3 C 262/2021-86 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 32 283,01 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovaným uzavřel právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], IČ [číslo]) dne [datum] Smlouvu o vydání kreditní karty, která je smlouvou o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 33 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 23,99 % v měsíčních splátkách, kdy poplatky a náklady spojené s kreditní kartou byly součástí Ceníku a obchodních podmínek. Smlouva byla uzavřena v písemné formě. Žalovanému byla poskytnuta bezhotovostním převodem částka 33 000 Kč. S ohledem na neplnění splátek byl úvěr ke dni [datum] zesplatněn. Vedle jistiny ve výši 32 283,01 Kč požaduje žalobkyně kapitalizovaný úrok ve výši 3 376,77 Kč a dále úrok ve výši 23,99 % ročně od [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla řádně doručena dle ustanovení § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. 3. Oba účastníci souhlasili s projednáním věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a o.s.ř. 4. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumal právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet závazek, žalobkyně doložila žádné dokumenty ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru ze strany poskytovatele, ale pouze vyjádření poskytovatele, ze kterého vyplynulo, že poskytovatel vycházel z žádosti žalovaného a jím uvedených údajů a z databází, z příjmu uvedeného žadatelem do žádosti a dále porovnávali jeho příjem a výdaje z historických dat z ČSÚ. 5. Soud po provedení žalobcem předložených listinných důkazů dospěl k těmto skutkovým závěrům: strany mezi sebou dne [datum] uzavřely smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla poskytnuta žalovanému částka celkem 33 000 Kč, a to výběry z karty, na které žalovaný hradil 7 500 Kč. [příjmení] prokazuje přehled výběrů. Žalobkyně nepředložila žádné dokumenty týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení úvěru písemnou upomínkou ze dne [datum], což prokazuje poštovní podací arch. 6. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku ze dne [datum], jež byla uzavřena mezi [právnická osoba], IČ [číslo] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem vystupujícím v tomto řízení na straně žalující, z níž vyplývá, že byly postoupeny pohledávky včetně pohledávky za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], což prokazuje poštovní podací arch. Vzhledem ke skutečnosti, že postupitel oznámil dlužníkovi postoupení pohledávky, je dlužník povinen v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku poskytnout plnění přímo postupníkovi. 7. S ohledem na ustanovení § 96 odst. 4 o.s.ř. by jeho případný nesouhlas byl právně neúčinný. <i>8. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.</i> <i>10. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze</i> <i>a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;</i> <i>b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení nebo</i> <i>c) smluvní pokutu.</i> <i>Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.</i> <i>11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>13. Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 14. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. V dané věci uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. [spisová značka] soud zohlednil toto rozhodnutí ohledně neplatnosti úvěrových smluv s ohledem na ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Dle citovaného rozhodnutí je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud I. stupně je vázán rozhodnutím vyšších soudů. Tedy ve světle nové judikatury soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť nebylo prokázáno, že by poskytovatel úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. V tomto případě žalobkyně po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. odkázala na vyjádření poskytovatele, ze kterého však vyplynulo, že ten vycházel pouze z údajů v žádosti žalovaného a z obecného projití databází, a historických údajů ČSÚ, aniž by jakkoliv tato tvrzení dokládal. Pokud žalobkyně zmiňovala, že poskytovatel vycházel z účtu žalovaného, tak toto nebylo nijak prokázáno a pouhé vyjádření poskytovatele není k prokázání dostatečné. Soud tedy nemá za prokázané řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před podpisem smlouvy o úvěru a tedy splnění podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno je to, že byla poskytnuta částka 33 000 Kč výběry žalovaného. Z této částky žalovaný uhradil 7 500 Kč, což vyplynulo z tvrzení žalobkyně ve vyjádření k výzvě soudu. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 33 000 Kč, na kterou žalovaný plnil jen částečně, pak soud zavázal žalovaného k úhradě zbývající nevrácené jistiny. Ve zbývajících nárocích, které vyplývaly ze smlouvy a byly uplatněné žalobkyní, byl návrh zamítnut, neboť smlouva byla soudem posouzena jako neplatná. 15. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, je povinen v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení. Je na místě stanovit výši úroku z prodlení v souladu s předpisy občanskoprávními. Při stanovení doby a počátku prodlení soud vycházel z ustanovení § 1968 o.z., kdy počátek prodlení stanovil na den následující po doručení předžalobní výzvy ze dne [datum], s tím, že soud dle ustanovení § 573 o.z počátek lhůty stanovil na třetí pracovní den po odeslání, tj. [datum]. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 705,80 Kč, přičemž tat