7 C 93/2022-24 — Okresní soud v Trutnově

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 8 070 Kč s příslušenstvím představující zapůjčenou jistinu ve výši 3 600 Kč, poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 1 170 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 800 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 500 Kč spolu s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o zápůjčce z 21. 12. 2020. 2. Soud nařídil k projednání věci jednání, z něhož se žalobkyně omluvila. Žalovaná se k jednání nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Ve věci se nevyjádřila ani písemně. 3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 21. 12. 2020 smlouvu o zápůjčce. V ní se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 3 600 Kč a žalovaná se uvedenou částku zavázala vrátit do 20. 1. 2021. V případě, kdy by v uvedeném termínu zapůjčené peníze nevrátila, by byla povinna mj. zaplatit žalobkyně poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 170 Kč. Ve smlouvě byla sjednána i výše účelně vynaložených nákladů, které je žalobkyně v případě prodlení žalované se splácením zápůjčky oprávněna požadovat. Žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 3 600 Kč převodem na účet uvedený ve smlouvě dne 21. 12. 2020. Žalovaný byl o úhradu dluhu upomenut upomínkami z 27. 1. 2021, 3. 2. 2021, 10. 2. 2021, 19. 2. 2021 a 6. 3. 2021 a následně také předžalobní upomínkou z 31. 1. 2022. 4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 8. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je částečně důvodná. Mezi účastníky existuje právní poměr z bezdůvodného obohacení. Žalobkyně prokázala, že žalované zapůjčila částku 3 600 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by poskytnutou částku vrátila, nebo že by jí nebyla poskytnuta. 11. Žalobkyně ovšem nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalované). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně sice uvedla, že si před uzavřením smlouvy od žalované vyžádala informace a dokumenty o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných poměrech žalované, ty však k žalobě nepřiložila, ani je neoznačila k důkazu. Svojí neúčastí u jednání se žalobkyně rovněž připravila o možnost, aby ji soud podle § 118a o. s. ř. poučil o tom, aby doplnila v potřebném rozsahu svá tvrzení a navrhla důkazy k jejich prokázání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3970/2008). Žalobkyně sice žádala o dodatečnou lhůtu v případě, že soud nebude považovat její tvrzení a důkazní návrhy za dostatečné, nicméně, jak plyne ze shora uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu, soud není povinen za tímto účelem jednání odročovat. 12. Při bagatelních (nízkých) spotřebitelských úvěrech soud sice obecně zastává názor, že může být z hlediska splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostačující, vyhodnotí-li způsobilost spotřebitele splácet úvěr na základě informací poskytnutých spotřebitelem jednak za použití dostatečně propracovaného vnitřního systému pro hodnocení bonity úvěrovaného, jednak s využitím externích (ať již veřejných či soukromých) registrů (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, (ne) bankovní registry apod.). Doklady prokazující příjmy a výdaje spotřebitele (např. výplatní pásky, pracovní smlouvy, výpisy z účtů apod.) nemusí poskytovatel spotřebitelského úvěru v těchto případech zpravidla (pokud nebudou v konkrétním případě shledány specifické okolnosti) po spotřebiteli vyžadovat. 13. V projednávaném případě je však specifickou okolností, v důsledku které se neuplatní shora uvedený závěr, velmi krátká doba splatnosti spotřebitelského úvěru (zápůjčky). Podle smlouvy o zápůjčce byla zápůjčka poskytnuta na dobu 30 dní. Poté měla být zapůjčená částka vrácena. Uvedené ve své podstatě znamená, že žalovaná byla povinna zaplatit„ měsíční“ splátku ve výši 3 600 Kč. Je zjevné (a z hlediska účelu ochrany spotřebitele zakotvené v zákoně o spotřebitelském úvěru nanejvýš žádoucí), aby v takovém případě byla zkoumána způsobilost dlužníka splácet, protože již jen výše (relativně nízká částka) a doba (velmi krátká) zápůjčky nasvědčují tomu, že dlužník se může nacházet, byť i jen přechodně, v nepříznivé finanční situaci, kdy i relativně nízká splátka může při takto sjednaném způsobu splacení (jednorázovém) být pro spotřebitele nesplatitelná v termínu splatnosti. Za těchto okolností lze uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla v projednávaném náležitě posouzena. Důsledkem nesplnění uvedené povinnosti je neplatnost smlouvy o zápůjčce. 14. Žalobkyni proto náleží nárok na vrácení dlužné jistiny ve výši 3 600 Kč. Ve zbylé části, kdy se žalobkyně domáhala zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů spojených s uplatněním pohledávky (které jsou svoji povahou smluvním poplatkem) a smluvní pokuty, byla žaloba zamítnuta, protože tyto nároky měly základ v neplatné smlouvě o zápůjčce. 15. Soud zamítl žalobu i v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 770 Kč od 21. 1. 2021 do zaplacení. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodován