5 C 156/2022-176 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobci se žalobou doručenou soudu dne 22. 6. 2022 domáhali vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobcům, kteří jsou jako manželé oprávněni společně a nerozdílně, částku 296 500 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žalobu odůvodnili tím, že jsou na základě kupní smlouvy ze dne 27. 12. 2018 v režimu společného jmění manželů vlastníky nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, (dále jen předmětné nemovitosti). Původním vlastníkem těchto nemovitostí byl žalovaný, v rámci jeho insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 52 INS 4022/16 byly insolvenčním správcem žalovaného nemovitosti prodány žalobcům. I po nabytí vlastnictví žalobců k předmětným nemovitostem je nadále bez právního titulu užíval žalobce, aniž by za jejich užívání cokoliv platil, a přes výzvy žalobců se odmítal vystěhovat. Žalobci tak dosud neměli možnost předmětné nemovitosti v jejich vlastnictví ani částečně užívat. Za dosud nepromlčené období měsíců červenec 2019 až květen 2022 včetně tak žalovanému na jejich úkor vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 296 500 Kč, při stanovení výše bezdůvodného obohacení vycházeli z odhadu výše obvyklých nájmů dvou realitních kanceláří.2. Podáním doručeným soudu dne 27. 2. 2024 navrhli žalobci, aby soud připustil změnu žaloby ve smyslu jejího rozšíření o další částku 152 480 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení žalovaného za užívání předmětných nemovitostí bez právního titulu v dalším období od 1. 6. 2022 do 18. 9. 2023, neboť právě dne 18. 9. 2023 žalovaný předmětné nemovitosti opustil. Výsledky dosavadního řízení mohou být podkladem pro řízení o změněném návrhu a soud proto dle § 95 odst. 1, 2 o.s.ř. změnu žaloby ve smyslu jejího rozšíření o částku 152 480 Kč s příslušenstvím připustil.3. Žalovaný se k jednání soudu nařízenému na 28. 3. 2024 nedostavil, přestože k němu byl řádně předvolán, a nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Ve své písemném vyjádření k žalobě navrhl žalovaný její zamítnutí, zpochybnil v něm platnost kupní smlouvy, na základě které žalobci nabyli vlastnictví k předmětným nemovitostem, i postup insolvenčního správce při jejím uzavírání včetně výše kupní ceny.4. Z kupní smlouvy uzavřené dne 27. 12. 2017 mezi insolvenčním správcem žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, jako prodávajícím a žalobci jako kupujícími i výpisu z katastru nemovitostí z LV č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, vzal soud za prokázané, že žalobci mají s účinky od 27. 12. 2017 předmětné nemovitosti ve společném jmění manželů. Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2021, č.j. 72 ICm 890/2019-282, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2021, č.j. 12 VSOL 322/2021-320, soud zjistil, že rozsudkem soudu prvního stupně byla mimo jiné zamítnuta žaloba v tomto řízení žalovaného na určení neplatnosti předmětné kupní smlouvy z 27. 12. 2017, přičemž se nalézací soud podrobně zabýval postupem insolvenčního správce žalovaného při uzavírání kupní smlouvy a neshledal v něm pochybení, neshledal ani jiné důvody neplatnosti kupní smlouvy. Odvolání žalovaného proti tomuto rozsudku bylo odvolacím soudem odmítnuto. Ze spisu Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 6 C 58/2019 pak vyplývá, že pravomocným rozsudkem prvostupňového soudu ze dne 30. 3. 2022, č.j. 6 C 58/2019-181, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2022, č.j. 37 Co 277/2022-222, byla žalovanému uložena povinnost předmětné nemovitosti vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku, tento rozsudek nabyl právní moci dne 6. 2. 2023. Ze shora uvedených pravomocných rozhodnutí soud dle § 135 odst. 2 věta druhá o.s.ř. vycházel a námitky žalobce vůči platnosti kupní smlouvy z 27. 12. 2017 i postupu jeho insolvenčního správce při jejím uzavírání shledal nedůvodnými, neboť o nich již bylo věcně i místně příslušnými soudy rozhodnuto.5. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Ze shora uvedených skutkových důkazů vzal soud za prokázané, že předmětné nemovitosti byly po celé žalobci vymezené období od 1. 7. 2019 do 18. 9. 