109 C 5/2024 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou 22. 5. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení ve výroku uvedené částky 17 477 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky byla dne 18. 5. 2021 uzavřena pracovní smlouva na dobu určitou, a to od 1. 6. 2021 do 30. 11. 2021. Smlouva byla postupně prodlužována až do 31. 5. 2023. Žalovaný se v měsíci červenci 2022 od 13. 7. 2022 do 31. 7. 2022, v měsíci srpnu 2022 od 1. 8. 2022 do 31. 8. 2022 a v měsíci září 2022 dne 1. 9. 2022 nedostavil na řádně nařízené směny. Tuto dobu proto žalobce považoval za neomluvenou absenci. Se žalovaným byl ukončen pracovní poměr okamžitým zrušením. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo sepsáno dne 29. 8. 2022 a postupem dle § 336 zákoníku práce doručeno žalovanému na poslední sdělenou adresu. Pracovní poměr skončil dne 1. 9. 2022. Žalovaný se nedostavil na řádně nařízené směny, ačkoliv byl stále zaměstnancem žalobce. Z toho důvodu byl žalovaný povinen uhradit zdravotní pojištění z poměrné části minimální mzdy, což vyplývá z § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na zdravotní pojištění, v platném znění. Zdravotní pojištění z poměrné části minimální mzdy činí 17 477 Kč. Žalovaný žalobci uvedenou částku neuhradil, i když byl vyzván k úhradě dluhu do 2. 1. 2023. Žalovaný je tedy v prodlení s úhradou svého dluhu od 3. 1. 2023.2. Soud při rozhodování ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř. Dle tohoto ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dovodil, že ve věci lze rozhodnout na základě žalobcem předložených listin bez nařízení jednání. Žalobce s tímto postupem soudu souhlasil. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě k možnosti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nevyjádřil, i když mu výzva k vyjádření byla doručena dne 17. 5. 2024 (doručeno společně se žalobou postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. na doručovací adresu evidovanou v centrálních registrech – , adresa, ). Souhlas žalovaného s rozhodnutím věci bez nařízení jednání se tudíž předpokládá (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena pracovní smlouva dne 18. 5. 2021. Byl sjednán pracovní poměr na dobu určitou od 1. 6. 2021 do 30. 11. 2021. Dále byl sjednán druh práce montážní dělník. Dodatky číslo 1 a číslo 2 ze dne 8. 10. 2021 a 24. 3. 2022 byla doba trvání pracovního poměru prodloužena do 31. 5. 2023. Dle pracovních listů za měsíce červenec až září 2022 se žalovaný nedostavil na směny nařízené v době od 13. 7. 2022 do 1. 9. 2022. Celkem tak zameškal 38 směn. Dopisem ze dne 29. 8. 2022 žalobce okamžitě zrušil pracovní poměr žalovaného dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z důvodu porušení povinností zaměstnance vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, a to pro zameškání celkem 33 pracovních směn v době od 13. 7. 2022 do 26. 8. 2022. Žalovaný svoji nepřítomnost předem neomluvil a ani dodatečně nevysvětlil. Pracovní poměr tak měl zaniknout dnem doručení dopisu obsahujícího okamžité zrušení pracovního poměru. Dopis byl žalovanému doručen prostřednictvím , právnická osoba, dne 1. 9. 2022. Dle vyúčtování mzdy za září 2022 mělo být žalovaným na pojistném na sociální a zdravotní pojištění z vyměřovacího základu 19 553 Kč celkem odvedeno 17 477 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 19. 12. 2022 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení částky 17 477 Kč ve lhůtě do 2. 1. 2023. Výzva byla odůvodněna tím, že se žalovaný v době od 13. 7. 2022 do 1. 9. 2022 nedostavil na řádně nařízené směny, tudíž je tato doba považována za neomluvenou absenci. Žalovaný je proto za uvedené období povinen uhradit zdravotní pojištění z poměrné části minimální mzdy podle § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na zdravotním pojištění. Výše uvedené skutečnosti byly zjištěny z pracovní smlouvy s dodatky číslo 1 a 2, z pracovních listů, z okamžitého zrušení pracovního poměru s dokladem o odeslání a doručení, z vyúčtování mzdy, z předžalobní upomínky s dokladem o odeslání.4. Dle § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění (v platném znění), pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů. Má-li zaměstnanec více zaměstnavatelů, je povinen doplatit pojistné podle předchozí věty prostřednictvím toho zaměstnavatele, kterého si zvolí, a to vždy současně s odvodem pojistného v následujícím kalendářním měsíci. Pokud je vyměřovací základ nižší z důvodů překážek na straně organizace, je tento rozdíl povinen doplatit zaměstnavatel.5. Dle § 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (v platném znění), pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.6. Dle § 249 odst. 1 zákoníku práce (v platném znění) je zaměstnanec povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě (dále jen „škoda“), nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda nebo nemajetková újma, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance.7. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Soud dovodil, že podaná žaloba je důvodná. Žalovaný v době od 13. 7. 2022 do 1. 9. 2022 nevykonával pro žalobce práci sjednanou v pracovní smlouvě z důvodu neomluvených absencí. Nevznikl mu tak nárok na mzdu. V souladu s ust. § 3 odst. 10 věty zákona č. 592/1992 Sb. žalobce jako zaměstnavatel žalovaného odvedl pojistné v celkové výši 17 477 Kč, které mělo být zaplaceno žalovaným jako zaměstnancem. Žalobce tak splnil to, co ze zákona měl plnit žalovaný. Žalovanému vzniklo na úkor žalobce bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat. Proto soud žalobě vyhověl. Žalobci byl přiznán rovněž úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Úrok byl přiznán do 3. 1. 2023, když dle předžalobní výzvy k plnění měl žalovaný dluh uhradit do 2. 1. 2023.9. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.. Žalobce byl v řízení v plném rozsahu úspěšný, proto má právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci přiznal 1 000 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále byly přiznány náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb.. Konkrétně jde o odměnu za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby), která de § 7 vyhlášky činí 1 820 Kč za úkon, poloviční odměnu za jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) ve výši 910 Kč, a paušální náhradu hotových výloh za uvedené 3 úkony po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky). Zástupkyně žalobce osvědčila, že je plátkyní DPH. Proto k odměně a náhradě výloh náleží rovněž DPH v základní sazbě 21 %. Základem daně je částka 5 450 Kč, daň činí 1 144,50 Kč. Celkově tak bylo na nákladech řízení přiznáno 7 594,50 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupkyně žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).10. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř..