4 C 119/2022-19 — Okresní soud v Třebíči

<b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 1 543 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení jako dlužného pojistného z pojistné smlouvy [číslo] uzavřené dne 22. 1. 2018 mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], a žalovaným. Jednalo se pojištění motorového vozidla zn. Fiat, typ SCUDO, [registrační značka]. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) - žalovaný. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřena výše uvedená pojistná smlouva, na které ovšem žalovaný nehradil sjednané lhůtní pojistné, v důsledku čehož pojistná smlouva [číslo] zanikla ke dni 12. 5. 2021. Vzniklý nedoplatek na pojistném z této smlouvy za období od 22. 1. 2021 do 12. 5. 2021 ve výši 1 343 Kč žalovaný dosud žalobkyni neuhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, je kromě dlužné částky pojistného povinen hradit i žalobkyní nárokovaný zákonný úrok z prodlení z částky dlužného pojistného. Žalobkyně si též nárokuje částku 200 Kč, představující poplatek za odeslání upomínky. Podáním ze dne 17. 10. 2022 žalobkyně vzala žalobu v části požadovaného dlužného pojistného ve výši 1 343 Kč a poplatku za odeslání upomínky ve výši 200 Kč zpět s odůvodněním, že tato částka byla žalovaným uhrazena dne 14. 10. 2022, tedy až po podání žaloby. Žalobkyně nadále požadovala zákonný úrok z prodlení z dlužného pojistného ve výši 8,25 % ročně za období od 14. 5. 2021 do 14. 10. 2022. V souladu s ustanovením § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. soud výrokem I. řízení zastavil v části požadované částky 1 543 Kč. Pokud se týče nárokovaného zákonného úroku z prodlení tak soud vycházel z ustanovení § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., v platném znění, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a jako důvodný tento nárok žalobkyni výrokem II. přiznal. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř., a dospěl k závěru, že žalobkyně má právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť k částečnému zastavení řízení došlo pro chování žalovaného, který uhradil část požadovaného nároku až po podání žaloby, resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, tedy pro chování žalovaného bylo řízení v této části zastaveno, a současně shledal nárok žalobkyně na příslušenství dlužné pohledávky za opodstatněný. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 7. 2014 ve výši 4 x 200 Kč za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, písemné podání soudu týkající se věci samé a částečné zpětvzetí návrhu), 4 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 7. 2014 příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.