15 C 10/2023-33 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobním návrhem podaným ku zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky v celkové výši 24 952 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou žalobkyně se žalovaným uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum]. Na základě uvedené smlouvy byla žalobkyní žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 16 400 Kč, a to bezhotovostně – převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal za poskytnutou půjčku uhradit poplatek ve výši 5 063 Kč, který byl i s jistinou splatný ke dni [datum]. Žalovaný však tyto částky k datu splatnosti neuhradil, v důsledku čehož mu vznikla povinnost uhradit také úroky z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (čl. 2 smlouvy) v celkové výši 2 500 Kč (písemné výzvy ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]). V souladu s čl. 2 smlouvy pak žalobkyně požaduje také uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 16 400 Kč, a to ode dne [datum] do dne [datum], tedy v celkové výši 3 489 Kč. Žalovaný na dlužnou částku ke dni zahájení řízení uhradil částku ve výši 4 170 Kč, která byla započítána na smluvní pokutu. 2. Žalovaný se k žalobnímu návrhu nijak nevyjádřil, když byl po celou dobu řízení procesně pasivním. 3. Protože účastníci, žalobkyně již v samotném návrhu a žalovaný konkludentně, souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil následující skutková zjištění: -) ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] bylo zjištěno, že účastníky smlouvy jsou žalobkyně v postavení věřitele a žalovaný v postavení dlužníka. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí peněžní zápůjčky ve výši 16 400 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal za poskytnutou zápůjčku uhradit poplatek ve výši 5 063 Kč a včetně poskytnuté zápůjčky vše uhradit do [datum]. Ve smlouvě byla v článku 2. 3 sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], s.r.o. -) z upomínky ze dne [datum] bylo zjištěno, že byl žalovaný žalobkyní vyzván k uhrazení dlužné částky ve výši 22 502 Kč, se splatností ihned. -) z upomínky ze dne [datum] bylo zjištěno, že byl žalovaný vyzván žalobkyní k uhrazení dlužné částky ve výši 23 331 Kč, a to se splatností ihned. -) z opakované výzvy k úhradě ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k uhrazení dlužné částky ve výši 24 159, se splatností ihned. -) z opakované výzvy k úhradě ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k uhrazení dlužné částky ve výši 25 031 Kč, se splatností ihned. -) z opakované výzvy k úhradě ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k uhrazení dlužné částky ve výši 25 929 Kč, a to se splatností ihned. -) z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky ve výši 24 944 Kč, když byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky. ([anonymizováno]) 4. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Žalovaný v řízení neoznačil žádné důkazy, soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní, když stejně tak vycházel i ze žalobních tvrzení žalobkyně, kterým rovněž žalovaný z důvodu procesní pasivity neodporoval a dospěl k následujícímu skutkovému závěru: 5. Žalobkyně žalovanému dne [datum] poskytla částku ve výši 16 400 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit do [datum]. 6. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení: <i>7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>8. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>9. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 10. S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a zjištěný skutkový závěr, když žalobkyně nebyla schopna řádně a úplně doložit způsob, jakým posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to ani na výzvu soudu, soud uzavřel, že smlouva o zápůjčce ze dne [datum] je v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Protože žalobkyně v řízení netvrdila, ani neprokázala, jakým způsobem zkoumala u žalovaného jeho schopnost poskytnuté plnění splácet, posoudil soud předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou a plnění poskytnuté žalované, jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 1 o.z. (nikoli jako plnění ze smlouvy o zápůjčce), neboť neplatností smlouvy odpadl právní důvod, na jehož základě bylo žalovanému ze strany žalobkyně plněno. Protože se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, je podle § 2991 odst. 1 o. z. ve spojení s § 2993 odst. 1 věta první o. z. povinen mu vydat, oč se obohatil. Žalobkyně žalovanému poskytla dne [datum] bezhotovostním převodem částku ve výši 16 400 Kč, žalovaný na uvedenou částku před datem podání žalobního návrhu částečně plnil, když zaplatil částku ve výši 4 170 Kč. 11. Na základě shora uvedeného pak byl nárok žalobkyně posouzen jako částečně důvodný, jak shora ve výroku I tohoto rozsudku uvedeno. Po odečtení částečného plnění tedy svědčí žalobkyni právo na zaplacení částky ve výši 12 230 Kč, která odpovídá dosud neuhrazené části poskytnutých peněžních prostředků. Protože žalovaný nevydal žalobkyni bezdůvodné obohacení řádně a včas, dostal se s plněním do prodlení a je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. povinen uhradit žalobkyni vedle jistiny dluhu také zákonný úrok z prodlení, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž ohledně počátku prodlení byl akceptován návrh žalobkyně, která jako první den prodlení určila datum splatnosti poskytnutých peněžních prostředků. (výrok II.) 12. V návaznosti na shora rozvedenou právní argumentaci pak byla žaloba co do částky 9 233 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 233 Kč od [datum] do zaplacení, dále co do částky 2 500 Kč (účelně vynaložené náklady na vymáhání) a částky 3 489 Kč (smluvní pokuta) byla žaloba zamítnuta, když tyto nároky vycházely z ustanovení smlouvy o zápůjčce, která byla, jak shora popsáno, shledána neplatnou (§ 86, § 87 zákona o spotřebitelském úvěru). (výrok I.) 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrné rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Jelikož nároku žalobkyně bylo vyhověno ve 40 % požadovaného, což je její úspěch, pak neúspěchu odpovídá 60 % (cca 16 559,39 Kč). Žalovaný by tak měl nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 20 %, nicméně žalovanému žádné náklady nevznikly, když byl po celou dobu procesně pasivním, proto soud rozhodl tak, že náhrada nákladů řízení nepřísluší žádnému z účastníků tohoto řízení. 14. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výroku II. na základě § 160 odst. 1 o.s.ř, když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.