3 C 276/2021-78 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo, aby zaplatila žalobkyni 50 800 Kč s příslušenstvím a nahradila náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovanou uzavřela dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované částku 30 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 151,6 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 2 459 Kč Smlouva byla uzavřena v písemné formě a částka zaslána na účet žalované. Žalovaná uhradila na dluh 4 159 Kč. Následně se dostala do prodlení. Žalobkyně požadovala vedle jistiny ve výši 35 400,50 Kč, také smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlení žalované ve výši 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 14 002 Kč a úrok z úvěru ve výši 95,91 % ročně. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě výzvou ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla řádně doručena dle ustanovení § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř.. 3. U jednání vyzval soud dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. žalobkyni k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumal právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet závazek, a to zejména s ohledem na zjištění soudu z žalobkyní předložených důkazů, že pracovní poměr žalované měl skončit záhy po uzavření smlouvy žalobkyně doplnila, že jinými důkazy, než těmi, které již soudu předložil, nedisponuje. 4. Soud po provedení žalobkyní předložených listinných důkazů dospěl k těmto skutkovým závěrům: strany mezi sebou dne [datum] uzavřely Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla poskytnuta žalované částka 35 000 Kč, a to na účet žalované, což prokazuje výpis z účtu. Součástí smlouvy byl splátkový kalendář. Ve smlouvě se dohodly, že celkové uhradí žalovaná částku 118 031 Kč, kdy úrok byl stanoven ve výši 151,6 % ročně. Na dluh bylo ze strany žalované uhrazeno 4 159 Kč. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně za pravidelný příjem žalované považovala částku 23 000 Kč ze zaměstnání, kdy výdaje žalované měly být pouze 1 000 Kč na bydlení, k čemuž žalobkyně připočítala částku 3 410 Kč jako životní minimum. Z předložených výplatních pásek soud zjistil, že sice za prosinec 2018 měla žalovaná příjem 27 359 Kč, ale z toho byla čtvrtina roční odměna, za leden 2019 a únor 2019 byla mzda žalované 15 148 Kč a následně 8 621 Kč. Dále z pracovní smlouvy soud zjistil, že žalovaná měla pracovní poměr na dobu určitou do [datum]. Z výpisu z nebankovních registrů vyplynulo hodnocení klientovy smlouvy jako špatné (negativní příznak) z výpisu z registru SOLUS vyplynulo, že žalovaná má jiné produkty. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení výzvou ze dne [datum], což prokazuje dodejka a následně z důvodu neplnění dluhu závazek zesplatnila, dopisem ze dne [datum]. Z Karty klienta soud zjistil, že celkem na dluh uhradila žalovaná 4 159 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení úvěru písemnou upomínkou ze dne [datum], což prokazuje poštovní podací arch. <i>5. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.</i> <i>7. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze</i> <i>a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;</i> <i>b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení nebo</i> <i>c) smluvní pokutu.</i> <i>Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.</i> <i>8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 11. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. V dané věci uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Soud hodnotil smlouvu s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. 29 ICdo 3/2021 ve vztahu k rozhodování ohledně neplatnosti úvěrových smluv s ohledem na ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Dle citovaného rozhodnutí je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud I. stupně je vázán rozhodnutím vyšších soudů. Tedy ve světle této judikatury soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť nebylo prokázáno, že by poskytovatel úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žalované. V tomto případě žalobkyně i po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uvedla, že úvěruschopnost žalované zkoumala z údajů uvedených žalovanou v kartě a dále z výplatních pásek, které předložila, a dále z nahlížení do registrů. Z těchto výplatních pásek byl soud schopen zjistit toliko příjem žalované, který se pohyboval kolem 17 000 Kč měsíčně a nikoliv kolem 23 000 Kč. Dále soud musel zohlednit, že výrazně vyšší příjem žalované byl na konci roku [číslo] pouze s ohledem na roční odměny. Z pracovní smlouvy bylo také zřejmé, že pracovní poměr žalované končí měsíc po uzavření úvěrové smlouvy, což žalobkyně také nijak neřešila, resp. k tomu neuvedla žádná tvrzení. Z výpisů z registrů je zřejmé, že žalovaná měla jiné závazky, ačkoliv toto z Karty klienta neplynulo a zejména její hodnocení v nebankovních registrech bylo uvedeno jako negativní. Žalobkyně nijak nezkoumala výdaje žalované, resp. zda jsou její tvrzení alespoň, co se týká nákladů na bydlení, reálná. Soud tedy nemá za prokázané řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované před podpisem smlouvy o úvěru a tedy splnění podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno ze smlouvy, je to, že ze strany žalobkyně byla poskytnuta částka 30 000 Kč. Z této částky žalovaná uhradila 4 159 Kč. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako bezdůvodné obohacení na straně žalované. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 30 000 Kč, na kterou žalovaná plnila jen částečně, pak soud zavázal žalovanou k úhradě zbývající nevrácené jistiny. Ve zbývajících nárocích, které vyplývaly ze smlouvy a byly uplatněné žalobkyní, byl návrh zamítnut, neboť smlouva byla soudem posouzena jako neplatná. 12. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, je povinna v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení. Je na místě stanovit výši úroku z prodlení v souladu s předpisy občanskoprávními. Při stanovení doby a počátku prodlení soud vycházel z ustanovení § 1968 a 1958 o. z., kdy počátek prodlení stanovil na den následující po lhůtě, kt