Podanou žalobou domáhala se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku celkem ve výši 332 443,95 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru.Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel toliko z předložených listin – podacím lístkem, platební historií , právnická osoba, ., výpisem z úvěrového účtu, podacím archem, osvědčením o registraci, oznámením o prohlášení úvěru za splatný, výpisem z obchodního rejstříku, smlouvou o postoupení pohledávek, přílohou č. , hodnota, – seznamem postupovaných pohledávek, výzvou k zaplacení před prodejem pohledávky, výzvou k úhradě pohledávky a smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček.Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:Mezi účastníky je nesporné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně spol. , právnická osoba, . jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem došlo dne 20. 11. 2023 k uzavření smlouvy o úvěru – konsolidace půjček, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky, podmínky k úvěru a sazebník poplatků. Žalovaný se přitom zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 350 000 Kč a smluvené úroky ve sjednaných pravidelných měsíčních splátkách, avšak tuto povinnost porušil a ocitl se v prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně pro tyto skutečnosti od smlouvy odstoupila a úvěr prohlásila za splatný. Pohledávku ve výši celkem 332 443,95 Kč s přísl. však žalovaný i přes výzvu neuhradil.Otázku postoupení pohledávky a s ní související aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby soud hodnotil v návaznosti na ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku.Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná a opodstatněná. Ačkoli právní předchůdkyně žalobkyně dostála všem svým povinnostem, jež jí ukládá ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, jakož i svým sjednaným povinnostem smluvním, žalovaný přes kvalifikované výzvy splatné finanční prostředky neuhradil a dostal se tak do prodlení se splněním svých závazků. Vzhledem k tomu, že samotný rozsah žalobou uplatněných nároků nebyl žalovaným nikterak zpochybněn, stanovil mu soud povinnost k jejich úhradě k návrhu žalobkyně výrokem tohoto rozsudku, a to včetně požadovaných poplatků a smluvních i zákonných úroků.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst.1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 13 298 Kč, navýšené odměny advokáta o 21 % DPH za 3 úkony právní služby ve výši 3 x 9 660 Kč podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, třech paušálních náhradách po 450 Kč dle téže vyhlášky.Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.