9 C 22/2021-32 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou podanou soudu dne 14. 1. 2021 se žalobce domáhal po žalované zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že na základě nájemní smlouvy ze dne 20. 10. 2016 ve znění dodatků ze dne 29. 12. 2017 a 27. 12. 2018 pronajal žalobce žalované byt o velikosti 4+1 s příslušenstvím v domě [adresa] v [obec], a to opakovaně na dobu určitou v trvání jednoho kalendářního roku. Nájem skončil ke dni 31. 12. 2019. V souvislosti s ukončením nájmu a předáním bytu bylo zjištěno, že žalovaná dluží nájemné v částce 1 261 Kč a odpovídá za poškození dvou kusů dveří a WC. Oprava WC si vyžádala částku 299 Kč, koupě dvou kusů nových dveří včetně kování si vyžádala částku 1 896 Kč. Celkový dluh v částce 3 456 Kč žalovaná uznala dne 13. 3. 2020 a zavázala se tuto částku uhradit ve splátkách nejpozději do 30. 6. 2020. Fakturou číslo 30103 ze dne 14. 5. 2020 byla žalované v souladu s nájemní smlouvou doúčtována částka 786 Kč jako nedoplatek za služby, které byly žalované společně s nájmem poskytovány. Splatnost byla stanovena do 28. 5. 2020. Žalovaná tak celkem dluží 4 242 Kč. Tuto částku neuhradila, přestože byla o úhradu upomenuta dopisem zástupce žalobce ze dne 24. 4. 2010, v němž bylo požadováno zaplacení dluhu v náhradní lhůtě do 5. 9. 2020. Soud při rozhodování ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř. Dle tohoto ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dovodil, že ve věci lze rozhodnout na základě žalobcem předložených listin bez nařízení jednání. Účastníci se v soudem stanovené lhůtě k možnosti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nevyjádřili, i když jim výzva k vyjádření byla doručena dne 21. 8. 2022 (žalobci) respektive dne 23. 8. 2022 (žalované doručeno společně se žalobou na adresu uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku postupem dle § 50 odst. 1 o.s.ř.). Souhlas účastníků s rozhodnutím věci bez nařízení jednání se tudíž předpokládá (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že nájemní smlouvou ze dne 20. 10. 2016 přenechal žalobce žalované do užívání byt o velikosti 4+1 v domě [adresa] v [obec], který je ve vlastnictví žalobce. Nájem byl sjednán na dobu do 31. 12. 2017. Žalovaná se zavázala hradit nájemné a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu. Dodatky smlouvy ze dne 29. 12. 2017 a 27. 12. 2018 došlo k prodloužení sjednané doby nájmy nájmu, a to až do 31. 12. 2019. Dne 13. 3. 2020 byla sepsána listina nazvaná„ Uznání dluhu a dohoda o způsobu úhrady.“ Žalovaná prohlásila, že uznává dluh vůči žalobci dle nájemní smlouvy, dále pak dluh na nákladech za rozbité 2 kusy dveří a opravu WC. Dluh na nájemném činil 1 261 Kč, koupě dvou kusů dveří si vyžádala 1 896 Kč, oprava WC si vyžádala 299 Kč Celkem dlužná částka činila 3 456 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala uhradit čtyřmi splátkami, z nichž poslední byla splatná dne 30. 6. 2020. Výši nákladů spojených s opravou dvou kusů dveří a WC žalobce doložil pokladními doklady od společnosti [právnická osoba], které potvrzují nákup zboží v ceně 299 Kč dne 10. 2. 2020 a v ceně 1 896 Kč dne 28. 2. 2020. Fakturou číslo 30103 vyúčtoval žalobce žalované nedoplatek za služby poskytované s nájmem bytu za rok 2019 ve výši 786 Kč. Částka byla splatná dne 28. 5. 2020. Předžalobní upomínkou ze dne 24. 8. 2020 vyzval žalobce žalovanou k úhradě celkové dlužné částky 4 242 Kč nejpozději do 5. září 2020. Uvedená skutková zjištění soud učinil z nájemní smlouvy s dodatky, z evidenčních listů nájemníka, z uznání dluhu ze dne 13. 3. 2020, z dokladů o nákupu zboží, z faktury či 30103 a z předžalobní upomínky. Dle § 2201 o.z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle § 2247 odst. 1, 2 a 4 o.z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. Pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu. Strany si ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby. Dle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Dle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Soud na základě provedených důkazů dovodil, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu bytu, na jejímž základě byla žalovaná povinna hradit nájemné a úhrady za služby spojené s užíváním bytu. Žalovaná však závazky ze smlouvy neplnila a vznikl jí dluh, který co do důvodu i výše písemně uznala dne 13. 3. 2020. Současně uznala dluh spočívající ve škodě na zařízení bytu (WC, dvoje dveře). Zavázala se dluh uhradit pravidelnými měsíčními splátkami. Žalobce následně žalované vyúčtoval nedoplatek za služby spojené s užíváním bytu. Ze strany žalované nebylo tvrzeno ani prokázáno, že z částek požadovaných žalobcem cokoliv zaplatila. Soud proto žalobě vyhověl a žalobci přiznal rovněž úrok z prodlení z dlužné částky. Výše přiznaného úroku odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok byl v souladu s požadavkem žalobce přiznán až od 6. 9. 2020, byť dlužné částky byly splatné již dříve. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na nákladech řízení přiznal 1 000 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále byly přiznány náklady právního zastoupení ve výši odpovídající vyhlášce č. 177/1996 Sb. Konkrétně jde o odměnu a náhradu výloh za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) a poloviční odměnu za 1 úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění). Odměna z hodnoty předmětu sporu 4 242 Kč činí 1 000 Kč za úkon, náhrada výloh činí 300 Kč za úkon. Celkově tak bylo na nákladech řízení včetně soudního poplatku přiznáno 4 400 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.