5 C 186/2024-250 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15. 8. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude určeno, že výpověď z pracovního poměru ze dne 23. 4. 2024 daná žalovanou žalobkyni je neplatná. Žalobu odůvodnila tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 9. 2011 ve znění její změny z 11. 9. 2012 pracovala u žalované jako vedoucí školní jídelny. Dne 23. 4. 2024 převzala od žalované výpověď z pracovního poměru z důvodu dle § 52 písm. c/ zákoníku práce. S důvody uvedenými ve výpovědi nesouhlasí a výpověď považuje za neplatnou, neboť skutečným důvodem výpovědi bylo, že žalobkyně odmítla splnit pokyn ředitele žalované daný jí v rozporu s právními předpisy týkající se kvality obědů pro zaměstnance žalované, a odmítla jím navržené ukončení pracovního poměru dohodou. Žalobkyně proto žalované dopisem ze dne 3. 5. 2024 žalované sdělila, že výpověď považuje za neplatnou, a trvá na tom, aby ji žalovaná dále zaměstnávala. Reakcí žalované bylo oznámení datované 17. 6. 2024, že na skončení pracovního poměru žalobkyně ke dni 30. 6. 2024 na základě výpovědi trvá.2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že předmětnou výpověď danou žalované považuje za platnou a učiněnou zcela v souladu s platnou právní úpravou. Důvodem přijatých organizačních změn u žalované, ze kterých vyplynula nadbytečnost pracovní pozice žalobkyně jako vedoucí školní jídelny, bylo omezení rozpočtu žalované mající za následek nedostatek finančních prostředků pro nepedagogické pracovníky na úseku školního stravování. Rozpočet byl žalované předložen dne 13. 3. 2024 a na provozní poradě konané dne 25. 3. 2024 byla zaměstnancům žalované oznámena možnost změn v úvazcích s tím, že jejich varianty se teprve zvažují. Následně žalovaná dospěla k rozhodnutí o plném zrušení pracovní pozice vedoucí školní jídelny s tím, že její agenda byla rozdělena mezi ostatní zaměstnance žalované a byla učiněna další úsporná provozní opatření spočívající mimo jiné ve zrušení prodeje krmných zbytků či vaření pro bývalé zaměstnance.3. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobkyně pracovala u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 9. 2011 ve znění její změny z 11. 9. 2012 jako vedoucí školní jídelny a žalobkyni byla dne 23. 4. 2024 předána výpověď dle § 52 písm. c/ zákoníku práce odůvodněná tím, že se žalovaná rozhodla k 23. 4. 2024 změnit organizační řád školy za účelem zvýšení efektivnosti práce na provozním úseku a z tohoto důvodu bylo pracovní místo vedoucí školní jídelny zrušeno pro nadbytečnost. Na základě této výpovědi měl pracovní poměr žalobkyně skončit ke dni 30. 6. 2024 a žalobkyni bylo vyplaceno zákonné odstupné dle § 67 odst. 1 písm. c/ zákoníku práce, žalobkyně bez zbytečného odkladu dle § 69 odst. 1 věta první zákoníku práce písemně žalobci oznámila, že trvá na dalším zaměstnání u žalované, a žalovaná jí v reakci na oznámení sdělila, že na výpovědi trvá. Sporným zůstalo, zda je tato výpověď platná, a zda pracovní poměr žalobkyně u žalované po uplynutí výpovědní lhůty k 30. 6. 2024 nadále trvá.4. Předně je třeba uvést, že neplatnost výpovědi byla žalobkyní uplatněna u soudu ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit, stanovené v § 72 zákoníku práce, a nic tak nebránilo věcnému projednání žaloby. Výpověď daná žalobkyni dle § 52 písm. c/ zákoníku práce, tedy pro nadbytečnost, datovaná 23. 4. 2024 a předaná stejného dne žalobkyni, má z formálního hlediska náležitosti platného právního jednání, neboť jednoznačně vymezuje výpovědní důvod, odkazuje srozumitelně na organizační změny provedené ke dni předání výpovědi dané žalobkyni a byla podepsána ředitelem žalované jako jejím statutárním zástupcem. Vzhledem k tvrzením žalobkyně, že tvrzené organizační změny nebyly skutečné a měly pouze zastřít skutečnost, že se jí chce ředitel žalované zbavit kvůli neuposlechnutí jeho nezákonného pokynu směřujícímu k vylepšení obědů pro zaměstnance žalované, musel se soud těmito tvrzeními jako podstatnými pro rozhodnutí ve věci zabývat. Soudní judikatura již v této souvislosti dovodila například v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 7. 2016 ve věci vedené u něj pod sp. zn. 21 Cdo 4585/2015, že rozhodnutí o organizační změně, v důsledku kterého by se měl stát zaměstnanec pro zaměstnavatele nadbytečným, nemůže být způsobilým důvodem k podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c/ zákoníku práce, bylo-li přijato proto, že zaměstnavatel byl nespokojen s pracovními výsledky tohoto zaměstnance. V rozsudku ze dne 11. 