4 C 158/2023-24 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou podanou za zdejší soud dne 9. 8. 2023 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 118 601 Kč s příslušenstvím, představující nárok na náhradu vzniklé majetkové újmy (škody) ve smyslu § [číslo] odst. 1 a § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění. Žalobce vyplatit svému zaměstnanci – příslušníkovi Policie ČR prap. [jméno] [příjmení], služební příjem za období trvání jeho neschopnosti ke službě, která vznikla při služebním zákroku dne 3. 6. 2022 v 22:03 hod. vůči [celé jméno žalovaného], který na ul. [ulice] v [obec] napadal kolemjdoucí teleskopickým obuškem. Za toto jednání byl [celé jméno žalovaného] odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Třebíči ze dne 20. 9. 2022, č.j. 3 T 119/2022-52, který nabyl právní moci dne 12. 10. 2022. Při služebním zákroku [anonymizováno]. [příjmení] vůči [jméno] [celé jméno žalovaného] došlo ke zranění malíku pravé ruky poškozeného prap. [příjmení], což mělo za následek pracovní neschopnost poškozeného od 3. 6. 2022 do 10. 8. 2022, v tomto období vyplatil žalobce poškozenému služební příjem ve výši 108 754 Kč, náhradu za ztrátu služebního příjmu ve výši 1 947 Kč, náhradu za bolest ve výši 7 500 Kč a náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením ve výši 400 Kč. Žalobci tak vznikla v důsledku protiprávního jednání žalovaného shora uvedená škoda, jelikož podle § 112 a § 124 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, v platném znění, byl povinen vyplácet poškozenému služební příjem, přestože tento byl v pracovní neschopnosti a nemohl aktivně vykonávat povinnosti vyplývající ze služebního poměru. Žalobce tak uplatňuje vůči žalovanému regresivní nárok ve smyslu § 2917 občanského zákoníku, jelikož mu vznikla výše popsaným způsobem majetková újma. 2. Žalovaný se na výzvu soudu k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce souhlasil výslovně, žalovaný tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměl námitky, přestože byl vyzván k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil z listinných důkazů předložených žalobcem závěr, že dne 3. 6. 2022 v 22:03 hod. byla vyslána hlídka Policie ČR, jejíž součástí byl poškozený pprap. [jméno] [příjmení], na ul. [ulice] v [obec], kde se nacházel [celé jméno žalovaného], [datum narození], který teleskopickým obuškem ohrožoval kolemjdoucí. Po příjezdu hlídky došlo k zajištění [celé jméno žalovaného] přiložením služebních pout, při služebním zákroku proti [celé jméno žalovaného], který se aktivně bránil, si pprap. [příjmení] poranil malíček pravé ruky, který mu začal otékat. Pprap. [příjmení] se následně dostavil do nemocnice [obec] k ošetření úrazu ruky. Vyšetřením byla zjištěna zlomenina jiné záprstní kosti, ošetřená sádrovou dlahou ruky a předloktí na 5 týdnů. V důsledku zranění byl pprap. [příjmení] od 3. 6. 2022 do 10. 8. 2022 v pracovní neschopnosti. Za dobu pracovní neschopnosti poškozeného byl žalobcem vyplacen poškozenému služební příjem ve výši 108 754 Kč, náhrada za bolest ve výši 7 500 Kč, náhrada za ztrátu služebního příjmu ve výši 1 947 Kč a účelně vynaložené náklady spojené s léčením ve výši 400 Kč Trestním příkazem Okresního soudu v Třebíči ze dne 20. 9. 2022, č.j. 3 T 119/2022-52, byl [celé jméno žalovaného] pravomocně uznán vinným za pokus přečinu ublížení na zdraví a přečin výtržnictví, k němuž došlo výše uvedeného dne a v místě před tím, než byl zadržen hlídkou Policie ČR. Žalovanému byla před podání žaloby žalobcem zaslána výzva ze dne 22. 6. 2023 na úhradu částky v celkové výši 118 601 Kč do 23. 7. 2023. Žalovaný tuto částku dosud žalobci neuhradil. 5. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení § [číslo] odst. 1, § [číslo], § 2910 a § 2917, občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., v platném znění, dále z ustanovení § 101, § 104, § 112 a § 124 odst. 5 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníku bezpečnostních sborů, v platném znění, a ve vztahu k úroku z prodlení z ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. Soud posoudil žalobou uplatněný nárok žalobce za zcela oprávněný, když žalobce při své objektivní odpovědnosti nahradil poškozenému příslušníkovi Policie ČR za dobu pracovní neschopnosti od 3. 6. 2022 do 10. 8. 2022 v důsledku úrazu, který byl způsoben v souvislosti s výkonem služby - při služebním zákroku proti žalovanému, který se dopouštěl trestné činnosti, služební příjem ve výši 108 754 Kč, náhradu za ztrátu na služebním příjmu ve výši 1 947 Kč, náhradu za bolest ve výši 7 500 Kč a náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením ve výši 400 Kč. Výši vyplacených finančních prostředků žalovaný v řízení nezpochybnil a tyto vyplývají z předložených listinných důkazů. Žalobce tak má vůči žalovanému regresivní nárok na úhradu vyplacené částky poškozenému příslušníkovi Policie ČR (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5551/2017). Jelikož žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalované částky nejpozději do 23. 7. 2023, má též nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné částky od 24. 7. 2023 do jejího zaplacení. 7. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce, který byl ve věci plně úspěšný, má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. 8. Žalobce, jako účastník řízení, který nebyl v řízení zastoupen, ani neprokázal výši vynaložených nákladů, má právo na náhradu nákladů řízení v paušální výši, a to podle § 151 odst. 3 o. s. ř., podle něhož platí, že účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2, a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Co se týče výše takové paušální částky, ta se v daném případě řídí § 2 odst. 3 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., tedy je stanovena ve výši 300 Kč za jeden úkon vymezený v § 1 odst. 3 cit. vyhlášky. Žalobce požadoval zaplacení částky 300 Kč za tři úkony (opatření listinných důkazů, zaslání předžalobní výzvy a podání žaloby). S ohledem na citovanou vyhlášku soud žalobci na nákladech řízení přiznal částku 600 Kč za dva úkony, neboť opatření listinných důkazů (na rozdíl od návrhu na zajištění důkazu) není úkonem ve smyslu ust. § 1 odst. 3 citované vyhlášky. 9. Výrok o zaplacení soudního poplatku vyplývá z ust. § 2 odst. 3 ve spojení s ust. § 11 odst. 2 písmeno a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle něhož je žalobce od platby soudního poplatku osvobozen a poplatková povinnost přechází na žalovaného. Výše soudního poplatku odpovídá vzhledem k datu zahájení řízení položce 2, bod 1., písmeno c) Sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek může žalovaný uhradit buď v kolcích anebo platbou na účet Okresního soudu v Třebíči.