9 C 39/2021-94 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobním návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal určení, že je dědicem po zůstavitelce [jméno] [celé jméno svědkyně], narozené dne [datum], která zemřela dne [datum]. K důvodům žaloby blíže uvedl, že zůstavitelka byla jeho matka a pro případ své smrti zanechala závěť (sepsanou dne [datum] notářkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod NZ [číslo]), kterou veškeré dědictví odkázala svému druhému synovi - žalovanému. Současně žalobce vydědila, neboť jí údajně v rozporu s dobrými mravy neposkytoval potřebnou pomoc v nemoci a ve stáří a neprojevoval o ni opravdový zájem, který by jako syn projevovat měl. S důvody vydědění žalobce nesouhlasil. Poukázal na to, že od roku 1995 se potýkal s vleklými zdravotními potížemi, jejichž léčba byla často spojena s hospitalizací v nemocničním zařízení, proto s maminkou nemohl trávit tolik času, kolik by chtěl. Pokud mu to však jeho zdravotní stav dovolil, za matkou jezdil a snažil se jí poskytnout náležitou péči. Pro zdravotní znevýhodnění však ze strany matky a žalovaného vycítil, že není vítán, proto své návštěvy postupem času omezil. Lhůta k podání žaloby podle § 170 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném a účinném znění, (dále jen ZŘS), byla zachována. 2. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou a navrhl, aby ji soud v plném rozsahu zamítl. Uvedl, že je sice pravdou, že žalobce měl vleklé zdravotní potíže, ale zpochybnil to, že by mu tyto potíže bránily v tom, aby o matku projevoval zájem. Měl za to, že když žalobce mohl jezdit na vzdálenější kontroly k lékařům, pak jistě mohl jezdit i na návštěvy k matce. Dále žalovaný poukázal na nepravdivost tvrzení žalobce ohledně stran sdílení společné domácnosti s matkou bezprostředně po propuštění z nemocnice, dále ohledně toho, že by matce nakupoval či se o ni jiným způsobem staral. Poukázal dále na nepravdivost tvrzení ohledně toho, že by společně s matkou jezdili na návštěvy k její dceři na Slovensko, kdy k tomu, uvedl, že žalobce se svojí sestrou nijak hezké vztahy neměl, neb se s ní chtěl soudit, o dědictví po otci. Nadto žalovaný zdůraznil, že v dědictví po otci se žalovaný svého podílu vzdal a naopak žalobce dědil. [příjmení] vztahy v rodině žalovaný poukázal na to, že zůstavitelce poskytoval péči ve stáří především on a jeho manželka. V neposlední řadě měl za to, že žaloba není podána v souladu s právními předpisy, neboť žalobce brojí proti platnosti listiny o vydědění, platnost závěti napadl až při jednání notářky dne [datum]. V žalobě brojí proti platnosti listiny o vydědění z důvodu nedostatku zákonných důvodů, platností samotné závěti sepsané notářským zápisem se ale ve své žalobě nezabývá, nedovolává se neplatnosti sepsané závěti. Proto měl žalovaný za to, že by měl žalobce prokázat naléhavý právní zájem na podání žaloby, neboť se nejedná o případ § 170 ZŘS, kde naléhavý právní zájem vyplývá přímo ze zákona, nýbrž o nárok nepominutelného dědice na povinný díl, kde je nutné naléhavý právní zájem na podání žaloby prokázat. 3. Z provedeného dokazování soud učinil tato skutková zjištění: Lékařskými zprávami založenými ve spise (lékařské zprávy č.l. 11-19, [číslo], totožně pak č.l. 38-40) byly doloženy zdravotní potíže žalobce, osvědčeno jeho tvrzení o nedobrém zdravotním stavu. Ve stručnosti bylo možno konstatovat, že z této zdravotnické dokumentace bylo zjištěno, že žalobce měl již v roce 1992 autonehodu v důsledku, které utrpěl závažné poranění kolene. Žalobce musel podstoupit četné operační zákrok, léčení si vyžádalo hospitalizaci v nemocnici. V roce 1997 byl hospitalizován pro otravu po požití žiraviny, požití žiraviny bylo doloženo i usnesením Policie ČR ze dne [datum]. V roce 2008 bylo deklarováno, že jmenovaný nesmí vykonávat fyzicky náročnou práci, kde je kladena vysoká zátěž na DKK (dolní končetiny). Novější lékařské zprávami (od 2014) bylo potvrzeno, že problémy pramenící z poranění kolene u žalobce přetrvávají, postupem let se rozvinuly v artrózu a žalobce má zdravotní potíže doposud. S účinností od [datum] byl žalobce uznán invaliditou III. stupně, jak soud zjistil z posudku o invaliditě OSZ [obec]. 4. K majetkovým poměrům žalobce bylo z výpisu z účtu zjištěno, že aktuálně splácí závazek z překlenovacího úvěru ze stavebního spoření v celkové výši 350.000 Kč. 5. V dědickém řízení po zemřelé [anonymizována dvě slova], narozené [datum], nabyla nemovitosti, jež byly předmětem dědictví sestra účastníků [jméno] [příjmení], rozená [celé jméno svědkyně], která byla povinna vyplatit žalobce částkou 25.000 Kč jak vyplynulo z uznesenie Okresného súdu v [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka]. 