15 C 132/2023-60 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobou podanou ku zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 12 724 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], která byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše 9 000 Kč s možností postupného čerpání. Nedílnou součástí smlouvy byl sazebník a všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že žalobkyni vrátí poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatky za jím zvolené volitelné služby (poplatek za poskytnutí úvěru 2 610 Kč; poplatek za službu„ [anonymizována dvě slova]“ ve výši 110 Kč; služba„ [anonymizováno]“ ve výši 165 Kč; informační [anonymizováno] servis v částce 29 Kč dle čl. 2 Sazebníku a čl. II Smlouvy) ve lhůtě splatnosti uvedené ve smlouvě, tedy do [datum], svou povinnost však nesplnil. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, žalobkyně jej systematicky upomínala, čímž jí vznikly účelně vynaložené náklady ve výši 945 Kč, které nárokuje, a rovněž právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru až do zaplacení, která je uplatňována za prvních 90 dnů prodlení ([datum] – [datum]) ve výši 810 Kč. Pro nesplnění platební povinnosti žalovaného se žalobkyně obrátila se svým nárokem na soud. 2. Žalovaný se k podanému návrhu nijak nevyjádřil, když byl po celou dobu řízení procesně pasivním. 3. Protože účastníci, žalovaný konkludentně, když se na výzvu soudu nevyjádřil, a žalobkyně podáním ze dne [datum], souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil následující skutková zjištění: -) ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím SMS kódu. Výše úvěru byla sjednána na částku 9 000 Kč, kdy měl být poskytnut bezhotovostním převodem. V článku II. bodě 5. smlouvy pak byly sjednány volitelné služby, za které se žalovaný zavázal hradit úplatu, a to konkrétně služba„ [anonymizována dvě slova]“ 110 Kč/měsíčn, služba„ [anonymizováno]“ 165 Kč a informační [anonymizováno] servis 29 Kč/měsíčn. V článku IX. smlouvy pak byl specifikován také poplatek ve výši 2 670 Kč, a to za sjednání úvěru při čerpání celého úvěrového limitu. Splatnost úvěru byla sjednána na den [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, Sazebník platný od [datum] (bod 3. specifikuje účelně vynaložené náklady v důsledku prodlení), Všeobecné obchodní podmínky platné od [datum], souhlas se zpracováním osobních údajů. -) z všeobecných obchodních podmínek, konkrétně článku 6.4 bylo zjištěno, že v případě prodlení dlužníka, resp. žalovaného, má žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z částky, ohledně níž je v prodlení. -) z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet] vyplacena částka ve výši 9 000 Kč, a to pod [variabilní symbol]. -) z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k uhrazení dlužné částky ve výši 14 502,06 Kč a nákladů na právní zastoupení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]. Výzva byla žalovanému zaslána prostřednictvím České pošty, s.p. pod podacím číslem [anonymizováno]. 4. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo a dospěl k tomuto skutkovému závěru: 5. Žalobkyně žalovanému na základě vzájemné dohody poskytla bezhotovostním převodem částku ve výši 9 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit společně s poplatky za sjednané služby do data [datum]. Žalovaný však do data splatnosti ničeho neuhradil, a to ani později po učiněné výzvě. 6. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení: <i>7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>10. Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> 11. Podle § 122 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 12. Úprava provedená zákonem o spotřebitelském úvěru sleduje obdobně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele především ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru), a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek. 13. Podle názoru soudu v posuzované právní věci žalobkyně splnila nejen svou informační povinnost vůči žalovanému, ale stejně tak řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, o čemž svědčily veškeré listinné důkazy ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný byl řádně, bez jakýchkoliv pochybností, informován o podmínkách poskytnutého úvěru, byl informována o tom, za jakých podmínek mu bude úvěr ve výši sjednaného úvěrového rámce poskytnut, kdy si musel být vědom částky, kterou bude muset žalobkyni uhradit v souvislosti s poskytnutým úvěrem, neb mu byla sdělena výše RPSN a další skutečnosti týkající se poskytnutého plnění. V této souvislosti pak soud sice musí mít na paměti slabší postavení spotřebitele, nelze však ani odhlédnout od § 4 odst. 1 o. z., podle něhož se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Stejně tak měl soud na paměti i ustanovení § 6 o. z. a § 7 o. z., kdy opět bylo ze strany žalobkyně možné očekávat, že informace a zjištění od žalovaného se zakládají na pravdě, že žalovaný poskytl a uvedl veškeré informace pravdivě a nezkresleně. Stejně tak mohla žalobkyně spravedlivě očekávat, že úvěr, který byl žalovanému poskytnut, jí bude na základě dodržení sjednaných smluvních podmínek dohodnutým způsobem spolu s příslušenstvím vrácen. 14. V souladu s dikcí § 562 o.z. je písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V předmětné věci nemohlo být pochyb o tom, že žalobkyně s žalovaným řádně uzavřela smlouvu o úvěru a dostatečným způsobem žalovanému, v postavení spotřebitele, poskytl potřebné informace a zároveň bylo dostatečně zabezpečeno i určení jednající osoby, kdy k tomuto účelu žalovaný poskytl žalobci i konkrétní osobní identifikační údaje. 15. Žalobkyně již v žalobním návrhu soudu předestřela způsob, jakým úvěruschopnost žalovaného přes poskytnutím úvěru zkoumala, a to s ohledem na zjištěné informace ohledně domácnosti žalovaného, příjmů a pravidelných výdajů, a to v souladu s interní metodikou schválenou ČNB. Žalobkyně rovněž žalovaného ověřila v databázích, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí. Své úvahy doložila výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba] a dokumentem„ identifikované příjmy“. Na výzvu soudu pak žalobkyně doplnila inform