11 C 124/2021-45 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se svou žalobou podanou dne 15. 12. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 347 483,08 Kč s odůvodněním, že dne 22. 8. 2019 uzavřela s žalovaným Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo] na jejímž základě poskytla dne 22. 8. 2019 žalovanému úvěr ve výši 350 000 Kč za účelem konsolidace ve Smlouvě o úvěru specifikovaných dlužných závazků, který se žalovaný zavázal splatit v pravidelných 120 měsíčních splátkách po 5 797,69 Kč, počínaje dnem 20. 9. 2019 a to včetně sjednaného úroku ve výši 15,70 % ročně. Nedílnou součástí Smlouvy o úvěru byl Sazebník poplatků, Produktové podmínky a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, proto žalobkyně využila svého práva a úvěr zesplatnila, o čemž informovala žalovaného dopisem ze dne 23. 4. 2020. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvy žalobkyně neuhradil, proto žalobkyně podala tuto žalobu, jíž se domáhá úhrady částky 347 483,08 Kč skládající se z jistiny ve výši 345 983,08 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. Dále žalobkyně požaduje úhradu smluvního úroku z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 23 092,28 Kč (jedná se o výsledný nezaplacený úrok, který žalovaný měl zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách), úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni 24. 11. 2020 ve výši 16 585,29 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 369 075,36 Kč od 25. 11. 2020 do zaplacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání. K prokázání svých tvrzení předložila žalobkyně listinné důkazy, na jejichž základě soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně na základě Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, Konsolidace půjček č. [bankovní účet] uzavřené dne 22. 8. 2019 poskytla žalovanému téhož dne, tj. dne 22. 8. 2019 úvěr v částce 350 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet včetně sjednaného úroku ve výši 15,70 % ročně ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 5 797,69 Kč s tím, že poslední splátka bude uhrazena ve výši 4 364,58 Kč. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, proto žalobkyně využila svého práva a úvěr ke dni 23. 4. 2020 prohlásila za splatný, o čemž žalovaného informovala a zároveň jej vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaný však na výzvy k úhradě nijak nereagoval a na dlužnou částku ničeho neuhradil. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ občanský zákoník“), na základě které se žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému peněžní prostředky ve výši 350 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 797,69 Kč a za jejich poskytnutí zaplatit úrok ve výši 15,70 % ročně. Žalobkyně svůj závazek splnila – žalovanému poskytla peněžní prostředky dle § 2398 občanského zákoníku, žalovaný však svou povinnost – vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit sjednané úroky dle § 2399 občanského zákoníku nesplnil. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh nesplnil řádně a včas, dostal se do prodlení dle § 1968 občanského zákoníku (následujícím dnem po splatnosti dlužné částky dle § 1958 občanského zákoníku). Žalobkyni, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti proto vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Jelikož úrok z prodlení nebyl sjednán, jedná se tedy o zákonný úrok, který ve výši tak, jak je uveden ve výroku I. tohoto rozsudku je zcela v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně pak tento úrok kapitalizovala za dobu od 24. 4. 2020, tj. k prvnímu dni prodlení po zesplatnění úvěru do 24. 11. 2020 částkou 16 585,29 Kč, ode dne 25. 11. 2020 jej pak požaduje do zaplacení. Podle § 1802 občanského zákoníku, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Podle § 1803 téhož zákona se má za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období. Smluvní strany si sjednali ve smlouvě o úvěru, bod 4., úrok ve výši 15,70 % ročně, proto k jeho úhradě byl žalovaný také zavázán. Žalobkyně jej taktéž kapitalizovala a to částkou 23 092,28 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 44 331,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 13 900 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 347 483,8 Kč sestávající z částky 9 700 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 850 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 150 Kč ve výši 5 281,50 Kč.