Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení částky 33 470 Kč s úrokem z prodlení od 28. 10. 2025 do zaplacení. Tvrdila, že pohledávku nabyla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025 od původního věřitele , právnická osoba, Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 19. 8. 2025 smlouvu o úvěru č. 451961002, na jejímž základě mu poskytl úvěr ve výši 22 000 Kč, splatný nejpozději dne 27. 10. 2025. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky čerpal, avšak ve sjednané lhůtě je nevrátil a podle smlouvy byl povinen uhradit rovněž smluvní úrok ve výši 11 470 Kč. Předmětem žaloby byla proto nesplacená jistina 22 000 Kč a smluvní úrok 11 470 Kč, celkem 33 470 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení. Pro případ, že by soud neshledal nárok ze smlouvy o úvěru důvodným, domáhala se žalobkyně alespoň vydání bezdůvodného obohacení odpovídajícího částce 22 000 Kč, kterou měl původní věřitel dne 19. 8. 2025 převést na účet žalovaného.Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil.Na základě předložených důkazů, zejména smlouvy o úvěru č. 451961002 ze dne 19. 8. 2025, potvrzení o převodu částky 22 000 Kč na účet žalovaného dne 19. 8. 2025, smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2025, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy, vzal soud za zjištěné, že původní věřitel , právnická osoba, poskytl žalovanému dne 19. 8. 2025 prostřednictvím bankovního převodu na účet č. , č. účtu, částku 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr navýšený o úrok ve výši 279,89 % ročně do 12 měsíců.Dle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.Dle § 1879 a § 1880 odst. 1 občanského zákoníku lze pohledávku postoupit jiné osobě a spolu s pohledávkou přechází i její příslušenství a práva s ní spojená.Žalobkyně byla vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a k předložení podkladů prokazujících, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně přes tuto výzvu soudu žádné konkrétní listiny dokládající příjmy, výdaje či jiné majetkové poměry žalovaného ani podklady k provedeným lustracím nepředložila a řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného neprokázala. Soud proto vycházel z toho, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně splnění této zákonné povinnosti.Podle ustálené judikatury není dostačující, spokojí-li se věřitel pouze s tvrzeními žadatele o úvěr, aniž by je odpovídajícím způsobem ověřoval. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného.Za této situace je třeba uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil zákonnou povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Smlouva o úvěru je proto podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná, pročež žalobkyni nevznikl nárok na plnění z této smlouvy v uplatněném rozsahu.Žalovaný se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil, neboť od právního předchůdce žalobkyně získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne 19. 8. 2025 částku 22 000 Kč, kterou převedl bezhotovostně na jeho účet. Žalovaný byl v řízení nečinný a netvrdil ani neprokázal, že by poskytnuté peněžní prostředky nebo jejich část vrátil. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 22 000 Kč představující vydání bezdůvodného obohacení (výrok I.).Soud žalobu zamítl co do částky 11 470 Kč představující uplatněný smluvní úrok, neboť žalobkyni nevznikl nárok na toto plnění z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru.Soud konečně zamítl žalobu též v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ), rozhodl tak, že žalovaný je povinna dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná jen zčásti. Porovná-li se původně uplatněná částka bez příslušenství (33 470 Kč) s částkou, která byla žalobkyni přiznána (22 000 Kč), byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 65,73 % a neúspěšná v rozsahu 34,27 % z hodnoty předmětu sporu. Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 31,46 % účelně vynaložených nákladů řízení. Při plném úspěchu ve věci by měla žalobkyně právo na náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 100 Kč a na náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., konkrétně podle § 14b. Z povahy věci je zřejmé, že žalobkyně vymáhá postoupené pohledávky ze spotřebitelských úvěrů ve větším množství obdobných řízení. Skutkové vymezení nároků i jejich právní odůvodnění jsou standardizované a postup při jejich soudním vymáhání je do značné míry automatizovaný. Ustanovení § 14b advokátního tarifu proto na posuzovanou věc dopadá. Dle tohoto ustanovení činí odměna za jeden úkon právní služby 700 Kč a paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč. Za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) tak náleží částka 2 400 Kč. Spolu se soudním poplatkem činí celkové účelně vynaložené náklady řízení 3 500 Kč. Z této částky představuje 31,46 % částku 1 101 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 101 Kč.O vrácení části soudního poplatku bylo rozhodnuto podle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši 1 339 Kč, ačkoli správná výše soudního poplatku činila 1 100 Kč, neboť soudní poplatek se stanoví pouze z jistiny uplatněného nároku. Žalobkyni se proto vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši 239 Kč (výrok IV.).Náklady jsou splatné k rukám zástupkyně žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku.