4 C 52/2025-89 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 21.5.2025, se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 15 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 18. 9. 2024 mezi žalobkyní, jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny, v níž se žalovaná zavázala hradit splátky ve výši 3 750 Kč vždy k 15. dni každého příslušného měsíce. Žalovaná nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení. Podáním ze dne 6. 10. 2025 doplnila žalobkyně svá tvrzení tak, že schopnost žalované splácet úvěr ověřovala, přičemž vycházela z porovnání příjmů a výdajů žalované a plnění dosavadních závazků. Ze strany žalované byla předložena kopie občanského průkazu, druhého dokladu totožnosti a kompletní výpis z bankovního účtu za poslední 3 kalendářní měsíce, přičemž žalobkyně při sestavení profilu úvěruschopnosti vycházela ze strojově čitelných dat ve formátu JSON. Žalobkyně dále vycházela z výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z databáze odcizených dokladů, výpisu z Centrální evidence exekucí, výpisu z registru SOLUS. Na základě uvedeného posouzení žalované dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaná může splácet závazky až do výše 7 470 Kč měsíčně.2. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně souhlasila výslovně, žalovaná tím, že ohledně tohoto postupu soudu neměla žádné námitky, přestože byla vyzvána k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).3. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům.4. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 18. 9. 2024, č. , hodnota, , bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr v celkové výši 15 000 Kč bezhotovostním převodem na její bankovní účet. Doba trvání úvěru byla sjednána na dobu určitou v délce 12 měsíců, zápůjční úroková sazba byla uplatněna jako úroková sazba měsíční a její výše činila 25,00 % p.m., roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) činí 1 356 % p.a. Smlouva byla podepsána dne 18. 9. 2024, prostřednictvím SMS kódu , Anonymizováno, z telefonního čísla , tel. číslo, , IP , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, .5. Ze základních informací o spotřebiteli bylo zjištěno, že žalovaná je svobodná, má 1 vyživovací povinnost, její nejvyšší vzdělání je vyučení. Žalovaná se nenacházela v procesu insolvence, nebyla proti ní vedena exekuce, dále proběhla lustrace SOLUS. Žalovaná prohlásila příjem 30 000 Kč, pravidelný příjem dle bankovního účtu činil 20 000 Kč/měsíčně (rodičovský příspěvek), náklady prohlášené spotřebitelem činily 3 000 Kč, pravidelné měsíční náklady dle bankovního účtu žalované činily 6 465 Kč a fixní závazky 1 065 Kč. Zůstatek na bankovním účtu žalované za měsíc srpen 2024, při příjmech 77 944,82 Kč a výdajích 57 032,78 Kč, činil 22 274,25 Kč.6. Z detailu pohybu na účtu bylo zjištěno, že částka 15 000 Kč byla žalované vyplacena bezhotovostním převodem dne 18. 9. 2024.7. Předžalobní výzva ze dne 21. 3. 2025 byla žalované zaslána dne 21. 3. 2025 na adresu jejího trvalého bydliště.8. Podle § 1810 o.z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Z předložených důkazů a skutkových tvrzení žalobkyně, jejichž správnost žalovaná v průběhu řízení nezpochybnila, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 18. 9. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši sjednaného úvěrového limitu 15 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly základní informace o spotřebiteli, předsmluvní informace včetně výpočtu RPSN a standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách stanovených ve smlouvě a platit žalobkyni úroky ve výši 25 % ročně. Úvěruschopnost žalované byla individuálně zkoumána z výpisů z běžného účtu žalované vedeného u , právnická osoba, ., č. ú. , č. účtu, , a to za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy a byly též zkoumány informace dostupné ve veřejných rejstřících. Žalovanou deklarovaný příjem ve výši 30 000 Kč byl žalobkyní porovnáván s příchozími transakcemi na uvedený účet žalované. Žalobkyně porovnala výši příjmů a životních výdajů žalované se statistickými modely. I přesto, že žalobkyní byl zjištěn nižší příjem než deklarovaný, a to 20 000 Kč/měsíčně, tak žalovaná byla schopna s ohledem na svůj příjem pokrýt nejen měsíční splátky, ale i běžné životní výdaje, když z uvedeného příjmu mělo žalované zbýt 7 470 Kč na pokrytí životních nákladů. Uvedený způsob a rozsah ověření úvěruschopnosti žalované považuje soud vzhledem k výši sjednaného limitu spotřebitelského úvěru za dostačující. Žalovaná však svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, neboť neuhradila žádnou splátku úvěru, a žalobkyně proto v souladu se smlouvou prohlásila úvěr za splatný, a to oznámením ze dne 21. 3. 2025. Ke dni podání žaloby činil dluh žalované na jistině 15 000 Kč, na nákladech spojených s uplatněním pohledávky částku ve výši 1 000 Kč podle čl. V. odst. 5.4 smlouvy o úvěru, za celkem dvě upomínky. Žalovaná se rovněž vůči žalobkyni ocitla ohledně jistiny dluhu ode dne následujícího po prohlášení úvěru za splatný v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobkyni dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy o úvěru vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení, přičemž žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci sa