9 C 172/2021-24 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 3. 8. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 1.380 Kč spolu s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny. K odůvodnění žaloby zejména uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen pro zjednodušení právní předchůdce žalobce, pozn. soudu), s žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce (spotřebitelském úvěru) [číslo] ze dne 31. 12. 2020 na základě žádosti žalovaného ze stejného dne, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 1.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit nejpozději do 30. 1. 2021 spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 380 Kč Smlouva mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena prostředky elektronické komunikace na dálku na základě registrace žalovaného na webovém portálu právního předchůdce žalobce [webová adresa]. Při uzavírání samotné smlouvy pak žalovaný poskytl i osobní údaje k ověření vlastní totožnosti a údaje k posouzení jeho úvěruschopnosti, jakož i údaje ohledně jeho osobního účtu, aby na tento mohla být částka úvěru poukázána. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru tedy právní předchůdce žalobce poukázal ve prospěch účtu žalovaného č. [bankovní účet] částku úvěru ve výši 1.000 Kč. Žalovaný úvěr nevrátil v dohodnuté lhůtě, ani po upomínání, přičemž pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 26. 5. 2021. Žalovaný ničeho neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 26. 5. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 3. 11. 2021. 3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 6. 10. 2021 č.j. 9 C 172/2021-22 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 3. 11. 2021 spolu s žalobou, přičemž žalobkyně s tímto postupem soudu vyslovila souhlas již předem v podané žalobě, návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ dovodil, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 4. Soud tak postupoval v souladu s § 115a OSŘ a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobkyně, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobkyní a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobkyně. 5. Na základě předložených důkazů a tvrzení žalobkyně učinil soud ve věci skutková zjištění a z nich učinil bezpečný závěr o skutkovém stavu, kdy bylo jednoznačně prokázáno na základě provedeného dokazování, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce (spotřebitelském úvěru) [číslo] ze dne 31. 12. 2020 na základě žádosti žalovaného ze stejného dne, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 1.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit nejpozději do 30. 1. 2021 spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 380 Kč Smlouva mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena prostředky elektronické komunikace na dálku na základě registrace žalovaného na webovém portálu právního předchůdce žalobce [webová adresa]. Při uzavírání samotné smlouvy pak žalovaný poskytl i osobní údaje k ověření vlastní totožnosti a údaje k posouzení jeho úvěruschopnosti, jakož i údaje ohledně jeho osobního účtu, aby na tento mohla být částka úvěru poukázána. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru tedy právní předchůdce žalobce poukázal ve prospěch účtu žalovaného č. [bankovní účet] částku úvěru ve výši 1.000 Kč. Žalovaný úvěr nevrátil v dohodnuté lhůtě, ani po upomínání, přičemž pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 26. 5. 2021. Žalovaný ničeho neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 26. 5. 2021. 6. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto: 7. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Tak s ohledem na datum platného uzavření úvěrové smlouvy soud posuzoval podle příslušných ustanovení NOZ, zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na uzavřené Smlouvy bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobce coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. 8. Úprava provedená ZSÚ sleduje - stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele - primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek. 9. Podle přesvědčení soudu pak právní předchůdce žalobce splnil nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného. Stejně tak v samotné Smlouvě byl žalovaný řádně, bez jakýchkoliv pochybností informován o podmínkách poskytnutého úvěru (úvěrů), byl informován o tom, za jakých podmínek mu bude úvěr ve výši 1.000 Kč poskytnut. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo ze strany právního předchůdce žalobce možné očekávat, že informace a zjištění od žalovaného se zakládají na pravdě, že žalovaný řádně vyplnil příslušnou žádost o úvěr a uvedl veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohl právní předchůdce žalobce spravedlivě očekávat, že poskytnutý úvěr mu bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácen. 10. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřenou Smlouvu pohlížet jako na (absolutně) neplatné právní jednání ve smyslu § 588 NOZ. 11. Dále ve smyslu § 562 NOZ je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Tak i v tomto případě nemohlo být pochyb o tom, že žalobce s žalovanou řádně uzavřel smlouvu o úvěru a dostatečným způsobem žalované v postavení spotřebitele poskytl potřebné informace a zároveň bylo dostatečně zabezpečeno i určení jednající osoby, kdy k tomuto účelu žalovaná poskytla žalobci i konkrétní osobní identifikační údaje. 12. Tak podle § 2395 NOZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 2396 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 14. Dále ve smyslu § 2397 NOZ úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 15. Podle § 2398 odst. 1 NOZ úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle odst. 2 váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 16. Ustanovení § 2399 odst. 1 NOZ pak řeší povinnost vrácení poskytnutých peněžních prostředků, kdy úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Ve smyslu odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že úvěrovaný může vrátit