9 C 89/2021-37 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30. 3. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 9.274,02 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a úrokem z úvěru z dlužné jistiny z uzavřené smlouvy o zápůjčce. K odůvodnění žaloby zejména uvedl, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) uzavřel dne 8. 2. 2018 s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku ve výši 7.000 Kč v hotovosti, kterou žalovaný převzal v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 12.330 Kč, kdy tato částka byla tvořena jednak jistinou ve výši 7.000 Kč, jednak souhrnným poplatkem ve výši 5.330 Kč, kdy tento byl tvořen kapitalizovanými úroky ve výši 932 Kč za dobu trvání smlouvy, poplatkem za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2.194 Kč a náklady na inkaso splátek a komfortní splácení ve výši 2.204 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit v 45 týdenních splátkách po 274 Kč. Žalovaný však řádně nesplácel poskytnutou zápůjčku a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky 23. 3. 2018, když poslední splátka byla uhrazena k datu 15. 3. 2018 a žalovaný byl marným uplynutím lhůty v prodlení, a to od 24. 3. 2018. Žalovaný dlužil právnímu předchůdci žalobce na jistině 5.176,58 Kč a na poměrné částce souhrnného poplatku 4.097,44 Kč, když došlo ze strany žalovaného ještě k úhradě částka 2.500 Kč po postoupení pohledávky s tím, že výše postupované pohledávky původně činila částku ve výši 14.974,02 Kč. Žalovaný zbylý dluh neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem. Žalovaný byl o této skutečnosti vyrozuměn přípisem ze dne 20. 1. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 7. 7. 2021. 3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 1. 6. 2021 č.j. 9 C 89/2021-33 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 19. 4. 2021 spolu s žalobou, přičemž žalobce s tímto postupem vyslovil souhlas již předem v rámci podané žaloby, návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. 4. Soud pak v souladu s § 115a OSŘ ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobce, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobcem a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobce. 5. Na základě předložených důkazů a tvrzení ze strany žalobce učinil soud ve věci skutková zjištění a totožný závěr o skutkovém stavu věci, kdy bylo jednoznačně z předložených důkazů ze strany žalobce prokázáno, že právní předchůdce žalobce uzavřel dne 8. 2. 2018 s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku ve výši 7.000 Kč v hotovosti, kterou žalovaný převzal v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 12.330 Kč, kdy tato částka byla tvořena jednak jistinou ve výši 7.000 Kč, jednak souhrnným poplatkem ve výši 5.330 Kč, kdy tento byl tvořen kapitalizovanými úroky ve výši 932 Kč za dobu trvání smlouvy, poplatkem za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2.194 Kč a náklady na inkaso splátek a komfortní splácení ve výši 2.204 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit v 45 týdenních splátkách po 274 Kč. Žalovaný však řádně nesplácel poskytnutou zápůjčku a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky 23. 3. 2018, když poslední splátka byla uhrazena k datu 15. 3. 2018 a žalovaný byl marným uplynutím lhůty v prodlení, a to od 24. 3. 2018. Žalovaný dlužil právnímu předchůdci žalobce na jistině 5.176,58 Kč a na poměrné částce souhrnného poplatku 4.097,44 Kč, když došlo ze strany žalovaného ještě k úhradě částka 2.500 Kč po postoupení pohledávky s tím, že výše postupované pohledávky původně činila částku ve výši 14.974,02 Kč. Žalovaný zbylý dluh neuhradil ani po doručení předžalobní upomínky ze dne 28. 1. 2021. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem. Žalovaný byl o této skutečnosti vyrozuměn přípisem ze dne 20. 1. 2020. 6. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto: 7. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Z uvedeného ustanovení NOZ je pak zcela jednoznačné, že na projednávanou věc bylo třeba aplikovat současnou právní úpravu ve vztahu k uzavřené smlouvě o zápůjčce. 8. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo podle názoru soudu jednoznačně k uzavření smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. NOZ. Tak podle § 2390 NOZ platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Dále podle § 2391 odst. 1 NOZ platí, že má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění. 10. Ve smyslu § 2392 odst. 1 věta prvá NOZ je umožněno smluvním stranám při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 11. Pokud šlo o otázku přechodu práva na žalobce z jeho právního předchůdce, pak došlo k platnému uzavření Smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. NOZ. 12. Smlouva o zápůjčce uzavřená podle výše uváděných ustanovení zakládá občanskoprávní vztah mezi věřitelem a dlužníkem bez ohledu na postavení dlužníka a účel poskytnuté zápůjčky, přičemž pro smlouvu o zápůjčce je charakteristické, že věřitel přenechává dlužníkovi určité množství věcí druhově určených (zastupitelných) k volnému nakládání, případně ke spotřebování, a dlužník se zavazuje vrátit mu po určité době věci stejného druhu. Smlouva o zápůjčce má reálnou (nikoli jen konsensuální) povahu a vznik zápůjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu zápůjčky, přičemž při peněžité zápůjčce může dojít k předání zapůjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka. Nedošlo-li by k naplnění požadavku spočívajícího v přenechání věci (finančních prostředků) věřitelem dlužníku, nelze hovořit o vzniku smluvního typu výše uvedenými ustanoveními upraveného, a právní vztah založený dotčenými ustanoveními by nebyl smlouvou o zápůjčce. Břemeno tvrzení (a z něj vyplývající břemeno důkazní) nese v případě sporu o vrácení zápůjčky věřitel, na kterém je, aby prokázal, že k uzavření smlouvy o zápůjčce došlo, že dlužníkovi předmět zápůjčky odevzdal a že dlužník předmět zápůjčky řádně a včas nevrátil. 13. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu, zejména z listinných důkazů a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že žaloba byla podána zcela důvodně ve vztahu k dlužné částce a stejně tak i k příslušenství požadovanému ze strany žalobce. V souzené věci totiž bylo jednoznačně prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena Smlouva (o zápůjčce) ve smyslu výše citovaných ustanovení NOZ, přičemž žalovaný podstatným způsobem porušil podmínky Smlouvy a právnímu předchůdci žalobce respektive žalobci vzniklo právo požadovat po žalovaném dlužnou částku odpovídající dosud nesplacené části dluhu ze Smlouvy a rovněž i na požadované příslušenství. Neuhrazená část dluhu činila částku jistiny ve výši 5.176,58 Kč a na poměrné částce souhrnného poplatku 4.097,44 Kč, kterou žalovaná neuhradila ani po doručení předžalobní upomínky, přičemž byla i v prodlení s úhradou dluhu. Pokud šlo o posouzení nároku na zákonný úrok z prodlení, pak tento byl rovněž posuzován podle příslušných ustanovení NOZ, kdy podle § 513 NOZ příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1970 NOZ pak platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není z