7 C 117/2021-41 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 27. 1. 2021 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 16 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 13. 8. 2015 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([příjmení] [anonymizována dvě slova], dále též jen„ [anonymizováno]“) a žalovanou. Na základě uvedené smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti. Dále se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 8 660 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 29. 5. 2015 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([anonymizováno]) a žalovanou. Na základě uvedené smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, a to v hotovosti. 2. Soud usnesením ze dne 11. 6. 2021, č. j. 7 C 117/2021-14, vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké konkrétní informace byly získány o schopnosti žalované splácet půjčku a aby označila důkazy k prokázání těchto svých tvrzení (zejména ověřené dokumenty, doklady o lustraci žalované ve veřejně přístupných registrech dlužníků apod.), jinak může být se svojí žalobou neúspěšná. 3. Po doplnění žalobních tvrzení soud nařídil jednání ve věci samé, které se konalo dne 13. 9. 2021, k němuž se nedostavila žalovaná (bez jakékoliv předchozí omluvy), ani žalobkyně či její právní zástupce. Právní zástupce žalobkyně se z jednání soudu omluvil s tím, že vyslovil souhlas, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti a v nepřítomnosti žalobkyně, pouze pro případ, že by soud shledal, že žalobkyní dosud tvrzené, resp. dokládané skutečnosti nejsou dostatečné pro to, aby žalobě bylo zcela vyhověno, požádal, aby bylo jednání odročeno a žalobkyně aby byla vyzvána k doplnění žalobních tvrzení či návrhů na provedení dokazování. Soud považoval toto podání žalobkyně za podmíněný procesní úkon ve smyslu § 41a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), ke kterému se podle téhož ustanovení nepřihlíží, a proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků, resp. právního zástupce žalobkyně, a to ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. 4. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 29. 5. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované na základě této smlouvy poskytla finanční hotovost ve výši 7 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 5 180 Kč složený z poplatku za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč, úroku ve výši 980 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 12 180 Kč formou 58 týdenních splátek po 210 Kč. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dále dne 13. 8. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla finanční hotovost ve výši 10 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 7 400 Kč složený z poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úroku ve výši 1 400 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou dlužnou částku ve výši 17 400 Kč uhradit formou 58 týdenních splátek po 300 Kč. Žalovaná však svoje závazky vůči právní předchůdkyni žalobkyně nehradila řádně a včas. Každá ze smluv o zápůjčce se nachází na jednom dvojlistu, na jehož přední dvojstraně je celý text smlouvy a na zadní dvojstraně jsou pak smluvní podmínky. V bodě 2. každé ze smluv je přímo sjednán úrok pevnou částkou (viz tento odstavec výše), ve smluvních podmínkách obou smluv, v bodě 1.2 je uvedena úroková sazba ve výši 23,72% ročně v případě úhrady dlužné částky v 58 splátkách. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 přešly obě výše uvedené pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Z předložené karty zákazníka ze dne 29. 5. 2015 bylo zjištěno, že žalovaná žije v nájmu, má 4 nezaopatřené děti a má aktivní půjčku u FCI. Je zaměstnána u Obecního úřadu Opatov a její měsíční příjem činí 14 500 Kč. Výdaje žalované jsou vyčísleny na částku 11 600 Kč měsíčně. Jako ověřené dokumenty je zaškrtnut občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Z předložené karty zákazníka ze dne 13. 8. 2015 bylo zjištěno, že příjmy domácnosti žalované se zvýšily na částku 29 187 Kč a výdaje vzrostly na 17 145 Kč. Osobní poměry žalované zůstaly beze změny, stejně jako zaměstnání. Ověřeny byly stejné typy dokumentů jako v předchozím případě. <i>5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>6. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.</i> <i>7. Podle § 2394 o. z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.</i> <i>8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>10. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 11. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud má za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly dne 29. 5. 2015 a 13. 8. 2015 platně uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce. Ačkoli právní předchůdkyně žalobkyně nesporně dostála svým povinnostem, jež jí ukládá ustanovení § 2390 o. z., resp. svým povinnostem smluvním, žalovaná přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne řádně nesplnila svůj závazek z těchto smluv a dostala se tak do prodlení se splněním těchto svých závazků. V důsledku této skutečnosti je žalovaná kromě dlužné jistiny povinna uhradit žalobkyni též platně sjednaný poplatek za administrativní činnost, za hotovostní inkaso splátek a také úrok sjednaný pevnou částkou přímo ve smlouvách. Vzhledem k tomu, že se žalovaná ocitla vůči žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, v prodlení s úhradou peněžitých závazků, je také povinna uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužných částek ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. Soud však zamítl žalobu v části týkající se žalobkyní požadovaného nároku na zaplacení další částky 7 709 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 23,72% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 23. 9. 2016 do 6. 12. 2019, úroku ve výši 23,72% ročně z částky 10 000 Kč od 6. 12. 2019 do zaplacení a dále v části žalobkyní požadovaného nároku na zaplacení částky 5 475,30 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 23,72% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 6 669,26 Kč od 9. 7. 2016 do 6. 12. 2019 a úroku ve výši 23,72% ročně z částky 6 669,26 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. V této části nemá žaloba dle názoru soudu oporu ve smlouvách uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. V textu obou smluv opatřených podpisy obou smluvních stran byl sjednán pouze úrok v pevných částkách (viz odstavec 4.). Žalobkyní nárokovaný úrok ze zápůjček ve výši 23,72% nelze přiznat, neboť ve smlouvách sjednán nebyl. Předmětné smlouvy o zápůjčkách je třeba posuzovat jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z. I kdyby ujednání o dalším úroku bylo přímo součástí textu smlouvy, bylo by na zvážení, zda lze toto ujednání považovat za platné či nikoli. Dle názoru soudu totiž jde o ujednání matoucí spotřebitele ohledně skutečné výše sjednaného úroku. Soud proto výrokem II. žalobu ve shora specifikované části zamítl. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a dle ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. Každý z účastníků byl úspěšný pouze v části předmětu řízení – žalobkyně co do 61,4%, žalovaný co do 38,6%. Původně žalovaná byla částka 52 225,43 Kč, žalobkyni soud přiznal částku 32 054,01 Kč a žalobu zamítl co do částky [částka]. Do uvedených částek soud započetl též příslušenství pohledávek kapitalizované ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. S ohledem na shora uvedené má proto žalobkyně nárok, aby jí žalovaná zaplatila 22,8% nákladů řízení (rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem ve sporu: 61,4% - 38,6%). Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal. V případě plného