2 C 16/2021-35 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se svou žalobou podanou dne 22. 12. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 1 270,50 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že na základě plné moci ze dne 22. 8. 2016 zastupovala žalovaného v celním řízení vedeném v měsíci září roku 2019, což žalované vyúčtovala v částce 1 270,50 Kč fakturou [číslo] ze dne 14. 10. 2019, splatnou dne 28. 10. 2019. Žalovaná dlužnou částku ani přes upomínání neuhradila, proto žalobkyně podala tuto žalobu. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalobkyně poskytla žalované v měsíci září roku 2019 celní služby, které jí pak vyúčtovala v částce 1 270,50 Kč fakturou [číslo] ze dne 14. 10. 2019, splatnou dne 28. 10. 2019. Žalovaná ani přes výzvy žalobkyně na dlužnou částku ničeho neuhradila. Mezi žalobkyní a žalovanou jako podnikateli byla uzavřena tzv. nepojmenovaná smlouva, která není výslovně upravena zákonem, avšak její obsah byl určen dostatečně v souladu s § 546, § 1725, § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „občanského zákoníku“. Na tento právní vztah je však nutno aplikovat zákonná ustanovení upravující příkazní smlouvu, neboť její obsah zahrnoval podstatné náležitosti této smlouvy (§ 1746 odst. 1 občanského zákoníku). Žalobkyně jako příkazník se zavázala dle § 2430 občanského zákoníku obstarat pro žalovanou jako příkazce sjednané záležitosti (celní služby). Za poskytnuté služby pak byla žalovaná jako příkazce povinna dle § 2438 odst. 1 občanského zákoníku zaplatit žalobkyni jako příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá, vzhledem k podnikání příkazce, tj. žalované. Jelikož žalovaná svůj dluh řádně a včas nesplnila, dostala se do prodlení dle § 1968 věta první občanského zákoníku (dnem následujícím po splatnosti citované faktury dle § 1958 občanského zákoníku). Žalobkyni, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Účastníci si úrok z prodlení nesjednali, jedná se o zákonný úrok, který ve výši tak, jak je uveden ve výroku tohoto rozsudku, je zcela v souladu s § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož se jedná o vzájemný závazek podnikatelů, vznikl žalobkyni také nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (§ 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 800 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 270,50 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 500 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna tyto náklady řízení uhradit k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci rozsudku (dle § 160 odst. 1 o. s. ř.).