2023 ve vlastnictví žalobců v režimu společného jmění manželů. Po celé období užíval veškeré předmětné nemovitosti bez jakéhokoli právního titulu žalovaný, aniž by za ně žalobcům platil jakoukoli úplatu, nereagoval na opakované výzvy žalobců k jejich vyklizení a následně nerespektoval ani pravomocné rozhodnutí soudu, kterým mu byla povinnost k jejich vyklizení uložena. Protiprávně tak využíval cizí majetek a jeho bezplatným užíváním získával na úkor žalobců bez spravedlivého důvodu bezdůvodné obohacení. Co do základu nároku žalobců je tak žaloba nepochybně důvodná. Soud se proto musel dále zabývat otázkou výše tohoto nároku.7. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení vyšel soud ze znaleckého posudku vyhotoveného znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, doplněného znalcem při jednání soudu. Žalovaný sice podal námitku podjatosti znalce, nicméně o té již bylo pravomocně rozhodnuto usnesením ze dne 26. 1. 2023, č.j. 5 C 156/2022-84, tak, že znalec z podání znaleckého posudku vyloučen není. K námitkám žalovaného vůči postupu znalce a správnosti znalcem použité porovnávací metody je třeba uvést, že pokud žalovaný opakovaně neumožnil znalci vnitřní prohlídku domu a znalec proto musel posudek vyhotovit na základě venkovní prohlídky a dostupné dokumentace, nelze tuto skutečnost klást k tíži znalci, a tato skutečnost sama o sobě správnost znaleckého posudku nezpochybňuje. Znalcem použitou porovnávací metodu se srovnatelnými nemovitostmi při stanovení obvyklé výše nájemného považuje soud za vhodnou a zřejmě jedinou možnou, přičemž znalec vycházel z dostatečného množství porovnávaných nemovitostí v regionu a o správnosti jeho zjištění i závěrů nemá soud pochyb.8. Ze znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, proto vzal soud za prokázané, že obvyklá výše nájemného za předmětné nemovitosti činila za období od 1. 7. 2019 do 31. 5. 2022 celkem 303 900 Kč, přičemž za měsíce červenec 2019 až prosinec 2019 včetně činila výše v místě obvyklého nájemného 8 100 Kč měsíčně, za měsíce leden 2020 až prosinec 2020 včetně činila 8 400 Kč měsíčně, za měsíce leden 2021 až prosinec 2021 včetně činila 9 000 Kč měsíčně a za měsíce leden 2022 až květen 2022 činila 9 300 Kč měsíčně. Pokud se týká období od 1. 6. 2022 do 18. 9. 2023 po rozšíření žaloby znaleckým posudkem nepokryté, domáhají se žalobci pouze vydání bezdůvodného obohacení ve výši 9 300 Kč měsíčně. Soud v této souvislosti nemá pochyb o správnosti tvrzení znalce při jeho výslechu soudem, že za období od června 2022 do budoucna rozhodně nemohlo dojít ke snížení obvyklého nájemného, do konce roku 2022 by bylo asi stejné jako v prvních pěti měsících tohoto roku a v roce 2023 by bylo určitě vyšší, a to o 7% až 8%. Soud proto v období vymezené v rozšíření žaloby vycházel z obvyklého nájemného ve výši 9 300 Kč měsíčně. Celkem tak činí bezdůvodné obohacení žalovaného odpovídající obvyklému nájemnému v místě 448 980 Kč. Ohledně této částky soud proto žalobě jako důvodné vyhověl.9. V části týkající se příslušenství pohledávky dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně. Bezdůvodné obohacení je dluhem splatným na výzvu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník plnit, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ohledně bezdůvodného obohacení ve výši 296 500 Kč žalobci již před zahájením řízení žalovaného k jejímu zaplacení písemně vyzvali v předžalobní výzvě datované 8. 6. 2022 zaslané doporučeně žalovanému. V této výzvě žalovanému stanovili lhůtu k plnění do 17. 6. 2022. Dnem následujícím po tomto dni se tak žalovaný ocitl vůči žalobcům v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobcům vzniklo dle § 1968 a 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění. Jiná je však situace ohledně úroků z prodlení z další částky 152 480 Kč po rozšíření žaloby. Ohledně této částky žalovanému předžalobní výzva zaslána nebyla a za výzvu k plnění je tak třeba považovat rozšíření žaloby, které bylo žalovanému doručeno 2. 4. 2024. Až dnem následujícím byl žalovaný povinen žalobcům plnit a v prodlení se splněním peněžitého dluhu se dostal dnem následujícím po tomto dni, tedy dnem 4. 4. 2024. Žalobci požadovaná výše úroků z prodlení 11,75 % ročně odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobcům přiznal právo n