4. 2002 ve věci vedené u něj pod sp. zn. 21 Cdo 1105/2002 Nejvyšší soud ČR dovodil, že rozhodnutí zaměstnavatele o organizačních změnách nelze samo o sobě přezkoumávat z hlediska platnosti a vznikne-li pochybnost, zda zaměstnavatel rozhodl o organizačních změnách, může se soud zabývat jen tím, zda takové rozhodnutí bylo skutečně přijato a zda je učinil zaměstnavatel nebo ten, kdo je k tomu oprávněn. V žalobkyní citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 1. 2015 ve věci vedené pod sp. zn. 21 Cdo 695/2014 tento soud dále dovodil, že o výběru zaměstnance, který je nadbytečným, rozhoduje výlučně zaměstnavatel; soud není oprávněn v tomto směru rozhodnutí zaměstnavatele přezkoumávat. Forma rozhodnutí o organizačních změnách u zaměstnavatele není stanovena a není ani předepsáno, že by muselo být u zaměstnavatele vyhlášeno nebo jiným obdobným způsobem zveřejněno. Toto rozhodnutí může být učiněno písemně nebo jiným způsobem, který nevzbuzuje pochybnost, že bylo přijato; z hlediska použití výpovědního důvodu podle ustanovení § 52 písm. c/ zákoníku práce postačuje, aby s ním byl seznámen jím dotčený (nadbytečný) zaměstnanec, a to nejpozději ve výpovědi z pracovního poměru. Avšak v případě, že rozhodnutím zaměstnavatele, popřípadě jeho realizací u zaměstnavatele, byly od počátku sledovány jiné než uvedené cíle, a že tedy zaměstnavatel ve skutečnosti jen předstíral přijetí organizačního opatření (změnu svých úkolů, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jinou organizační změnu) se záměrem zastřít své skutečné záměry, je třeba dovodit, že rozhodnutí o organizační změně významné z hlediska § 52 písm. c/ zákoníku práce nebylo přijato; při zkoumání toho, co zaměstnavatel opravdu sledoval svým opatřením, je třeba posuzovat jednání zaměstnavatele vždy v jeho úplnosti a logické návaznosti.5. Ze zápisu z provozní porady zaměstnanců žalované konané dne 25. 3. 2024 soud zjistil, že záměr organizačních změn směřujících k úsporám v případě nutnosti byl v obecné rovině ředitelem žalované zaměstnancům sdělen. Z organizačních změn u žalované přijatých 23. 4. 2024 vyplývá, že kromě zrušení pozice vedoucí školní jídelny, dání výpovědi žalobkyni dle § 52 písm. c/ zákoníku práce a převedení její agendy dalším zaměstnancům žalované spočívaly v zrušení prodeje krmných zbytků, zrušení vaření pro bývalé zaměstnance a změna vstupu a výstupu na pracoviště kuchyně s tím, že cílem těchto opatření bylo zejména zefektivnění provozu, snížení administrativy a využití moderních technologií. Ze zprávy Krajského úřadu , právnická osoba, soud zjistil, že mzdové prostředky určené pro školní jídelnu žalované pro rok 2024 byly proti roku 2023 sníženy o 119 018 Kč a normativní počet nepedagogických zaměstnanců pro školní jídelnu byl snížen o 0,2823, přičemž úvazky byly sníženy z důvodu nižšího počtu vykázaných výkonů (počtu stravovaných) v příslušném statistickém výkazu. Z další zprávy stejného úřadu pak vyplývá, že v roce 2024 došlo oproti roku 2023 ke snížení počtu stravovaných žáků z 440 na 413, tedy o 27 žáků. Ze zprávy Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR soud dále zjistil, že finanční prostředky přidělené žalované na činnost základní školy a pedagogickou práci ve školní družině činily v roce 2023 celkem 40 134 195 Kč, zatímco v roce 2024 činily 38 832 571 Kč. Vzhledem k obsahu těchto zpráv nepovažoval soud za nezbytné doplnění dokazování o žalobkyní navržený znalecký posudek ke zjištění, zda byl u žalované důvod zasáhnout do části rozpočtu určeného pro školní jídelnu, neboť o správnosti údajů v těchto zprávách nemá soud důvod pochybovat, a zadání posudku by tak bylo v rozporu se zásadou procesní ekonomie. Soud rovněž při rozhodování nepřihlížel k účastníky předloženým zápisům ze zasedání zastupitelstva města , adresa, , výpisu usnesení rady města , adresa, , otevřenému dopisu zaměstnanců žalované adresovanému zastupitelům města , adresa, i článku v místním tisku, neboť tyto listiny se dotýkají předmětné věci pouze okrajově, a i v částech týkajících se činnosti žalované zachycují pouze subjektivní názory jednotlivých zastupitelů zřizovatele, zaměstnanců žalované a novináře, které nemohou mít vliv na rozhodnutí soudu. Nic podstatného pro rozhodnutí předmětné věci nebylo zjištěno ani z protokolů o kontrolách u žalované provedených Krajskou hygienickou stanicí , právnická osoba, dne 21. 10. 2024, , adresa, dne 14. 6. 2024 a Českou školní inspekcí dne 26. 11. 2024 obsažených ve spisu.6. Z výpovědi svědkyně , tituly před jménem, ,