Okresní soud v Trutnově 129 C 18/2025-67 – Náklady řízení

Předmětem řízení po částečném zpětvzetí je nárok žalobkyně na zaplacení částky 70 346,89 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o úvěru č. 9103302003 uzavřenými mezi žalobkyní a žalovaným dne 6. 3. 2024. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr veš výši 50 000 Kč, kdy se žalovaný zavázal úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 68,34 % ročně splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši 3 062 Kč vždy splatných k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem duben 2024. Žalovaný uhradil 6 splátek po 3 062 Kč (tj. celkem 18 372 Kč).2. Uplatňovaný nárok se skládá z jistiny ve výši 48 515,39 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, zbývající úroky ve výši 2 410 Kč a náklady vymáhání ve výši 600 Kč, tj. celkem 52 523,39 Kč, dále požaduje úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 52 523 Kč a smluvní úrok ve výši 20 % ročně z částky 48 515,39 Kč. Smluvní pokuta v celkové výši 17 823,89 Kč se skládá z 0,1 % denně z částky 50 925,39 Kč při úroku 20 % ročně od 24. 12. 2024 do 8. 1. 2025, tedy k datu podání žaloby.3. Jednání se žalovaný bez omluvy nezúčastnil. Zástupkyně žalobkyně ke sdělení, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy minimálně další dva úvěry z února a března 2023 sdělila, že v listině hodnocení klienta o půjčkách není nic uvedené, že vycházeli z údajů poskytnutých žalovaným, který tyto informace sdělil, dále není jisté, zda další závazky žalovaného byly po splatnosti. K hodnocení výdajů na straně žalovaného uvádí, že výdaj za bydlení odpovídá přiměřeně sdělení žalovaného, kdy k tomu žalobkyně přičetla životní minimum a usoudila, že je žalovaný s ohledem na jeho příjmy schopný, aby mu byl úvěr poskytnut.4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouvy o úvěru č. 9103302003 a z oznámení o schválení úvěru ze dne 7. 3. 2024 soud zjistil, že dne 6. 3. 2024 účastníci uzavřeli tuto smlouvu, na základě, které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal závazek v celkové výši 146 976 Kč splatit ve 48měsíčních splátkách po 3 062 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 68,34 % ročně, RPSN 94,38 %. V této smlouvě byly zároveň sjednány smluvní pokuty za poručení dané smlouvy a v případě prodlení.5. Z karty klienta soud zjistil, že vyplacená částka činila 50 000 Kč, splaceno bylo 18 372 Kč, zbývá doplatit 113 602,35 Kč. Žalovaná suma činí 58 350 Kč, zákonný úrok 7 133 Kč a poplatky 3 910 Kč. Nominální výše úvěru 146 976 Kč, smluvní odměna úvěru 96 976 Kč.6. Z hodnocení klienta soud zjistil, že příjmy žalovaného činil 35 000 Kč, výdaje (životní minimum) 4 860 Kč, splátky 0 Kč, bydlení 5 215 Kč. Celkem tedy výdaje ve výši 10 075 Kč, rezerva 1 000 Kč. Volné příjmy tak byly ve výši 23 925 Kč.7. Z potvrzení banky o příjmu žalovaného soud zjistil, že v prosinci 2023 obdržel částku 35 814 Kč, v únoru 2024 částku 36 525 Kč a v lednu 2024 částku 36 021 Kč.8. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že dne 6. 3. 2024 žalobkyně žalovanému na jeho účet vyplatila částku ve výši 50 000 Kč.9. Z výpisu z nebankovních registrů NRKI soud zjistil, že počet žádostí u bank a finančních institucí 0, expozice ve výši 1 697 517 Kč, tj. součet zbývající částky Kreditních karet, čerpání úvěrového rámce atd. Limit 322 759 Kč. Dluh po splatnosti částka ve výši 116 Kč.10. Žalovaný byl upomenut oznámením ze dne 22. 12. 2024, výzvou ze dne 18. 11. 2024 a 18. 12. 2024.11. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě závazku dopisem ze dne 18. 11. 2025.12. Lustrací soud zjistil, že u zdejšího soudu má žalovaný v roce 2025 dalších 5 řízení ohledně dlužných částek, v celkové výši přes 1 200 000 Kč s příslušenstvím.13. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.17. