9 C 19/2020-43 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit jí částku ve výši [částka] spolu s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu nemajetkové újmy, která jí byla způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce civilního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. 5 C 148/2009. K odůvodnění podané žaloby zejména uvedla, že dne [datum] podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu o vypořádání společného jmění manželů (dále případně jen SJM). V žalobě řádně označila veškerá aktiva a rovněž pasiva tvořící zaniklé SJM a poukázala na to, že účastníci se mimosoudně o vypořádání SJM nedohodli, a je tedy třeba, aby o vypořádání SJM rozhodl soud. Řízení bylo pravomocně skončeno až na základě usnesení o schválení smíru mezi účastníky ze dne 22. 5. 2019 č.j. 5 C 148/2009-723, kdy žalobkyně musela logicky učinit určité ústupky, aby mohlo dojít ke smírnému vyřešení věci. Podle žalobkyně trvalo řízení nepřiměřeně dlouhou dobu, kdy žalobkyně již od žalované obdržela odškodnění za nepřiměřenou délku tohoto řízení za dobu od jeho zahájení do července 2015, kdy jí byl nárok na nemajetkovou újmu za toto období ze strany žalované vyplacen. Žalobkyně však dosud nepožadovala nárok za období od července 2015 do skončení řízení shora citovaným usnesením zdejšího soudu o schválení smíru. Podle žalobkyně bylo třeba i tuto další část trvání řízení odškodnit, když i nadále podle ní trval nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, které fakticky trvalo od března 2009 od května 2019 tj. více jak 10 let. Žalobkyně poukazovala na to, že v průběhu těchto 10 let nebyla věc rozhodnuta, přičemž k ukončení tohoto řízení došlo až na základě aktivity účastníků a jejich smírným ukončením sporu, kdy soud schválil jimi navržený smír. Žalobkyně měla za to, že došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod s tím, že jí tímto nesprávným úředním postupem vznikla nemajetková újma. Žalobkyně uplatnila u žalované svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném a účinném znění, (dále jen OdpŠk), dne [datum]. Věc byla u žalované vedena pod sp.zn. MSP2054/2019-ODSKODSK/2. V době podání žaloby však Ministerstvo spravedlnosti ČR nevydalo žádné stanovisko, nijak se k této žádosti žalobkyně nevyjádřilo a žalobkyně tak byla nucena se náhrady škody domáhat u zdejšího soudu, neboť ve lhůtě 6 měsíců (tj. ve lhůtě do [datum]) nebyl její nárok plně či alespoň částečně ze strany žalované uspokojen. Žalobkyně pak požadovala částku ve výši [částka]. Řízení totiž i dále pokračovalo poté, kdy byla žalobkyně odškodněna žalovanou za předchozí fázi řízení od podání žaloby do července 2015, a to právě od července 2015 další cca 4 roky, když usnesení o schválení smíru nabylo právní moci dne [datum] ve vztahu k výroku I. a [datum] ve vztahu k výrokům II. a III. Žalobkyně tak požadovala základní částku ve výši [částka] za každý další rok řízení od července 2015 do jeho skončení. Za adekvátní délku takového řízení přitom i přes složitost případu považovala maximálně 2 roky. 2. Za žalovanou [příjmení] republiku v této věci jednala její organizační složka Ministerstvo spravedlnosti, a to podle § 6 odst. 2 písm. a) OdpŠk, neboť k tvrzené újmě mělo dojít v rámci soudního řízení o podané civilní žalobě před zdejším soudem, který tak byl i místně příslušný pro projednání a rozhodnutí o podané žalobě. 3. Žalovaná s podanou žalobou od samého počátku nesouhlasila. Pokud šlo o nesporné skutečnosti, pak žalovaná činila nesporným, že žalobkyně u ní podáním ze dne [datum] uplatnila tvrzený nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou vyčíslila ve výši [částka]. Svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy pak žalobkyně opírala o nesprávný úřední postup zdejšího soudu v řízení vedeném pod sp.zn. 5 C 148/2009. Žalovaná tento nárok posoudila a shledala, že celková délka tohoto řízení vedeného před zdejším soudem nebyla přiměřená. Z tohoto důvodu pak žalobkyni byla způsobena nemajetková újma, za níž jí bylo žalovanou přiznáno přiměřené zadostiučinění spočívající v přiznání částky ve výši [částka], kterou žalovaná žalobkyni vyplatila, byť již po podání žaloby. Ještě předtím však žalobkyně svůj obdobný nárok vznesla prostřednictvím žádosti doručené žalované dne [datum], kdy jí žalovaná přiznala a vyplatila částku [částka] s tím, že v tomto případě, jakož i identicky v této projednávané věci, žalovaná snížila požadovanou částku nemajetkové újmy o 30 % z původně požadované částky, byť souhlasila s žalobkyní v zásadní otázce týkající se nepřiměřeně dlouhé doby trvání soudního řízení. K tomuto snížení přistoupila žalovaná z toho důvodu, že vzala v potaz složitost projednávané věci, stejně tak i podíl žalobkyně na celkové délce řízení. Složitost řízení spatřovala žalovaná především po skutkové stránce, když předmětem řízení bylo vypořádání zaniklého SJM. V tomto řízení bylo prováděno rozsáhlé dokazování, bylo vypracováno větší množství znaleckých posudků. Opakovaně bylo rozhodováno o znalečném za vypracované znalecké posudky, a to i u odvolacího soudu. Řízení pak bylo komplikováno podle žalované také přístupem žalovaného, který neposkytl znalci součinnost, a byla mu ukládána ze strany nalézacího soudu i pořádková pokuta. Žalobkyně se pak na délce řízení podle žalované také částečně podílela. Žádala o odročení jednání, stejně tak žádala o prodloužení lhůty k vyjádření. Mezi účastníky pak probíhala i mimosoudní jednání, přičemž podle žalované pak logicky časové období takových jednání nelze klást k tíži státu. Pokud šlo o význam řízení pro žalobkyni, ten byl žalovanou hodnocen jako standardní. Žalovaná při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, které žalobkyně žádala za období od července 2015 do skončení řízení v červenci 2019, postupovala tedy tak, že zhodnotila celkovou dobu řízení, kterou vyhodnotila jako nepřiměřenou. Od částky přiměřeného zadostiučinění, které by dle názoru žalované žalobkyni náleželo za celou délku řízení, byla odečtena částka, která již byla žalobkyni uhrazena v lednu 2016 a žalobkyni tedy byla přiznána zbývající částka ve výši [částka], kterou také žalovaná žalobkyni vyplatila. Celkově žalovaná vyplatila žalobkyni částku ve výši [částka], která byla zcela přiměřená a dostačující k odčinění nemajetkové újmy způsobené žalobkyni nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. 4. Žalobkyně pak podáním ze dne [datum] vzala žalobu částečně zpět co do částky ve výši [částka], přičemž však nebyla schopná v tomto podání specifikovat řádně okamžik úhrady této částky, neboť tato částka byla žalobkyni ze strany žalované přiznána v rámci stanoviska žalované, které jí bylo doručeno dne [datum]. Při jednání konaném dne [datum] pak doplnila, že i ve stejný den tj. [datum] žalovaná uvedenou částku uhradila a z tohoto důvodu tedy žalobkyně omezila částečně žalobu co do této částky a nadále požadovala přiznat částku ve výši částku ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10,25 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 10,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. S ohledem k tomuto dispozitivnímu úkonu žalobkyně tedy soud v intencích tohoto částečného zpětvzetí žaloby rozhodl o částečném zastavení řízení co do částky ve výši [částka] postupem podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ). (výrok I.) 5. Soud nařídil ve věci jednání na den [datum], k němuž se dostavila jak zástupkyně žalobkyně, tak i žalovaná, přičemž při tomto jednání provedl dokazování především obsahem spisu zdejšího soudu sp.zn. 5 C 148/2009, když toto dokazování bylo prováděno obsahem jednotlivých relevantních listin ze svazku III. tohoto spisu, a to s ohledem na období, za které bylo ze strany žalobkyně požadováno přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení tj. za období od července 2015 do vydání usnesení o schválení smíru respektive do pravomocného skončení věci tímto usnesením zdejšího soudu ze dne 22. 5. 2019 č.j. 5 C 148/2009-723. Soud pak rovněž v rámci dokazování vyšel i z nesporných tvrzení ze strany účastníků řízení, když taková nesporná tvrzení považoval v souladu s § 120 odst. 3 OSŘ za svá vlastní skutková zjištění, k nimž tedy nebylo třeba provádět dokazování. 6. Soud tak v rámci tohoto řízení učinil z důkazů – jednotlivých listin obsažených primárně ve spisu zdejšího soudu sp.zn. 5 C 148/2009, jeho svazku III. (dále jen spis) – a nesporných tvrzení účastníků následující skutková zjištění: 7. Tak mezi účastníky nebylo žádného sporu o tom, jak dlouho trvalo řízení ve věci sp.zn. 5 C 148/2009 vedené u zdejšího soudu, kdy žaloba byla ke zdejšímu soudu žalobkyní podána dne [datum] a řízen