15 C 243/2021-52 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobním návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 95 344 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 103 969 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v pravidelných 72-ti měsíčních splátkách ve výši 2 687 Kč, kdy splatnost první splátky byla stanovena na den [datum]. Roční úroková sazba za poskytnutý úvěr byla ve smlouvě sjednána ve výši 18,02 % p.a. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku ve výši 34 943 Kč, dále již neuhradil ničeho, proto žalobkyně ke dni [datum] úvěr zesplatnila. Jelikož žalovaný ani poté přes opakované upomínky ničeho neuhradil, obrátila se žalobkyně se svým nárokem na soud. 2. Podáním s datem [datum] pak žalobkyně doplnila skutková tvrzení ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného v předsmluvní fázi, kdy poukázal na oprávněnost užité metodiky, judikatorní závěry, přičemž v neposlední řadě odkázal na dikci ustanovení § 574 o.z., dle kterého je třeba na právní jednání hledět spíše na platné než jako neplatné. Svůj postup ve věci předmětného úvěrového vztahu pak označil za zcela legitimní. 3. Žalovaný se k podanému žalobnímu návrhu nijak nevyjádřil. 4. Protože účastníci, žalovaný konkludentně a žalobkyně již v samotném návrhu, souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř., pouze na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru – návrhu na uzavření úvěrových smluv [číslo] ze dne [datum], jejíž součástí byly úvěrové podmínky a dokumenty k pojištění ISH218, výpisu čerpání splátek a úhrad k úvěrové smlouvě [číslo] výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] a poštovního podacího archu k ní ze dne [datum], předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum], včetně poštovního podacího archu k ní s datem [datum], výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl B, vložka [číslo], úvěrové zprávy a úvěrové karty žalovaného. 5. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval. 6. Z provedených listinných důkazů pak soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky ve výši 103 969 Kč, které mu byly převedeny na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatky a úrokem z úvěru ve výši 18,02 % ročně v 72-ti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 687 Kč. Součástí úvěrové smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně a dokumenty k pojištění s označením [anonymizováno]. Pro případ prodlení žalovaného byla ujednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč a v případě, že výše dlužné částky bude nižší než 500 Kč, pak odpovídala výše smluvní pokuty této dlužné částce. Výpisem čerpání, splátek a úhrad bylo prokázáno, že žalovaný po nějakou dobu řádně poskytnutý úvěr splácel, avšak nejpozději od 14. splátky, tj. ke dni [datum] se dostal do prodlení, načež žalobkyně neuhrazenou část jistiny, úroků a poplatků zesplatnila, a to ke dni [datum]. Ke dni [datum] tak dlužná částka byla vyčíslena ve výši 94 328,77 Kč. Žalovaný předmětný dluh neuhradil ani na základě výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum], ani na základě předžalobní upomínky ze dne [datum]. Ke dni podání žalobního návrhu tak činila dlužná částka 95 344 Kč (jistina 93 000 Kč, 234 Kč neuhrazené poplatky, 1 980 Kč dlužné pojistné, 130 Kč náklady na vymáhání). 7. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav podle těchto zákonných ustanovení: <i>8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>10. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 12. Na základě shora uvedených listinných důkazů a v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným, jakožto spotřebitelem, byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o.z. ve spojení s úpravou dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 103 969 Kč, žalobkyně postupovala v souladu s ustanovením § 9 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. v platném znění. Pro soustavné, nikoli řádné splácení úvěru dle splátkového kalendáře, byla nesplacená část úvěru ve výši 93 000 Kč žalobkyní prohlášena za okamžitě splatnou, a to ke dni [datum] a žalovaný se následujícího dne ocitl v prodlení. Žalobkyně v řízení prokázala vznik pohledávky za žalovaným, tak i její výši, nadto soud musel konstatovat, že požadované částky za náklady na vymáhání odpovídaly smluvním ujednáním. Soud vyhověl žalobkyni i co do požadovaného smluvního úroku z úvěru podle § 2395 o.z., který žalobkyně ke dni podání žaloby kapitalizovala částkou 12 591,61 Kč a dále úroku ve výši 8,25% ročně z částky 93 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení (dle úpravy § 122 z. č. 257/2016 Sb. účinné od 24.4.2020). Rovněž bylo žalobkyni vyhověno co do nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení jednak v kapitalizované výši 1 659,39 Kč a jednak za dobu od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I) 13. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. soud žalobkyni, jako zcela úspěšnému účastníku, přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3 814 Kč a dále nákladech právního zastoupení, tj. odměna právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 14 820 Kč (3 x 4 940 Kč dle § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 a) a d) této vyhlášky), 3 x 300 Kč režijní paušál dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) ve spojení s 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 21% DPH, tj. v součtu včetně soudního poplatku celkem částka ve výši 22 835,20 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen nahradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. (výrok II). 14. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výrocích I. i II. na základě § 160 odst. 1 o.s.ř, když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.