Okresní soud v Třebíči 4 C 91/2026-16 – Náklady řízení

Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení celkové částky 22 450,88 Kč z titulu dosud neuhrazené kupní ceny za dodávku elektřiny s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. , hodnota, ze dne 19. 8. 2022.2. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel z předložených listin v kontextu se skutkovými tvrzeními obsaženými v podané žalobě. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:3. Mezi účastníky byla dne 19. 8. 2022 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí č. , hodnota, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu pro potřeby domácnosti do odběrného místa na adrese , adresa, a žalovaný se zavázal za odebranou elektřinu platit cenu stanovenou v platném ceníku žalobkyně. Řádným vyúčtování za elektřinu č. , hodnota, vyfakturovala žalobkyně žalovanému nedoplatek ve výši 20 137,53 Kč splatný dne 27. 4. 2023, a to za období od 3. 10. 2022 do 14. 3. 2023. Žalobkyně dále žalovanému vystavila za dodávky elektřiny a souvisejících služeb v období od 15. 3. 2023 do 28. 3. 2023 fakturu č. , hodnota, na částku 2 313,35 Kč, splatnou dne 29. 5. 2023.4. Předžalobní výzva k úhradě všech dlužných částek byla žalovanému odeslána dne 3. 3. 2026.5. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle ust. 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) a dále dle zákona č. 458/2000 Sb. (dále též jen „EZ“), a ve vztahu k úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z.6. Podle § 28 odst. 2 písm. j) EZ zákazník je povinen uhradit dodavateli poslední instance dodávku elektřiny podle § 12a, a to od okamžiku zahájení této dodávky.7. V rozsahu tvrzeném žalobkyní žalovaný nesplnil svoji povinnost vyplývající z řádně uzavřené smlouvy mezi účastníky tím, že nezaplatil žalobkyni sjednanou cenu dodané elektřiny. Žalovaný se rovněž dnem následujícím po splatnosti shora uvedených daňových dokladů (3. odstavec odůvodnění) ocitl vůči žalobkyni v prodlení se splněním peněžitých závazků a žalobkyni proto dle § 1968 a § 1970 o. z. vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení žalovaného.8. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 899 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“) ve výši 3 x 400 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a písemné podání soudu týkající se věci samé) 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14b odst. 6 písm. a) AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.9. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.10. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.