6. Ze spisu Okresního soudu v Uherském Hradišti v řízení o projednání pozůstalosti po zemřelé [jméno] [celé jméno svědkyně] sp. zn. [spisová značka], jehož projednáním byla pověřena notářka JUDr. [jméno] [příjmení], byly zjištěny tyto následující skutečnosti s tím, že o těchto skutečnostech ani nepanovaly jakékoliv spory mezi účastníky: Zůstavitelka zemřela dne [datum] jako vdova. Dne [datum] pořídila zůstavitelka pro případ smrti formou notářského zápisu sepsaného JUDr. [jméno] [příjmení], notářskou listinu o vydědění a závěť. Listinou o vydědění vydědila svého syna [celé jméno žalobce], neboť jí v rozporu s dobrými mravy neposkytoval potřebnou pomoc v nemoci a ve stáří a neprojevoval o zůstavitelku opravdový zájem, jaký by potomek projevovat měl – nestýkal se s ní a již po dobu šesti let ji ani nenavštívil. Vydědění vztáhla i na děti a další potomky žalobce. Současně zůstavitelka veškerý svůj majetek odkázala svému synovi [celé jméno žalovaného]. Jako náhradní dědic byl ustaven [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození]. Dceři zůstavitelky, [jméno] [příjmení], nebylo odkázáno ničeho, neboť měla zůstavitelka za to, že za jejího života byla dcera dostatečně zaopatřena, jak vyplynulo právě z notářského zápisu sepsaný JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] NZ [číslo], [spisová značka]. K předběžnému šetření v pozůstalostním řízení byli předvolaní oba synové zůstavitelky tj. žalobce i žalovaný, přičemž žalobce v rámci tohoto šetření do protokolu písemně uvedl, že„ … se závětí nesouhlasí, a žádá o spravedlivé soudní rozdělení majetku ust. § 1660 odst. 1 o.z. …“, kdy toto mohl soud zjistit z protokolu o předběžném šetření ze dne [datum]. Žalobce zaslal dne [datum] projednávající notářce dopis, ve kterém vyjádřil svůj nesouhlas s vyděděním pro absenci zákonných důvodů. V navazujícím dopise ze dne [datum] opět argumentoval v neprospěch zákonných důvodů vydědění a závěrem výslovně uvedl, že„ …se závětí nesouhlasí a vydědění je protizákonné. Vše ať rozhodne soud…“. Při jednání u soudní komisařky dne [datum] žalobce prohlásil, že uplatňuje své právo na povinný díl a vypořádání povinného dílu uplatňuje formou dohodou – formou odbytného. Dále rovněž prohlásil, že popírá prohlášení zůstavitele o vydědění ze dne [datum] a prohlašuje, že neuznává uvedené zákonné důvody vydědění, neboť jsou nepravdivé a nesouhlasí se svým vyděděním. Současně byl poučen podle § 170 ZŘS a podle § 1673 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění, (dále jen NOZ), o podání žaloby a lhůtě k tomuto úkonu, což soud zjistil z protokolu o jednání před soudním komisařem ze dne [datum]. Usnesením ze dne 29. 11. 2019 č.j. [číslo jednací] byl žalobce jako zákonný dědic vyrozuměn o možnosti odmítnutí dědictví. Žalobce dědictví neodmítl, jak bylo bezpečně zjištěno z dopisu žalobce ze dne [datum]. V průběhu jednání před soudní komisařkou dne [datum] žalobce uvedl, že„ …neuznává závěť a listinu o vydědění zůstavitelky za pravou a platnou…“, což bylo opět zjištěno z protokolu o jednání před soudním komisařem [datum]. Usnesením projednávající notářky ze dne 17. 12. 2020 č.j. [číslo jednací] byl žalobce odkázán, aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podal žalobu proti závětnímu dědici [celé jméno žalovaného], na určení, že je dědicem po zůstavitelce. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. 7. Svědkyně [celé jméno svědkyně] (bývalá manželka žalobce) popsala vztahy žalobce a jeho matky [jméno] [celé jméno svědkyně] jako dobré. Vyjadřovala se k období mezi léty 1992 až 1999, neboť poté s manželem ukončili společnou domácnost a s jeho rodinou se již nestýkala. Potvrdila vznik zdravotních potíží manžela v uvedeném období, přes které ale matku, byť zřídka, navštěvoval. Uvedla, že na návštěvy k matce žalobce jezdili jedenkrát za několik měsíců. Matka žalobce k nim jezdila jen zřídka např. při příležitosti narozenin či na Vánoce. V době, kdy s žalobcem žila, byla jeho matka naprosto soběstačná. K obstarání běžných záležitostí nebylo zapotřebí péče jiné osoby. Vyloučila, že by zůstavitelka či žalovaný odmítali žalobce s tvrzením, že je mrzák. 8. Svědkyně [celé jméno svědkyně] (manželka žalovaného) vypověděla, že bydleli společně se zůstavitelkou v domě, jež má být předmětem pozůstalosti. V roce 2000 se přestěhovali do nově postaveného domu vedle domu původního. Zůstavitelka zde s nimi a jejich dětmi