15 C 122/2020-76 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobou podanou ku zdejšímu soudu dne 18. 4. 2020 se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 63 844,44 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o používání kreditní karty č. GNN016604892, jejíž nedílnou součástí jsou Podmínky pro vydávání a používání kreditních karet mBank (dále jen“ Podmínky“). Žalobní návrh odůvodnila žalobkyně tvrzením, že uvedenou smlouvu uzavřela se žalovaným elektronicky dne 11. 9. 2017 v návaznosti na předchozí smluvní vztah, na jehož základě měl žalovaný veden běžný účet a elektronické bankovnictví s přístupovým ID kódem. Před uzavřením smlouvy zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, kdy vyšla z pravidelné mzdy průměrně převyšující 20 tis. Kč měsíčně a dále z dalších evidencí, přičemž úvěruschopnost žalovaného posoudila kladně. Žalovanému byl poskytnut úvěr ke kreditní kartě s čerpáním do limitu 57 000 Kč, později Dodatkem [číslo] ke smlouvě byl úvěrový limit navýšen až na 59 000 Kč. Dle § 7 3. smlouvy se žalovaný zavázal úvěr splácet dle přehledu transakcí zasílaných mu žalobkyní, přičemž minimální měsíční splátka činí nejméně 3% (minimálně ale 50,00 Kč) z celkové čerpané jistiny úvěru. Spolu s touto splátkou je splatný i úrok z čerpané jistiny úvěru, v § 7 odst. 6. a 7 byla sjednána pro případ překročení sjednaného limitu úvěru, či vzniku prodlení sazba 30 % p.a. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že záležitosti smlouvou neupravené se řídí Podmínkami úvěru a Sazebníkem bankovních poplatků mBank, jež jsou nedílnou součástí smlouvy. Vzhledem k neplnění podmínek smlouvy žalovaným žalobkyně vypověděla s účinností ke dni 30. 8. 2018 smlouvu a dluh v souhrnné výši 71 916,70 Kč se stal splatným. Žalobkyně přes snahu o smírné vyřešení věci, kdy žalovaný na úhradu dluhu neposkytl ničeho, uplatnila svůj nárok soudní cestou. Nedoplatek jistiny úvěru 63 844,44 Kč, dlužné smluvní úroky pak odpovídají částce 7 528,05 Kč. 2. [ulice] příslušnost soudu je dána s ohledem na čl. 5 odst. 1 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 (Brusel I bis), neboť smlouva o úvěru byla uzavřena ve [obec]. 3. Žalovaný se k podanému žalobnímu návrhu nevyjádřil. 4. Protože účastníci, žalovaný konkludentně a žalobkyně již v samotném návrhu souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř., pouze na základě předložených listinných důkazů. 5. Ze smlouvy o úvěru Smlouvy o používání kreditní karty č. GNN016604892 uzavřené dne 11. 9. 2017 mezi žalovaným, jako dlužníkem a žalobkyní, jako věřitelem, vyplývá, že žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec až do výše částky 59 000 Kč, kdy žalovaný čerpal dílčí částky prostřednictvím kreditní karty. Průběh čerpání je zřejmý z měsíčních přehledů transakcí. Povinností žalovaného bylo splácet aktuální dluh dle přehledu transakcí zasílaných mu žalobkyní, přičemž minimální měsíční splátka činila nejméně 3 % (minimálně ale 50,00 Kč) z celkové čerpané jistiny úvěru. Spolu s touto splátkou byl splatným i úrok z čerpané jistiny úvěru, v § 7 odst. 6. a 7 byla sjednána pro případ překročení sjednaného limitu úvěru či vzniku prodlení sazba 30 % p.a. Smlouva byla mezi účastníky uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku v rámci existujícího účtu žalovaného vedeného u žalobkyně. Splácení úvěru je zřejmé z výpisu z účtu žalovaného. K okamžiku předložení návrhu smlouvy činila RPSN 29,25 %, výpůjční úroková sazba pak byla sjednána ve výši 23,80 % ročně. Z důvodu porušení platebních povinností žalovaným využila žalobkyně svého práva a s účinností k datu 30. 8. 2018 smlouvu vypověděla. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani po té neuhradil celý dluh, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě před podáním žaloby, a to výzvou ze dne 25. 2. 2020, o čemž svědčí výzva uvedeného data a poštovní podací arch s datem podání 27. 2. 2020. <i>6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>7. Ve smyslu ustanovení § 562 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Smlouva byla shledána platnou, neboť bylo dostatečně zabezpečeno určení jednající osoby a žalovanému v postavení spotřebitele byly dostatečným způsobem poskytnuty všechny potřebné informace.</i> <i>8. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 9. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že nárok uplatněný v podané žalobě je po právu. V souzené věci bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli elektronickými prostředky komunikace na dálku platnou smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § [číslo] a násl. o.z, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše sjednaného úvěrového rámce ve výši 59 000 Kč. Ze strany věřitele byl smluvní závazek splněn řádně, byl tedy oprávněn domáhat se splnění povinnosti na žalovaném. Žalovaný však svým závazkům z úvěrové smlouvy nedostál, když úvěrové podmínky neplnil tím, že včas a řádně v termínu splatnosti nesplatil jednotlivé splátky úvěru, pročež žalobkyně smlouvu vypověděla a vyzvala žalovaného k doplacení dluhu ze zaniklé smlouvy. Protože žalovaný svůj závazek dosud nesplnil, soud vzal nárok žalobkyně za prokázaný a žalobě vyhověl v plném rozsahu. Nedoplatek jistiny úvěru činí 63 844,44 Kč, dlužné smluvní úroky k datu odstoupení od smlouvy odpovídají částce 7 528, 05 Kč, když po zániku smlouvy v důsledku její výpovědi žalobkyní nezaplatil žalovaný na svůj dluh ničeho. Co se týká prokazování zjišťování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, tak vzhledem k nečinnosti žalovaného, který nenapadl v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru případné porušení podmínek poskytnutého úvěru, se soud touto otázkou nezabýval. 10. Tím, že žalovaný neuhradil svůj dluh řádně a včas, ocitl se v prodlení a žalobkyně nad rámec uvedeného svědčí právo požadovat po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 o.z., v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, a to v souladu s žalobním návrhem dílem kapitalizované, dílem stanovené zákonnou sazbou, a to vše za dobu od 11. 9. 2017 do zaplacení (výrok I.). 11. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle zásady úspěchu ve věci dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř a žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení sestávající jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 554 Kč, jednak nákladů právního zastoupení když, při výpočtu náhrady nákladů právního zástupce žalobkyně postupoval soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb v platném a účinném znění (dále jen„ a.t.“). Za jeden úkon právní služby podle ustanovení § 7 bod 5 a.t. přiznal soud žalované částku 3 660 Kč, celkem byla přiznána náhrada za 3 úkony podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a.t., tj. 10 980 Kč, režijní paušál po 300 Kč za 3 úkonů právní služby podle ustanovení § 13 odst. 3 a.t., tj. 900 Kč a náhradu za DPH podle ustanovení § 14a odst. 1 a.t. ve spojení s ustanovením § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 2 494,80 Kč.