9 C 169/2021-61 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 28. 7. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 16.340 Kč spolu s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení a úrokem ze zápůjčky (úvěru) z dlužné jistiny. K odůvodnění žaloby zejména uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen pro zjednodušení právní předchůdce žalobce, pozn. soudu), uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] ze dne 6. 6. 2018 na základě žádosti žalovaného ze stejného dne, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 304 Kč a zavázal se vrátit částku v celkové výši 18.240 Kč, když poslední splátka při řádném splácení měla být žalovaným uhrazena dne 1. 8. 2019. [příjmení] ve výši 18.240 Kč byla představována úrokem ve výši 2.000 Kč, poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 4.000 Kč a poplatkem za sjednání smlouvy a administrativní činnost ve výši 4.000 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 240 Kč, kdy se tedy jednalo o souhrnný poplatek za poskytnutí úvěru. Žalovaný však poskytnutou částku neuhradil ve sjednaném termínu splatnosti, respektive řádně nesplácel poskytnutý úvěr, kdy uhradil pouze částku ve výši 1.900 Kč. Dlužil tak na jistině částku ve výši 10.000 Kč a na nesplaceném souhrnném poplatku částku 6.340 Kč. Žalovaný neuhradil dluh ani po opakovaných výzvách, ani po doručování předžalobní upomínky. Samotná pohledávka za žalovaným pak byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu tato byla doručena do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 21. 12. 2021. 3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 5. 10. 2021 č.j. 9 C 169/2021-35 byl žalovaný v souladu s § 101 odst. 4 OSŘ vyzván ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou dne 3. 5. 2021 spolu s žalobou, přičemž žalobce s tímto postupem vyslovil souhlas již předem v rámci podané žaloby, návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. 4. Soud pak v souladu s § 115a OSŘ ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ze strany žalobce, když žalovaný zůstal po celou dobu sporu zcela pasivní, kdy se nikterak nevyjádřil k podané žalobě, ani nijak nenamítal pravost důkazů předložených žalobcem a stejně tak neodporoval veškerým žalobním tvrzením ze strany žalobce. 5. Na základě předložených důkazů a tvrzení ze strany žalobce učinil soud ve věci následující skutková zjištění, kdy bylo jednoznačně z předložených důkazů zjištěno, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru Fajn půjčka [číslo] ze dne 6. 6. 2018 na základě žádosti žalovaného ze stejného dne, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 304 Kč a zavázal se vrátit částku v celkové výši 18.240 Kč, když poslední splátka při řádném splácení měla být žalovaným uhrazena dne 1. 8. 2019. [příjmení] ve výši 18.240 Kč byla představována úrokem ve výši 2.000 Kč, poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 4.000 Kč a poplatkem za sjednání smlouvy a administrativní činnost ve výši 4.000 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 240 Kč, kdy se tedy jednalo o souhrnný poplatek za poskytnutí úvěru. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána i úvěruschopnost žalovaného, jak bylo zjištěno z karty zákazníka ze dne 6. 6. 2018. Žalovaný však poskytnutou částku neuhradil ve sjednaném termínu splatnosti, respektive řádně nesplácel poskytnutý úvěr, kdy uhradil pouze částku ve výši 1.900 Kč. Dlužil tak na jistině částku ve výši 10.000 Kč a na nesplaceném souhrnném poplatku částku 6.340 Kč. Žalovaný neuhradil dluh ani po opakovaných výzvách, ani po doručování předžalobní upomínky ze dne 13. 5. 2021. Samotná pohledávka za žalovaným pak byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, o čemž byl žalovaný řádně informován dopisem ze dne 19. 2. 2021. 6. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobcem, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobce, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval, nikterak je nezpochybnil. 7. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, který se plně shodoval se skutkovými zjištěními uvedenými soudem již výše, přičemž z důvodu přehlednosti a stručnosti bylo možno na tato zjištění odkázat. Podstatné pro rozhodnutí v této věci bylo, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru (spotřebitelském úvěru), na jejichž základě žalovaný obdržel částku 10.000 Kč a měl vrátit částku 18.240 Kč s tím, že svým podpisem jednoznačně projevil souhlas s podmínkami, za nichž mu byly částky úvěru poskytnuty, tedy souhlasil i s tím, v jaké výši byla stanovena RPSN, jakož i s dalšími podmínkami úvěrových smluv. Žalovaný však poskytnutou částku neuhradil ve sjednaném termínu splatnosti, respektive řádně nesplácel poskytnutý úvěr, kdy uhradil pouze částku ve výši 1.900 Kč. Dlužil tak na jistině částku ve výši 10.000 Kč a na nesplaceném souhrnném poplatku částku 6.340 Kč. Žalovaný neuhradil dluh ani po opakovaných výzvách, ani po doručování předžalobní upomínky ze dne 13. 5. 2021. Samotná pohledávka za žalovaným pak byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, o čemž byl žalovaný řádně informován dopisem ze dne 19. 2. 2021. 8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto: Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Tak s ohledem na datum platného uzavření úvěrové smlouvy soud posuzoval věc podle příslušných ustanovení NOZ, zároveň soud musel v tomto případě také mít na zřeteli to, že se jednalo bez jakýchkoliv pochybností o spotřebitelský úvěr, přičemž tedy na tuto Smlouvu bylo třeba případně aplikovat vedle příslušných ustanovení NOZ i úpravu spotřebitelského úvěru obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném a účinném znění, (dále jen ZSÚ), kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobce coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel. 9. Úprava provedená ZSÚ sleduje - stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele - primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek. 10. Podle přesvědčení soudu pak právní předchůdce žalobce splnil nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného, o čemž svědčila vyplněná karta zákazníka. Stejně tak v kartě zákazníka, jakož i v samotné Smlouvě byl žalovaný řádně, bez jakýchkoliv pochybností informován o podmínkách poskytnutého úvěru, byl informován o tom, za jakých podmínek mu bude úvěr ve výši 10.000 Kč poskytnut. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, leč nelze ani odhlédnout od § 4 odst. 1 NOZ, podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i § 6 a § 7 NOZ, kdy opět bylo ze strany právního předchůdce žalobce možné očekávat, že informace a zjištění od žalovaného se zakládají na pravdě, že žalovaný řádně vyplnil kartu zákazníka a uvedl veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohl právní předchůdce žalobce spravedlivě očekávat, že oba úvěry, které byly žalovanému poskytnuty, mu bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácen. 11. S ohledem na výše uvedené pak měl soud za to, že nebylo možno na uzavřené Smlouvy pohlížet jako na (absolutně)