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:Žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru celkem částku 50 000 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by poskytnutou zápůjčku vrátil, netvrdil, že by smlouvu neuzavřel nebo že by mu úvěr nebyl poskytnut.19. Žalobkyně ovšem nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalovaného). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že si vyžádala od žalovaného informace o jejích poměrech a tyto ověřila na základě vyžádaných dokumentů od žalovaného, avšak k prokázání doložila pouze listina ohledně příjmu žalovaného. Při jednání žalobkyně ohledně ověřování výdajů žalovaného výslovně uvedla, že se spolehla pouze na prohlášení žalovaného. Na základě získaných informací ohledně příjmů a výdajů pak žalobkyně provedla úvahu, dle které měl žalovaný po odečtení výdajů od příjmů zbývat měsíčně částka 23 925 Kč a s ohledem na to mu žalobkyně poskytla předmětný úvěr. Ke svému tvrzení o prověření úvěruschopnosti, resp. získaných informací doložila žalobkyně výplatní pásky, které dokládají, že žalovaný měl v měsíci listopad 2023 příjem ve výši 35 814 Kč, v prosinci 2023 ve výši 36 021 Kč a v lednu 2024 ve výši 36 525 Kč. Uvedené prověřování ze strany žalobkyně však nelze shledat dostatečným. Skutečnost, že žalobkyni byly předloženy tři listiny prokazující příjem žalovaného a že nahlédla do rejstříků, neznamená, že postupovala s odbornou péčí a vyšla z objektivně doloženého prohlášení dlužníka ohledně jeho poměrů, jak požaduje i jí zmíněná judikatura. Ohledně výdajů žalovaného, které je potřeba rovněž prověřovat, pak žalobkyně neoznačila vůbec žádné důkazy, což také vede k porušení její povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1056/2025). I kdyby tedy žalobkyně prokázala, že jí žalovaný zmíněné informace o jeho poměrech skutečně sdělil, tyto žalobkyně řádně neprověřila, a proto nemohlo objektivně dojít k odstranění důvodných pochybností, že žalovaný v daném čase vrátí smluvenou částku 146 976 Kč. Navíc z výpisu NRKI předložené žalobkyní vyplývají informace, že žalovaný má nějaké závazky, z toho má dluh po splatnosti 116 Kč, kdy žalobkyně ani přesto více neověřila výdaje žalovaného.20. Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného a v důsledku toho nebyly odstraněny důvodné pochybnosti, že žalovaný bude schopen úvěr splatit, je smlouva ze dne 6. 3. 2024 podle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě. Za této situace je bezpředmětné, že si žalobkyně nárokuje úroky, poplatky a smluvní pokutu.21. Protože žalobkyně vyplatila žalovanému částku 50 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že na neplatnou smlouvu o zápůjčce žalovaný uhradil 18 372 Kč, je tak povinen uhradit zbytek, tj. částku ve výši 31 628 Kč.22. Ve zbylé části, kdy se žalobkyně domáhala zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů spojených s uplatněním pohledávky (které jsou svojí povahou smluvními poplatky) a smluvní pokuty byla žaloba zamítnuta, protože tyto nároky měly základ v neplatné smlouvě o úvěru.23. Soud zamítl žalobu i v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti soudem přiznané částky nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána (je v podstatě vyloučena jen samotnými okolnostmi sporu), a proto ji určil soud. Jelikož žalovaná netvrdila v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ), rozhodl soud tak, že žalovaná je povinna dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalobkyni nebyl přiznán poplatek za poskytnutí zápůjčky ani zákonný úrok z prodlení (ve shodě s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, a nálezem Ústavního soudu z 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08) ani náklady spojené s uplatněním pohledávky a smluvní pokuta, jeví se soudu jako spravedlivé nepřiznat žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení, jelikož byl jejich úspěch ve věci téměř rovnocenný.