5 C 172/2023-19 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 2. 3. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 000 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 30. 6. 2014 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 1 000 Kč a stejného dne tuto částku převedl na účet žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. Žalovaný se zavázal zápůjčku právnímu předchůdci žalobce splatit nejpozději do 17. 7. 2014, svůj závazek vůči právnímu předchůdci žalobce i následně vůči žalobci dosud ani částečně nesplnil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dosud jistinu zápůjčky ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. 2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud provedl dokazování smlouvou o zápůjčce uzavřenou dne 30. 6. 2014 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, smlouvou o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem z 21. 12. 2017, její přílohou obsahující seznam postupovaných pohledávek a výzvou žalobce zaslanou žalovanému z 2. 4. 2020 včetně podacího archu. 4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v průběhu řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla dne 30. 6. 2014 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 1 000 Kč a stejného dne tuto částku převedl na účet žalovaného. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. Žalovaný se zavázal zápůjčku právnímu předchůdci žalobce splatit nejpozději do 17. 7. 2014, svůj závazek vůči právnímu předchůdci žalobce i následně vůči žalobci dosud ani částečně nesplnil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobce sice netvrdil, že by byla jeho právním předchůdcem před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného a sám připustil, že nedisponuje žádnými doklady o prověření úvěruschopnosti. Za této situace dospěl soud k závěru, že vzhledem k ustanovením § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, které sice v době uzavření smlouvy o zápůjčce neplatil, nicméně byly dány důvody, pro které zákonodárce tato ustanovení do právního řádu zavedl, a aplikaci těchto ustanovení i pro právní vztahy vzniklé před nabytím účinnosti tohoto zákona běžně připouští existující soudní judikatura. Soud proto dospěl k závěru, že předmětná smlouva o zápůjčce je neplatná a je dána pouze povinnost žalovaného zaplatit žalobci jistinu zápůjčky z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku. Bezdůvodné obohacení je dluhem splatným na výzvu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku a za výzvu k jeho splnění je třeba považovat doručení žaloby, která byla v projednávané věci žalovanému doručena 20. 4. 2023. Žalovaný byl povinen splnit dluh následující den a dnem následujícím po tomto dni, tedy dnem 22. 4. 2023, se žalovaný ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci vzniklo dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění. Soud proto až od tohoto dne přiznal žalobci právo na zaplacení v žalobě požadovaného úroku z prodlení a ve zbývající části týkající se příslušenství pohledávky žalobu jako nedůvodnou zamítl. Soud proto žalobě vyhověl pouze ohledně částky 1 000 Kč představující jistinu pohledávky a úroků z prodlení od 22. 4. 2023 do zaplacení a uložil žalovanému povinnost zaplatit přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. 5. O nákladech řízení rozhodl soud dne § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný a ke dni rozhodnutí soudu není mezi přiznanou výší plnění a výší úroků z prodlení, ohledně kterých byla žaloba zamítnuta, podstatnější rozdíl. Soud proto dospěl k závěru, že výsledku řízení nejlépe odpovídá výrok, podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.