3 C 29/2022-50 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 9 003 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovaným uzavřela dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 6 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 2 211 Kč do [datum] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků prostřednictvím klientské zóna na [webová adresa]. Žalovanému byla poskytnuta bezhotovostním převodem částka 6 000 Kč. Žalobkyně požadovala vedle jistiny také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 211 Kč a smluvní pokutu ve výši 792 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla řádně doručena dle ustanovení § 49 odst. 2 o.s.ř. 3. Oba účastníci souhlasili s projednáním věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a o.s.ř. 4. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumal právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet závazek, žalobkyně uvedla, že vycházela z lustrací v rejstřících a posouzením příjmů a výdajů dle žádosti žalovaného. Vedle toho si žalobkyně opatřila výpis z databáze EUCB a CRIF, z nichž vyplynulo, že žalovaný neměl úvěry po splatnosti. Žalobkyně navíc poukázala na to, že nelze ze strany soudu nahrazovat pasivitu žalovaného ohledně zkoumání úvěruschopnosti. 5. Soud po provedení žalobcem předložených listinných důkazů dospěl k těmto skutkovým závěrům: strany mezi sebou dne [datum] uzavřely Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla dne [datum] poskytnuta žalovanému částka 6 000 Kč, a to bezhotovostním převodem, což prokazuje doklad o provedené platbě. Na dluh nebylo ze strany žalovaného nic uhrazeno. Žalobkyně předložila ke zkoumané úvěruschopnosti žalovaného pouze dokumenty, které se týkaly databází dlužníků a žádost o úvěr. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení úvěr písemnou upomínkou ze dne [datum], což prokazuje e-mail. Na e-mailové komunikaci se strany dohodly v bodu XI.1. smlouvy. <i>6. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.</i> <i>8. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze</i> <i>a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;</i> <i>b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení nebo</i> <i>c) smluvní pokutu.</i> <i>Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.</i> <i>9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>11. Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 12. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. V dané věci uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Soud posuzoval smlouvu s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. 29 ICdo 3/2021. Dle citovaného rozhodnutí je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud I. stupně je vázán rozhodnutím vyšších soudů. Tedy ve světle nové judikatury soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť nebylo prokázáno, že by poskytovatel úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. V tomto případě žalobkyně po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala tak, že vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti a odkázala na projití databází. Z jejího tvrzení ani důkazů nevyplynulo žádné zkoumání výdajů a či skutečné výše tvrzených příjmů. Soud tedy nemá za prokázané řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před podpisem smlouvy o úvěru a tedy splnění podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno, je to, že ze strany žalobkyně byla poskytnuta částka 6 000 Kč na účet žalovaného, a to dokladem o provedené platbě. Z této částky žalovaný neuhradil nic. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 6 000 Kč, na kterou žalovaný neplnil, pak soud zavázal žalovaného k úhradě celé nevrácené jistiny. Ve zbývajících nárocích, které vyplývaly ze smlouvy a byly uplatněné žalobkyní, byl návrh zamítnut, neboť smlouva byla soudem posouzena jako neplatná. S ohledem na výše uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR je pak i námitka žalobkyně ohledně nahrazování pasivity žalovaného při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bezpředmětná. 13. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, je povinen v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení. Je na místě stanovit výši úroku z prodlení v souladu s předpisy občanskoprávními. Při stanovení doby a počátku prodlení soud vycházel z ustanovení § 1968 o.z., kdy počátek prodlení stanovil na den následující po lhůtě, kterou stanovila žalobkyně v předžalobní výzvě ze dne [datum], tj. od [datum] do zaplacení. Při přiznané výši úroků z prodlení vycházel soud z návrhu žalobkyně, neboť soud je žalobou vázán. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 495,54 Kč, přičemž tato částka představuje 33,28 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,64 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,36 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 003 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni nárok na odměnu za vyjádření ze dne [datum], neboť toto vyjádření navazovalo na výzvu soudu dle ustanovení § 118a o.s.ř. a týkalo se tvrzení, která měla již být součástí žaloby. 15. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavníh