9 C 118/2020-64 — Okresní soud v Trutnově

1. Návrhem podaným dne 22. 5. 2020 se žalobkyně domáhala určení neplatnosti právního jednání žalovaného, konkrétně okamžitého zrušení pracovního poměru, které bylo provedeno dopisem žalovaného ze dne 23. 4. 2020. Návrh byl odůvodněn tím, že žalobkyně u žalovaného působila jako jeho zaměstnanec v pracovním poměru na základě pracovní smlouvy s tím, že pracovní poměr započal dnem 1. 10. 2008 a bylo sjednáno pracovní zařazení na pozici manažer zakázek. Počínaje měsícem březnem 2020 došlo usnesením vlády ČR k přijetí krizového opatření a vyhlášení nouzového stavu v rámci České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaného jako SARS CoV-2) s tím, že byl omezen veškerý volný pohyb osob a došlo k zákazu prodeje zboží a služeb, vyjma těch, které zajišťovaly nejzákladnější potřeby občanů. V důsledku přijetí krizového opatření a vyhlášení nouzového stavu bylo zaměstnavatelem vyhlášeno, že omezuje svoji obchodní aktivitu a nařizuje žalobkyni nedocházet do prostor společnosti k výkonu jejího zaměstnání. Nařízení zaměstnavatele žalobkyně uposlechla a od 1. 4. 2020 přestala docházet do prostor zaměstnavatele k výkonu zaměstnání. Zaměstnavatel byl s touto situací srozuměn a zcela odpovídala jeho pokynu. K překvapení žalobkyně jí bylo dne 28. 4. 2020 doručeno bez jakéhokoli dalšího pokynu či výzvy zaměstnavatele písemné okamžité zrušení pracovního poměru dle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Toto okamžité zrušení pracovního poměru bylo učiněno z toho důvodu, že údajně svévolně nenastoupila bez omluvy do zaměstnání ode dne 1. 4. 2020 a ani neakceptovala nabídku ukončení pracovního poměru dohodou. Okamžité zrušení pracovního poměru považuje žalobkyně za neplatné a dokonce šikanózní právní jednání, za zneužití práva zaměstnavatelem. Žalovaný je společnost o jedné osobě, kdy jediným jeho společníkem a jednatelem je manžel žalobkyně [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa]. Manželství je ve vleklé krizi, připravuje se rozvodové řízení a majetkové vypořádání. Okamžité zrušení pracovního poměru učinil manžel žalobkyně pravděpodobně jako trest za vzájemné neshody. Manžel žalobkyně jako jednatel žalovaného jí výslovně oznámil někdy v polovině měsíce března 2020, aby nedocházela v důsledku možné nákazy a šíření koronaviru a též z důvodu zásadního omezení výroby společnosti k výkonu práce do místa jejího pracoviště. Vyhlásil, že žalobkyni nařizuje z důvodu překážek na straně zaměstnavatele, aby do odvolání setrvala doma. Pokynu zaměstnavatele žalobkyně vyhověla. Není tedy pravdou, že by svévolně a zvlášť hrubým způsobem porušila pracovní kázeň a nenastoupila bez omluvy do zaměstnání. Tuto situaci ostatně dokládá i fakt, že ji zaměstnavatel k nástupu do zaměstnání nikterak nevyzýval a ani nežádal její nástup do zaměstnání. Žalovaný v písemném okamžitém zrušení pracovního poměru rovněž zmínil, že žalobkyně neakceptovala jeho nabídku na ukončení pracovního poměru dohodou, a tedy okamžité zrušení pracovního poměru je důsledek její nechuti ukončit pracovní poměr. Takový postup je nepřijatelný. Žalobkyně vyjádřila nesouhlas s okamžitým zrušením bezodkladně po jeho doručení. Sdělila, že trvá na tom, aby byla žalovaným i nadále zaměstnávána a aby jí byly žalovaným jako zaměstnavatelem řádně přidělovány pracovní úkoly v souladu s pracovní smlouvou. Na tuto výzvu žalovaný nikterak nereagoval. Proto byla podána žaloba v této věci. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Žalovaný potvrdil, že pracovní poměr žalobkyně byl založen pracovní smlouvou ze dne 1. 10. 2008 a že žalobkyně na základě uvedené pracovní smlouvy pracovala na pozici manažer obchodu. Žalovaný však striktně nesouhlasil s tvrzením, že v důsledku pandemie Covid – 19 bylo z jeho strany vyhlášeno omezení obchodních aktivit a že nařídil žalobkyni, aby přestala docházet do zaměstnání. Toto tvrzení se nezakládá na pravdě. Fakticky objem obchodní činnosti žalovaného spíše vzrostl. Je nereálné, že by za daného stavu byla žalobkyně jediným zaměstnancem, kterému by bylo nařízeno nedocházet do zaměstnání, zatímco ostatní zaměstnanci pracovali v běžném režimu nadále. Nelze si představit, že by pokyn tohoto typu nebyl dán alespoň e-mailem. Pravý důvod, pro který žalobkyně do zaměstnání přestala docházet, ví patrně pouze ona sama. Argumentaci osobními neshodami žalobkyně s jednatelem a společníkem žalovaného nepovažuje žalovaný za přiléhavou a s předmětem řízení související. Je skutečností, že došlo k rozvodu manželství i předcházejícímu opatrovnickému řízení, avšak v obou těchto řízeních došlo k dohodě. Nadto uvedené záležitosti s předmětem řízení nesouvisí, byť se to žalobkyně soudu snaží podsouvat. Žalobkyně jako podpůrný argument svědčící pro neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru uvádí též skutečnost, že v textu oznámení o okamžitém zrušení pracovního poměru je odkaz na její neochotu ukončení pracovního poměru dohodou. Uvedený dovětek má dle jejího mínění doložit, že nedošlo k zvlášť závažnému porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci. Vysvětlení je však zcela triviální. Jednatel a společník žalované těsně předtím, než přikročil k okamžitému zrušení pracovního poměru, kontaktoval žalobkyni s tím, že není akceptovatelné, aby bez omluvy či alespoň jakéhokoliv vysvětlení nedocházela do práce. Oznámil jí, že bude nucen s ní pracovní poměr z uvedeného důvodu ukončit. V zásadě z dobré vůle a z důvodu, aby neměla v pracovních záznamech jako důvod ukončení pracovního poměru uvedeno ustanovení § 55 zákoníku práce, jí nabídl vyřešení věci dohodou. Rozhodně tak nečinil proto, že by k porušení povinností zvlášť hrubým způsobem nedošlo. Neomluvené absence v délce minimálně 17 dní v souladu s konstantní judikaturou jednoznačně dávají podklad pro postup žalovaného spočívající v okamžitém zrušení pracovního poměru s žalobkyní. 3. Žalobkyně na podané žalobě trvala i po provedeném dokazování. I výslechem nezletilé dcery účastníků bylo prokázáno, že důvodem skončení pracovního poměru bylo narušení rodinných vztahů a manželská rozluka, kdy pro jednatele žalovaného bylo zjevně nepřijatelné, aby se žalobkyní dále setrvával na stejném pracovišti. V té době nastala situace, kdy platila pandemická opatření a žalobkyně současně byla zaměstnancem s nestandardně formulovanými pracovními podmínkami v pracovní smlouvě. Tato situace vyhovovala záměru jednatele žalovaného uměle vykonstruovat důvod k ukončení pracovního poměru, a to formou okamžitého zrušení. Byl to právě jednatel žalovaného, který i s vědomím, jaký byl obsah pracovní smlouvy a jaké byly dosavadní pracovní podmínky, žalobkyni nestanovil nástup na nejbližší pracovní směnu, nepřidělil ji žádný pracovní úkol, nezaslal jedinou výtku kvůli neplnění pracovních povinností a ani jinou formou (SMS, e-mail) ji nevyzval k nástupu do práce. Zaměstnavatel tak byl sám v prodlení s plněním svých povinností ve smyslu zákoníku práce, tedy přinejmenším s přidělováním práce podle pracovní smlouvy. Z pracovní smlouvy nevyplývala ani pracovní doba, ani to, který pracovní den je pro žalobkyni prvním dnem pracovního týdne. Prakticky všechny listiny z pracovněprávní dokumentace předložené žalovaným byly bez podpisu žalobkyně, případně nebyly předloženy vůbec. Z výpovědi svědkyně – účetní žalovaného – vyplynulo, že v případě žalobkyně falšovala evidenci pracovní doby, včetně začátku a konce pracovních směn. Zaměstnavatel tak ani v tomto směru neplnil své základní povinnosti. Okamžité zrušení pracovního poměru za tohoto stavu nemohlo být postaveno na prosté fyzické nepřítomnosti zaměstnance na pracovišti, ale muselo by být odůvodněno širšími okolnostmi, které by tento zcela výjimečný postup směřující ke skončení pracovního poměru mohly odůvodnit. Takové skutečnosti prokázány nebyly. Vše je třeba poměřovat i obecnou zásadou vyplývající z judikatury, zda bylo možno po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do případného uplynutí výpovědní doby. V uvedeném období přitom platila pandemická opatření, kdy i provozovna žalovaného měla být podle vládních opatření uzavřena, když nešlo o ten typ poskytování služeb, na který by se vztahovala některá z výjimek. Žalobkyně v tomto respektovala předchozí vyjádření jednatele žalovaného, nechtěla riskovat zbytečné kontakty na pracovišti. Tyto vedlejší skutečnosti přistupují k těm prvotním, tedy ke zmíněnému prodlení samotného zaměstnavatele. Jednatel žalovaného v první řadě jednal jako manžel žalobkyně a ukončením pracovního poměru ani tak nechtěl řešit problémy zaměstnavatele se zaměstnancem, ale své osobní problémy jako manžel žalobkyně, který po odchodu své manželky ze společné domácnosti neměl potřebu ji jakkoliv podporovat či s ní udržovat korektní vztahy. Okamžité zrušení pracovního poměru tak bylo učiněno účelově a v rozporu s platným právním řádem a judikaturou. 4. Žalovaný trval na zamítnutí žaloby. V podstatě jedinou skutečností, na které se účastníci shodnou, je, že žalobkyně nebyla