7 C 235/2020-14 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 2 310 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 3. 3. 2017 mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně posoudit její nárok jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, na jehož účet byla dlužná částka právní předchůdkyní žalobkyně převedena. Žalovaný do dne podání žaloby uhradil žalobkyni celkem částku 4 302 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu soudu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) zaslala na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne 3. 3. 2017 částku 6 000 Kč. Z uvedeného účtu přitom byla na účet právní předchůdkyně žalobkyně dne (tj. 14. 10. 2016) zaslána částka 1 Kč. Žalobkyní byla dále soudu předložena jako důkaz Jednotlivá smlouva o úvěru [číslo] dne 3. 3. 2017, v níž jsou uvedeny iniciály žalovaného, včetně rodného čísla, kontaktních údajů a též číslo účtu žalovaného ([bankovní účet]). Smlouva není podepsána žádným z účastníků. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla téhož dne uzavřena i Rámcová smlouva o úvěru [číslo] která je opatřena podpisem právní předchůdkyně žalobkyně, na místě podpisu žalovaného je uvedeno, že ji podepsal elektronicky. Dne 12. 7. 2019 uzavřela žalobkyně se [právnická osoba] Smlouvu o postoupení pohledávek, kterou mj. též postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Oznámení o postoupení pohledávky zaslala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 26. 7. 2019. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 26. 7. 2019. <i>Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 2395 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen o.z.), otázku úroku z prodlení pak podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení.</i> Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., právě o takovém obsahu, který tvrdí žalobkyně, neboť z žádného z žalobkyní předložených důkazů nevyplývá, že by žalovaný projevil vůli uzavřít smlouvu o úvěru právě ohledně částky ve výši 6 000 Kč. Jediné, co žalovaný učinil je, že se na internetových stránkách provozovaných právní předchůdkyní žalobkyně zaregistroval jako potencionální zájemce o poskytnutí úvěru, avšak vůbec nebyla prokázána skutečnost, že by žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr ve výši 6 000 Kč. Tato skutečnost vedla soud k závěru, že mezi účastníky nedošlo k platnému a účinnému uzavření smlouvy o úvěru. Z listinných důkazů předložených žalobkyní nicméně vyplývá, že žalovanému byla na jeho účet částka 6 000 Kč skutečně zaslána. Za samotných žalobních tvrzení pak vyplývá, že žalovaný dosud žalobkyni uhradil částku 4 302 Kč. Žalobkyně se přitom domáhá zaplacení částky 2 310 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel částku [částka], přičemž dosud jí nebo její právní předchůdkyni uhradil pouze částku 4 302 Kč, jedná se ohledně částky 1 698 Kč o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Tento nárok pak na žalobkyni platně přešel smlouvou o postoupení pohledávek. Sama žalobkyně přitom již v žalobě navrhla alternativně posoudit svůj nárok jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, kterým je v tomto případě plnění právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuté z neplatné smlouvy o úvěru. Soud proto přiznal žalobkyni částku ve výši 1 698 Kč (rozdíl částek 6 000 Kč a 4 302 Kč), se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10%, a to v návaznosti na doručení předžalobní upomínky žalovanému ode dne 4. 8. 2019 až do zaplacení. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 26. 7. 2019, do jeho dispozice se proto mohla dostat nejdříve dne 31. 7. 2019 (viz ust. § 573 o. z.), přičemž lhůta k plnění byla žalobkyní stanovena na 3 dny. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení za jiné období, je přiznaný úrok z prodlení vyšší než žalobkyně požadovala, nicméně stále se jedná o zákonný úrok z prodlení dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu s ohledem na shora uvedené zamítl. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., dle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákldů řízení, měl-li neúspěch jen v poměrně nepatrné části. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci § 150 o. s. ř. soud v projednávaném případě neshledal. Soud proto přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 1 000 Kč (tedy ve smyslu § 7 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále též jen„ AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (dle § 13 odst. 3 AT). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb., neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky přitom žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu opakovaně. Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT. Podle § 14b odst. 1 bodu 1 AT žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu a podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 600 Kč (tedy 200 Kč za každý z úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem 300 Kč, a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši 21 % z odměny a paušálních náhrad, tedy 189 Kč Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 089 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 400 Kč) celkově 1 489 Kč. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.