15 C 122/2023-78 — Okresní soud v Trutnově

Předmětem řízení bylo zaplacení částek uvedených shora. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce [právnická osoba] uzavřel se žalovanou dne 15.02.2019 Smlouvu o úvěru Optimální splátka č. 2772916, v níž se banka zavázala poskytnout žalované úvěr za účelem konsolidace ve smlouvě specifikovaných závazků žalované a žalovaná se zavázala, že tento úvěr splatí v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 15,00 % p.a. a s dalšími poplatky dle této smlouvy a Ceníku, přičemž bude dodržovat dohodnuté podmínky. Konečná výše poskytnutého úvěru (odvislá od výše konsolidovaných závazků), byla stanovena v "Oznámení o ukončení čerpání úvěru", na základě, něhož žalované poskytnut úvěr ve výši 133 739 Kč. Jelikož žalovaná porušila své smluvní povinnosti, dostala se do prodlení se splácením úvěru. Z tohoto důvodu využila banka svého práva a přistoupila v souladu s Produktovými podmínkami dne 11.07.2022 k zesplatnění úvěru. Ze Smlouvy o úvěru Optimální splátka vyplývá, že poskytnutý úvěr bude použit na úhradu závazků žalované, které všechny měla u původního věřitele [právnická osoba], (platební morálka žalované byla tedy poskytovateli úvěru známá z předešlých závazků). Žalovaná částka se sestávala z nesplacené jistiny úvěru ve výši 89 393,39 Kč, z dlužného smluvního úroku ve výši 9 410,01 Kč, z dlužného úroku z prodlení ve výši 1 290,43 Kč a z dlužných poplatků ve výši 1 000,00 Kč účtovaných dle ceníku. Opatrovník žalované navrhl zamítnutí žaloby. Své stanovisko odůvodnil následnovně: Smlouva o spotřebitelském úvěru optimální splátka č. 2772916 je neplatná, neboť žalobkyně žádným způsobem neprokázala, že poskytovatel úvěru posoudil s odbornou péčí schopnost dlužnice splácet spotřebitelský úvěr dle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na čl. 19 spisu je založeno prohlášení poskytovatele úvěru k posouzení úvěruschopnosti [jméno] [příjmení], [datum narození], optimální splátka č. 2297496. Nejedená se o žalovanou a nejedná se o úvěr, který je předmětem žaloby. Na čl. 12 spisu je založen návrh na uzavření smlouvy, ve kterém je vyznačen první úvěr žalované z roku 2014, poskytnutý na částku 242 000 Kč. Dále je zde uveden druhý úvěr ve výši 60 000 Kč se splatností 48 měsíců. Tento úvěr v roce 2015 byl společností schválen a tehdy byla dle listin ve spisu naposledy prověřena schopnost splácet úvěr dlužnicí. Žalovaná tento svůj závazek nesplácela a následně jí byl poskytnut předmětný úvěr, spotřebitelský úvěr nazvaný optimální splátka. Zůstatek dluhu na předchozích úvěrech ke dni poskytnutí posledního úvěru optimální splátka činil 133 739 Kč. Opatrovník žalované upozornil na to, že poskytovateli úvěru muselo být z platební morálky a předchozích neplnění žalované zřejmé, že není schopna své závazky řádně splácet a že tedy podmínky poskytnutí spotřebitelského úvěru optimální splátka, nejsou dány. Přesto takový úvěr ve výši 158 873 Kč dle návrhu na uzavření smlouvy se splatností 60 měsíců, poskytl. Toto vyplývá z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru optimální splátka, kde byla celková výše úvěru vyčíslena částka 158 873 Kč. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr platí jak při poskytnutí úvěru, tak i při jakékoli změně závazku, pro kterou danou dobu případně došlo. Žádný doklad o splnění této povinnosti kdykoli od roku 2015 a už vůbec ne při poskytnutí posledního úvěru, založen není. Závěrem pak opatrovník žalované dodal, že nedošlo ani k bezdůvodnému obohacení, neboť poskytnuté prostředky byly použity na úhradu předchozích úvěrů; jinak řečeno, pokud byla neplatná celá smlouva, nedošlo k zániku konsolidovaných úvěru; žalovaná je nadále dlužníkem těchto, toliko z nichž může být žalována. Z návrhu na uzavření smlouvy o Optimální splátce č. 2772916 bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu, jejímž předmětem byla konsolidace tří úvěrů ze dne 28.7.2015, 1.7.2014 a 29.7.2013. V čl. IV. bylo dohodnuto, že úvěr poskytnutý na základě této smlouvy bude čerpán tak, že věřitel tento použije ke splacení dluhů žalované ze smluv výše uvedených. <b>Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</b> <b>Podle § 580 odst. 1 o. z. je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.</b> <b>Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</b> <b>Podle ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</b> <b>Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</b> <b>Dle dikce § 75 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži.</b> <b>Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že ten kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</b> Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v nároku týkající se zaplacení části jistiny úvěru. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které by předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 133 739,00 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet formou sjednaných měsíčních splátek. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl novou spotřebitelskou smlouvou (nikoliv změnou předchozích závazků), neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Soud se proto z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované – dlužníka. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZSÚ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně ve věci prověření úvěruschopnosti žalované v návrhu uvedla, že platební morálka žalované byla poskytovateli úvěru známa z předchozích závazků. Soud má za to, že uvedené tvrzení nejen, že nebylo prokázáno (viz. výše), ale je zcela nedostačující; v daném případě šlo totiž o novou smlouvu, při které bylo nutné samostatně, znovu a řádně zkoumat úvěru s