud vycházel z toho, že výše dlužné jistiny úvěru zůstala mezi stranami v řízení nespornou. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžního závazku, je povinna žalobkyni zaplatit též požadovaný úrok z prodlení z dlužné jistiny plynoucí ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. ode dne 18. 1. 2019, kapitalizovaného ke dni 10. 8. 2020, ve výši 666,90 Kč, a dále plynoucího ve výši 9,75% od 29. 8. 2020 do zaplacení. Po právní stránce soud projednávanou věc hodnotil v intencích ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, a otázku tzv.„ zákonného“ úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Otázku postoupení pohledávky a s ní související aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby soud hodnotil v návaznosti na ustanovení § 1881 a násl. občanského zákoníku. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě ustanovení § 146 odst. 2 občanského soudního řádu, dle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů právo. V té části, ve které byla žaloba vzata zpět, žalobkyně z procesního hlediska zavinila, že řízení muselo být zastaveno, a ve zbývající části řízení byla plně úspěšná. [příjmení] [částka], ohledně které byla žaloba vzata zpět, představuje po zaokrouhlení 31% původně žalované částky, a žalobkyně tak má právo na zaplacení 38% jí vzniklých nákladů řízení. Náklady vzniklé žalobkyni přitom představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu advokáta ve smyslu ustanovení § 14b) odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony právní služby ve výši 3 x 200 Kč a 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14b odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, s připočtením 21% DPH, jichž je právní zástupce žalobkyně plátcem. Celkové náklady řízení vzniklé žalobkyni tak představují částku 1 489 Kč a 38% z této částky činí 566 Kč. Právě v této výši soud proto žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení přiznal.