3 C 6/2023-41 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo, aby zaplatila žalobkyni 29 100 Kč s příslušenstvím a nahradila náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s odměnou, hotovostním inkasem a úrokem ve výši celkem 16 000 Kč v 60týdenních splátkách po 600 Kč Smlouva byla uzavřena v písemné formě a částka předána v hotovosti. Žalovaná uhradila na dluh 6 900 Kč. Následně se dostala do prodlení. Žalobkyně požadovala vedle jistiny ve výši 20 000 Kč také poplatek za administrativní činnost ve výši 2 699,96 Kč, poplatek za hotovostní inkaso ve výši 6 400,04 Kč, kapitalizované úroky ve výši 12 055,50 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 4 750 Kč, úroky z úvěru ve výši 25,38 % ročně a úroky z prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě výzvou ze dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla řádně doručena v souladu s ustanovením § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. 3. Oba účastníci souhlasili s projednáním věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a o.s.ř. 4. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalované splácet závazek, žalobkyně uvedla, že předchůdkyně vycházela z informací podaných žalovanou zaznamenaných v kartě zákazníka, kdy tyto údaje byly ověřeny doklady jako výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva – v tomto případě výměr důchodu a výplatní pásky. Dále předchůdkyně zjišťovala, zda je na dlužníka vedeno insolvenční řízení. Žalovaná uvedla, že má příjem ze starobního důchodu 20 505 Kč, žije v nájmu a nemá úvěr ani vyživovací povinnost. K tomu předložila Kartu zákazníka. 5. Soud po provedení žalobkyní předložených listinných důkazů dospěl k těmto skutkovým závěrům: strany mezi sebou dne [datum] uzavřely Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla poskytnuta žalované částka 20 000 Kč, a to v hotovosti, což prokazuje prohlášení ve smlouvě. Ve smlouvě se dohodly, že vedle jistiny uhradí žalovaná jistinu spolu s odměnou, hotovostním inkasem a úrokem ve výši celkem 16 000 Kč v 60týdenních splátkách po 600 Kč. Na dluh bylo ze strany žalované uhrazeno 6 900 Kč. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaná před uzavřením smlouvy tvrdila příjem 6 667 Kč ze starobního důchodu a jako další příjmy bez jakékoliv specifikace označila ve výši 13 838 Kč, výdaje na bydlení 2 000 Kč, osobní výdaje 8 000 Kč a splátky úvěrů 7 000 Kč Celkem tedy činily výdaje 17 000 Kč, ale žalovaná nijak nespecifikovala, z čeho plynou její další příjmy. Žalobkyně odkazovala na výplatní pásky, které však nepředložila. Stejně tak nevyplynuly z předložených důkazů tvrzené výše výdajů žalované. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení úvěru písemnou upomínkou ze dne [datum], což prokazuje poštovní podací lístek. 6. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku ze dne [datum], jež byla uzavřena mezi [právnická osoba], [IČO] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem vystupujícím v tomto řízení na straně žalující, z níž vyplývá, že byly postoupeny pohledávky včetně pohledávky za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum], což prokazuje poštovní podací arch. Vzhledem ke skutečnosti, že postupitel oznámil dlužníkovi postoupení pohledávky, je dlužník povinen v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 občanského zákoníku poskytnout plnění přímo postupníkovi. <i>7. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, se úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.</i> <i>9. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.</i> <i>10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 13. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. V dané věci uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. [spisová značka] je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud I. stupně je vázán rozhodnutím vyšších soudů. Tedy ve světle této judikatury soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované. V tomto případě žalobkyně po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uvedla, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované zkoumala z údajů uvedených žalovanou v kartě, a že tyto informace si dále ověřila z výplatních pásek, a výměry starobního důchodu. S žalobkyní předložených důkazů však jednoznačně vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost řádně, neboť z přehledu příjmů a výdajů je zřejmé, že příjmy nemohly postačovat na další úvěr, který činil měsíčně splátku 2 400 Kč (4 x 600 Kč týdně). Právní předchůdkyně nijak nezkoumala výdaje žalované, resp. zda jsou její tvrzení alespoň, co se týká nákladů na bydlení, reálná. Při tvrzených výdajích žalované je velmi nereálné, že by žalovaná byla schopna hradit měsíčně ze svého příjmu dalších 2 400 Kč na splátku. Soud tedy má za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně řádné nezkoumala úvěruschopnost žalované před podpisem smlouvy o úvěru, a tedy nesplnila podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno dále prokázáno je to, že žalované byla poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti. Z této částky žalovaná uhradila 6 900 Kč. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako bezdůvodné obohacení na straně žalované. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč, na kterou žalovaná plnila jen částečně, pak soud zavázal žalovanou k úhradě zbývající nevrácené jistiny. Ve zbývajících nárocích, které vyplývaly ze smlouvy a byly uplatněné žalobkyní, byl návrh zamítnut, neboť smlouva byla soudem posouzena jako nep