14 C 117/2021-21 — Okresní soud v Trutnově

2. Žalobou doručenou soudu dne 20. 8. 2021 se žalobce domáhal po žalované zaplacení ve výroku uvedených částek. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou došlo dne 11. 2. 2007 k uzavření smlouvy o půjčce č. 315371215, jejíž součástí byly smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce rovněž souhrnný poplatek ve výši 6.400 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 16.400 Kč se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 40 týdenních (sedmidenních) splátkách po 410 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 18. 11. 2007. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 20. 2. 2007. Právní předchůdce žalobce provedl vyčíslení dluhu ke dni 1. 10. 2007. Dlužná jistina činila 9.500 Kč a dlužný souhrnný poplatek činil 6.080 Kč. Žalovaná celkem uhradila 820 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Ke dni postoupení činila výše dluhu celkem 15.580 Kč. Na dluh následně nebylo uhrazeno nic. Žalobce tak požadoval dlužnou jistinu 9.500 Kč, dlužné poplatky 6.080 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 28. 2. 2007 do 18. 12. 2020 ve výši 17.485,65 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši od 19. 12. 2020 do zaplacení. Tyto částky žalovaná nezaplatila ani po předžalobní výzvě. 3. Ve věci nebyl s ohledem na § 172 odst. 2 písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 174 odst. 3 o. s. ř. vydán navrhovaný elektronický platební rozkaz, neboť pobyt žalované na území České republiky není znám a žalované je doručováno na [země]. K jednání dne 20. 12. 2021 se žalobce omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání nedostavila bez omluvy, ač jí bylo předvolání se žalobou doručeno do vlastních rukou dne 29. 11. 2021. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, žádné námitky nevznesla. 4. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou o půjčce ze dne 11. 2. 2007, včetně smluvních podmínek, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, včetně podacího lístku ze dne 1. 2. 2021, předžalobní výzvou ze dne 298. 7. 2021, včetně podacího lístku ze dne 30. 7. 2021. <i>5. S ohledem na dobu uzavření smluv je nutno ve věci aplikovat občanský zákoník č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.). Dle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.</i> 6. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 11. 2. 2007 byla uzavřena smlouva o půjčce mezi věřitelem - [právnická osoba], [IČO] a dlužníkem - žalovanou. Žalovaná je ve smlouvě identifikována uvedením jména, příjmení, místa bydliště a rodného čísla. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované půjčku ve výši 10.000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při uzavření smlouvy, což potvrdila podpisem. Žalovaná se zavázala spolu s půjčenou částkou 10.000 Kč vrátit i poplatek ve výši 6.400 Kč, celkem tedy 16.400 Kč. Tato částka měla být zaplacena ve 40 týdenních splátkách po 410 Kč. Dle žalobce žalovaná nesplácela dluh řádně a včas, zaplatila pouze 820 Kč, nezaplatila částku 15.580 Kč. Žalovaná je v řízení nečinná, netvrdí a neprokazuje, že by platbu provedla ve větším rozsahu, než je tvrzeno žalobcem. Námitku promlčení nevznesla. 7. Smlouvou o postoupení pohledávek, včetně seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka ze smlouvy byla postoupena žalobci. Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 bylo žalované odesláno 1. 2. 2021 adresu trvalého pobytu. 8. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě smlouvy o půjčce, kterou je nutno hodnotit jako spotřebitelskou smlouvu, půjčku ve výši 10.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 6.400 Kč. Výše poplatku byla ve smlouvě sjednána jednoznačným, určitým a srozumitelným způsobem a žalovaná si byla vědoma, jakou celkovou částku bude povinna zaplatit a za těchto podmínek se rozhodla smlouvu uzavřít. Žalovaná neprokázala splnění povinnosti dlužníka vrátit půjčenou částku a zaplatit úroky (poplatky). Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ze sjednané částky 16.400 Kč nebylo zaplaceno 15.580 Kč. Žalované proto byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 15.580 Kč. 9. Z celkové dlužné částky žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení, který byl kapitalizován do dne postoupení pohledávky částkou 17.485,65 Kč a od následujícího dne do zaplacení požadován ve výši 7,7 5% a následně 7,25 % ročně. I v tomto rozsahu je žaloba dle § 517 odst. 2 obč. zák. a nařízení vlády č. 142/1994 Sb. důvodná. Žalovaná nezaplatila splátky ve sjednané lhůtě splatnosti, dostala se do prodlení, proto je povinna žalobci platit zákonný úrok z prodlení. Jeho výše se s ohledem na počátek prodlení opírá o výši repo sazby zvýšené o sedm procentní bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. 10. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci úspěšný žalobce zaslal žalované výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř. na adresu odlišnou od adresy dle smlouvy a od adresy trvalého pobytu. I za této situace jsou dány důvody dle § 142a odst. 2 o. s. ř. pro přiznání nákladů řízení podle výsledku sporu, neboť Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 30. 3. 2015 ve věci sp. zn. 29 Cdo 506/2015 konstatoval, že„ absence výzvy podle ustanovení § 142a o. s. ř. nebude důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení, když žalovaný ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popř. jinak nepřivodí jeho zánik.“ Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 1.000 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradil náklady právního zastoupení. Za účelně vynaložené náklady řízení soud považuje částku 1.000 Kč za zaplacený soudní poplatek, částku 100 Kč jako paušální náhradu dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 1 úkon po 100 Kč (sepis žaloby) ve výši dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 Kč. Za předžalobní výzvu nebyl paušál přiznán s ohledem na její odeslání na nesprávnou adresu. S ohledem na výsledek řízení je žalovaná povinna nahradit žalobci celkové náklady řízení ve výši 1.121 Kč, které jsou dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupce žalobce. Ostatní náklady za právní zastoupení nepovažuje soud za účelně vynaložené, neboť žalobce hromadně vymáhá postoupené pohledávky ve velkém množství případů. Lze tak konstatovat, že jádrem podnikatelské činnosti žalobce je nákup a vymáhání pohledávek. Dle názoru soudu nelze přiznat náhradu nákladů řízení za právní zastoupení dle vyhlášky č. 177/96 Sb. za řízení, v nichž jsou takovéto pohledávky uplatněny, pokud řízení probíhá obvyklým a předvídatelným způsobem, jelikož žalobce by měl disponovat vlastním odborným personálem, který vykonává potřebné úkony směřující k naplnění předmětu činnosti. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ve věci sp. zn. 28 Cdo 887/2016 ze dne 10. 11. 2016 konstatoval, že„ účelem zastupování advokátem je, aby zastupovanému účastníku byla poskytnuta právní pomoc, na kterou má v řízení před soudy každý právo, a to již od počátku řízení. Odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje patří k nákladům řízení, které je povinen platit zastoupený účastník, jemuž může být za podmínek uvedených v ustanoveních § 142 - § 150 o. s. ř. přiznána jejich náhrada proti jinému účastníku, jestliže šlo o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje jsou zásadně náklady potřebnými k účelnému uplatňování nebo bránění práva, nejde-li o zneužití práva účastníka dát se v řízení zastupovat advokátem na úkor jiného účastníka. O takové zneužití procesního práva, které občanský soudní řád zakazuje, by šlo tehdy, jestliže by účastník udělil advokátu plnou moc k zastupování nikoliv z toho důvodu, aby mu v řízení před soudem poskytoval právní pomoc, nýbrž proto, aby v souvislosti s tímto zastoupením vznikly náklady, které mu bude s ohledem na jím předpokládaný výsledek řízení povinen nahradit jiný účastník.“ Ústavní soud ČR v nálezu I ÚS 988/2012 ze dne 25. 7. 2012 konstatoval, že„ pravidlo, dle nějž lze úspěšné procesní straně přiznat náhradu toliko účelně vynaložených nákladů, se vztahuje na jakékoliv náklady řízení, tedy i na ná