14 C 122/2022-43 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 17.2.2019 do zaplacení, s úrokem 25,85 % ročně z částky 50 000 Kč od 17.1.2018 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 16.1.2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému částku 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem 25,85 % ročně, vše formou splátek se splatností poslední z nich 16.2.2019. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas a nadále dluží jistinu 50 000 Kč, úrok 25,85 % ročně z částky 50 000 Kč od 17.1.2018 a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 17.2.2019 do zaplacení. Smlouvou o prodeji části závodu ze dne 6.9.2018 nabyla pohledávku za žalovaným nejprve [právnická osoba], která smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11.12.2019 postoupila pohledávku [právnická osoba] a tato společnost následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9.6.2021 postoupila pohledávku žalobkyni. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. V rámci provedeného dokazování soud ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 16.1.2018 zjistil, [právnická osoba] jako věřitelem se zavázala poskytnout žalovanému částku 50 000 Kč, tato částka byla také žalovanému poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal částku 50 000 Kč vrátit společně s celkovými náklady 34 500 Kč v pravidelných 13 měsíčních splátkách po 6 500 Kč splatných vždy do 16. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Celkové náklady úvěru byly tvořeny dle čl. II. bod 1 smlouvy úrokem ve výši 28 % z poskytnuté jistiny, což v přepočtu činí 25,85 % ročně. Mezi stranami však nebylo sjednáno, že tato sazba byla provázána se sazbou uvedenou v čl. III. bodu 4 smlouvy. Z čl. III. bod 4 smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že úroková sazba činí 63,36 % ročně v období, kdy jsou hrazeny pouze úroky, poplatek za splátku úvěru a poplatek za hotovostní výběr splátek, 19,20 % ročně v přelomové splátce a 0 % ročně v období, kdy je dle předpisu splátek hrazena již jen poskytnutá jistina. Přílohou smlouvy byl předpis splátek a souhlas se zpracováním osobních údajů. Z formuláře pro standardní informace bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému informace dle § 95 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z žádosti o úvěr ze dne 16.1.2018 bylo zjištěno, že žalovaný při sjednání smlouvy uvedl, že dosahuje pravidelného příjmu z podnikání 28 333 Kč, z něhož hradí výdaje na energie 4 400 Kč, stravování a výživné 3 500 Kč. Příjmy žalovaného byly doloženy fakturami, a to za září až listopad 2017, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný fakturoval v celkové výši 65 000 Kč. Žalovaný také doložil výpis z živnostenského rejstříku a údaje o kontaktní osobě. Výdaje žalovaného na bydlení ve výši 4 400 Kč měsíčně byly zjištěny z Předpisu měsíčního nájemného ve spojení se smlouvou o podnájmu. Z finanční analýzy a Credit scoringu bylo zjištěno, že při uzavírání smlouvy s žalovaným věřitel vycházel z příjmu žalovaného 28 333 Kč, výdajů 7 900 Kč, minimálních výdajů 5 000 Kč a stanovil maximální splátky pro žalovaného částkou 19 433 Kč a výše úvěru do 70 000 Kč, kdy souhrnně stanovil výši úvěru 50 000 Kč a výši splátek 6 500 Kč. Ze smlouvy o prodeji části závozu uzavřeném mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] ze dne 6.9.2019 bylo zjištěno, že [právnická osoba] vstoupila do postavení věřitele žalovaného. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] jako postupitelem a [právnická osoba], jako postupníkem ze dne 11.12.2019 bylo zjištěno, že [právnická osoba] vstoupila do právního postavení věřitele žalovaného. Z dopisu ze dne 6.2.2020 bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem bylo zjištěno, že žalobkyně vstoupila do právního postavení věřitele žalovaného. Z dopisu ze dne 25.2.2022 bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky postupitelem. Z předžalobní výzvy ze dne 26.2.2020 včetně podacího lísku vzal soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzýván k zaplacení dluhu. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná (vyjma zjištění o výši sjednané úrokové sazby obsažené v úvěrové smlouvě), neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala a žalovaný na svoji obranu neuvedl žádné skutečnosti. Soud nevzal za prokázanou výši úrokové sazby smlouvou o úvěru ve výši 25,85 % ročně tak, jak tvrdila žalobkyně, neboť tato výše úrokové sazby obsažená v čl. II. bod 1 smlouvy byla v rozporu se smluvenou výší úrokové sazby dle čl. III. bod 4 smlouvy, kde byla sjednána zvlášť úroková sazba pro každou ze splátek dle pořadí splátek. Díky odlišnému sjednání výše úrokové sazby v téže smlouvě, je neurčité, zda např. prvním období je úvěru úročen sazbou 28,85 % ročně či sazbou 63,36 % ročně, a proto soud považoval celkové ujednání o úrocích za neurčité. Článek III. bod 4 smlouvy také nelze vykládat tak, že jen stanoví složení splátky – podíl na jistině a podíl na úrocích (anuita), neboť je zde výslovně nově sjednávána úroková sazba (63,36 %, 19,20 % a 0 %) pro různá období trvání smlouvy a současně z žádného ustanovení smlouvy nevyplývá, že by sazba stanovená v čl. II. bodu 1 byla nějak vázána na sazbu dle čl. III. dobu 4. (např., že je o sazbu průměrnou). Žádostí o úvěr ve spojení s fakturami, s výpisem z živnostenského rejstříku, předpisu nájemného a smlouvou o podnájmu vzal soud za prokázané, že [právnická osoba] při uzavírání smlouvy s žalovaným zjišťovala i od žalovaného údaje k posouzení jeho úvěruschopnosti, přičemž vycházela z nebytných, dostatečných a přiměřeně ověřených informací o příjmech žalovaného ve výši pohybující se mezi 20 000 až 25 000 Kč měsíčně (viz. předložené faktury), které i při výdajích 7 900 Kč měsíčně nezakládaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr splátkami ve výši 6 500 Kč měsíčně. [právnická osoba] tedy při sjednání smlouvy s žalovaným neporušila svoji povinnost dle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytnout žalovanému úvěr jen tehdy, pokud z posouzení úvěruschopnosti žalovaného nevyplynou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Podle § 2390 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) platí, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že ačkoliv byla smlouva mezi původními účastníky označena jako smlouva o úvěru, obsahově se jednalo o smlouvu o zápůjčce dle § 2390 o.z., a to díky neurčitě sjednaným úrokům. Ujednání o úrocích z důvodu neurčitosti považoval soud dle § 553 odst. 1 o.z. za zdánlivé, kdy zdánlivost ujednání o úrocích, vylučuje aplikaci § 577 o.z., a proto soud posoudil smlouvu mezi účastníky jako smlouvu o zápůjčce dle [číslo] o.z., neboť její podstatnou náležitostí není úplatnost, a jelikož byly smluveny ostatní náležitosti, a to dočasnost, poskytnutí zastupitelné věci (peněz), vznikla předáním peněz mezi původními účastníky smlouva o zápůjčce. Pro zdánlivost ujednání o úrocích zamítl soud žalobu v části, kterou se žalobkyně (jenž vstoupila do práv věřitele smlouvami o postoupení pohledávek) domáhala po žalovaném zaplacení úroků 27,85 % ročně z částky 50 000 Kč od 17.1.2018 do zaplacení. Mezi původními účastníky byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce. Platnost smlouvy soud konstatoval nejen dle § 2390 o.z., ale i ve vztahu i ve vztahu k § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, kdy tuto platnost posuzoval ex offo s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020 vydaného ve věci C -679/18 tak, jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31.5.2021 čj. 29 ICdo 3/2021-55. Právní předchůdkyně žalobkyně neporušila svoji povinnost dle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., neboť poskytla žalovanému zápůjčku tehdy, kdy z posouzení nevyplynuly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Jelikož žalovaný na rozdíl od právní předchůdkyně žalobkyně nesplnil své povinnosti ze smlouvy, nadále dluží žalobkyni nejen jistinu 50 000 Kč, ale také v důsledku svého prodlení i úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši 9,75 % ročně dle nařízení vlády 351/2013 Sb. Z těchto důvodů soud výrokem I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného nejen k úhradě částky 50 000 Kč, ale také k úhradě úroku z prodlení. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého náleží náhrada nákladů řízení převážně úspěšné žalobkyni (úspěch 60 %) proti žalovanému, kte