5 C 38/2026-15 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 11. 11. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 21 744 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, ., a žalovanou byla dne 18. 8. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, , na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč s termínem splatnosti do 30 dnů od vyplacení úvěru. Dále se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 300,16 Kč a úrok ve výši 443,84 Kč. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána z veřejně dostupných databází, přičemž nedošlo k pochybám ohledně platební schopnosti žalované. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025 byla předmětná pohledávka vůči žalované postoupena společnosti , právnická osoba, ., a tato společnost následně další smlouvou o postoupení pohledávek ze stejného dne postoupila předmětnou pohledávku žalobci. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná dosud na splnění svých závazků z předmětné smlouvy nic nezaplatila a nereagovala ani na výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení.2. Žalobce i žalovaná souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud proto dle ů§ 115 a/ o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.3. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, ze dne 18. 8. 2024 formulářem pro standardní informace o úvěru, potvrzením o vyplacení úvěru z 18. 8. 2024, smlouvami o postoupení pohledávek z 2. 10. 2025 včetně jejich příloh, potvrzením o zkoumání úvěruschopnosti klienta, oznámením o postoupení pohledávky z 11. 10. 2025 a výzvou ze stejného dne zaslanou žalované včetně potvrzení o jejím předání k poštovní přepravě. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovanou zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, ., a žalovanou byla dne 18. 8. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, , která je posouzeno podle obsahu spotřebitelskou smlouvou dle § 1810 a následujících občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč s termínem splatnosti do 30 dnů od vyplacení úvěru. Dále se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 300,16 Kč a úrok ve výši 443,84 Kč. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána z veřejně dostupných databází a údajů poskytnutých žalovanou, ze kterých vyplynulo, že žalovaná je OSVČ s příjmem asi 50 000 Kč měsíčně a její tvrzené výdaje činí 11 000 Kč měsíčně, nebyla evidována jako dlužník v dostupných registrech. Tento způsob ověření považuje soud vzhledem k výši úvěru za dostačující. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025 byla předmětná pohledávka vůči žalované postoupena společnosti , právnická osoba, ., a tato společnost následně další smlouvou o postoupení pohledávek ze stejného dne postoupila předmětnou pohledávku žalobci. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno.4. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobce se soud musel zabývat v první řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru, přičemž dospěl k závěru, že tuto smlouvu jako její celek je třeba shledat absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. K neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, soud přihlédne dle § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání.5. V projednávané věci je zřejmé, že žalovaný při uzavření smlouvy s žalobcem vystupoval v pozici spotřebitele podle § 419 občanského zákoníku. Ze smlouvy o úvěru přitom vyplývá, že RPSN úvěru činila 4 330,25 % ročně. Tyto náklady úvěru mnohonásobně převyšují úrokové sazby a poplatky požadované bankami v době uzavření předmětné smlouvy. Smlouva tak byla koncipována jednoznačně nevyváženě v neprospěch spotřebitele a soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy nemůže takové právní jednání požívat právní ochranu s odkazem na autonomii vůle účastníků závazkového vztahu, která nemůže být bezbřehá a usměrňují ji korektivy předvídané právním řádem. V důsledku absolutní neplatnosti předmětné smlouvy se tak právní vztah mezi účastníky řídí ustanoveními o bezdůvodném obohacení.6. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 věta první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.7. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalované na úkor žalobce vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši jistiny úvěru představující 15 000 Kč. Dnem následujícím po splatnosti jistiny, tedy dnem 18. 9. 2024, se žalovaná vůči žalobci ohledně jistiny dluhu ocitla v prodlení se splněním peněžitého dluhu. Tímto dnem tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku žalobci vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž k tomuto dni činila zákonná výše úroků z prodlení odpovídající ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí 12,75 % ročně. Ohledně částky 15 000 Kč a zákonných úroků z prodlení od 18. 9. 2024 do zaplacení proto soud žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř. neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách. Ve zbývající části pak žalobu jako nedůvodnou zamítl.8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný. Převážně úspěšný byl v řízení žalobce, jehož náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 870 Kč, odměnu advokáta za tři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) po 400 Kč dle § 14 b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč a tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14 b/ odst. 6 téže vyhlášky. Celkem tak náklady řízení žalobce činí 2 685 Kč. Žalobce byl po zaokrouhlení ve věci úspěšný z 69 % a přísluší mu tak právo na přiznání 38 % jemu vzniklých nákladů (100 – 31 – 31), což ve finančním vyjádření odpovídá částce 1 020 Kč. Právě v této výši proto soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení přiznal.